Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Splín
Ahoj holky,
v poslední době jsem tu jako doma. Donedávna se mi větší problémy vyhýbaly, spíš to byly takové ty každodenní problémečky. Teď si ale připadám, jak když si ten nahoře na mě zasedl 😀
To že jsem měla poslední dva dny pracovně hektické, to bych ani tak neřešila, i když ten dnešní byl teda vypečený.
Původně jsem měla dnes naplánovanou jen jednu pracovní schůzku. Jenže ráno po telefonátu, se z toho vyklubaly dvě, protože ve firmě pro kterou pracuji se zjevila zemědělská inspekce. Takže jsem pendlovala mezi těmito dvěma firmami. Původně jsem plánovala, že dcerku vyzvednu už někde po poledni, ale nakonec (včetně kávy u rodičů) jsme dorazily v pět. Uff
Dcerka usnula už v autě a já si s ní doma lehla také. Totálně vycucaná. Manželovi jsem volala, že se pro něj nezastavím v práci, protože dcerka spí. Mno opomenu to, že z toho neměl radost.
Tak jsme si tedy obě na hodinku a půl schruply. Manžel přišel domů, když už jsme byly vzhůru. Uvařila jsem véču a plánovala, že udělám ještě nějaké prac. věci až dcerka zalehne. Jenže mě chytlo břicho a to tak, že jsem chodila jen v předklonu. Vehementně jsem přemýšlela čím to zas je 🙁 Jediné co mě napadalo byly vaječníky, nebo cysta na vaječníku a nebo nedejbože slepák, který mě už trápí od otěhotnění.
Dotoho všeho manžel pobral cestou z práce nějakou špatnou náladu. Nenapadalo ho nic lepšího, než že mě doporučoval, ať si zajedu na pohotovost nebo , že mi zavolá sanitu. Mno sama jsem jet nechtěla, protože kdyby to byla cysta a cestou praskla, tak nedojedu. To už mám za sebou. Pokud by přijela sanita a konstatovali zaražený prdy, tak bych se propadla.
Takže jsem se rozhodla přetrpět do rána, protože vnucovat mu mou myšlenku, že by mě na tu pohotovost mohl odvézt on, jsem neměla sílu:-(
Fakt mě štval. Neměla jsem zdravotní problémy od té doby co se dcerka narodila. Což už bude tři roky. Poslední měsíc je fakt v tomhle extrémní. Zkrátka jeho dnešní přístup mě vykolejil a vnitřně jsem fakt posmutněla.
Vůbec je to mezi námi v poslední době náročnější. Nějak se nejsme schopni naladit na stejnou vlnu. Mám svou práci, která mě ale dává dostatečný prostor pro dcerku i pro rodinu jako takovou. Teď to sice chvíli bude s prací náročnější, protože jsem limitovaná naší dovolenou ke konci června a musím to do té doby postíhat. Navíc rodiče prvního června odjíždějí na měsíc do Polska, takže příjdu o jedinou a ještě dost omezenou možnost občasného hlídání.
Problém je v tom, že se se mnou v poslední době manžel nedokáže bavit o uvolňujících věcech, prostě “o životě brouka“. Pořád řeší, jestli mám dost práce, jestli za to dostanu dobře zaplaceno, jestli máme dost peněz na účtě, jestli mám uklizeno podle jeho představ, jestli je zařízeno to či ono. Už jsem z toho vysílená a nějak ho nemůžu přimět, aby občas změnil téma. Asi pak při těchhle denodenně dokola se opakujících dotazech dokážu být i nepříjemná. Do toho mi neustále říká, jak nápad na zřízení dětského centra, není v tuhle dobu vhodný.
Takže místo toho, aby dnes si se mnou chvíli sednul a řekl mi něco přívětivého nebo příjemného. Tak neřekl skoro nic a šel spát.
Tudíž tu teď sedím se svou neidentifikovatelnou bolestí břicha, která se znovu ozývá, přestože jsem se jí snažila zahnat ibalginem a přemýšlím o tom, co zítra. Naplánovala jsem si s dcerkou příjemný den a doufám, že ho nebudu muset rušit. Dopo se máme jít podívat do jedné taneční školičky, kde dělají přípravku pro takhle malé dětičky. Ve dvě odpo se mám jít podívat na ty prostory k pronájmu pro dětské centrum a pak ve čtyři máme jít ke kamarádce. Má autistického synka a my mu darovaly malé akvárko, protože si moc přál rybičky. Máme mu pomoci ho zařídit a zprovoznit. Dcerka ho má moc ráda, dobře si rozumí kulíšci jedni 🙂
Tak mé netové kamarádky, omlouvám se, zase jsem si vylila dušičku na monitor, ale nemám to komu povědět, tak alespoň takhle.
Tedy Horempádem – budu upřímná – Ty máš nervy ze železa a svatozář 🙂
Já bych asi pěkně vypěnila a to by si manžílek za rámeček nedal 😀
Hele – a co takhle udělat mu bobříka? Všechno různě poschovávat a na týden odjet? ;)))) Ne, to byla samozřejmě sranda.
Držím palečky, ať se zas všechno v dobré obrátí… a co tedy to centrum? Vyrozuměla jsem, že spokojenost, takže prostory budou? 🙂
Ahojky holky, moc děkuju za podporu.
No, jak tu bylo napsáno, že se člověk z toho vyspí, tak já se teda vyspala, ale drahá polovička ne 😀
Já se tomu směju, ale celý den se mu dařilo mě vytáčet. Sotva vstal, už bručel. Vůbec nebral v potaz servírovaná pozitiva 🙂 Snídanička pod nosánek, uklizeno, usmívala jsem se. I dcerka dnes vynechala raní kňourání 🙂 Když mi sdělil, že dopo potřebuje auto, tak jsem si ušetřila poznámky, že jsem mu předem říkala, že potřebuji zajet do té školičky tancování. Ale kousla jsem se do jazyka a raději to nepřipomínala. Navíc byl od rána postižen částečnou slepotou, vstahující se k hledání věcí na sebe. Od jisté doby některé jeho svršky ignoruju, protože mě neustále cepuje za to, že mu to uložím tak, že to nemůže najít. Takže mu je prostě nechávám, tam kde je schodí 🙂 Hledal tedy tepláky. Samozřejmě do skříně je nedal, takže je nemohl najít. Prohledala jsem tedy místa nemožná a ejhle uložil si je do komory do police s nářadím 🙂 Ale samozřejmě za to mohu já 😀 Před odjezdem mě spucoval za to, že při mé včerejší jízdě autem,jsem zaparkovala někde, kde nějaký opeřenec pustil své lejno na kapotu. Ano, jsem vinna, ukamenuj mě :-))) O pár hodin později to byly šortky. Byla jsem ale venku s dcerkou a hlídala mu křovinořez, takže jsem ho navigovala pod balkonem. Říkám tedy: “Skříň? Ne Druhá skříň? Ne Ložnice? Ne Věšák? Ne. Když už lamentoval jak carský důstojník, tak najednou utichl. Říkám si, konečně je našel. Když přišel, tak se ptám: Byl to věšák? “Jo!“ Jak jinak, sám si je dal pod svou mikinu 😀 A takhle to bylo celý den.
Odpo někam zmizel a blížila se mi 14 hod, kdy jsem měla jít se podívat na ty prostory k pronájmu (dětské centrum). Zjistila jsem že šel k sousedům namontovat žaluzie. No nic, tak jsem totálně ospalou dcerku a patřičně protivnou oblékla a šla se mnou. Nicméně navštívené prostory mě sparvily náladu na zbytek dne 🙂
Pak jsme ještě šly na naplánovanou procházku s kamarádkou a jejím synem, takže dobrý relax.
Teď večer mě čeká už jen práce.
Jinak to o společně tráveném času, nebo o tom si o všem promluvit, to je na celý článek. Někdy se tu o tom “vypíši“ 😀 Spíš je to tak, že si potřebujeme od sebe odpočinout…teda respektive spíš on ode mne, než naopak :-)) Já ho v tom ráda nechám “poňachtat“ a uvidíme.
![bamiska](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/06/bamiska_avatar.gif)
tak posílám pohlazení celkově den blbec, hlavně se dej dokupy at jsi v pořádku a brzo nám napíšeš, že už je ti dobře…je možné, že ty křeče jsou k těm prdům jak jsi zmiňovala( obíhala jsem doktory jak mě chytá asi žlučník a nakonec trpím nadměrnou plynatostí:-)) a nebo nervičky nabrala jsi si toho na sebe ted také hodně a možná se to ozvalo…
s chlapem to přejde, člověk když je na tom blbě myslí, že to ten druhej vnímá stejně a pomůže, ale oni ty chlapy maj to myšlení totálně jiné a nějak jim to nedocvakne když jim to člověk polopatě neřekne…promluvte večer u vínka a uvidíš, že se to vyřeší
![ctiradka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/01/ctiradka_avatar-50x50.jpg)
Bolesti břicha a ostatní zdraví ale samozřejmě vyřeš jako první.. to je jasné…
![ctiradka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/01/ctiradka_avatar-50x50.jpg)
Horempádem, chlapi jsou někdy takoví.. I ten můj, nedokáží se vcítit do druhého, neodhadnou situaci…. to se zlepší…. a časem za se zhorší.. pořád dokola.. 🙁
Nicméně podle toho, co píšeš, bys měla asi trochu “zvolnit“ a odpočinout si…. Máš toho hodně….
Ale to jsem já ta pravá, která tohle vykládá, já to mám taky tak… Nahodím si toho na hrb hodně, protože zaprvé “chci“ a za druhé mám někdy pocit, že jenom já sama si to dokážu zařídit podle svých představ … a potom, když nevím co dřív, tak jsem podrážděná, že nestíhám, a že můj manžel to “náležitě neocení“ apod…
To je život…
Já třeba vím, že mi vždycky pomůže jít spát a ráno se probudím s dobrou náladou… A když už se to táhne více dní, tak mě vždycky odreaguje nějaký “výlet“. Buďto prostě nechám syna doma manželovi a vypadnu třeba na tři hodiny někam na procházku, kamkoliv… Nebo opravdový výlet, jedeme třeba na jeden den an hory (nebo někam), kde jsme spolu všichni a jak jdeme lesem, tak si povídáme právě o těch blbostech, ukazujeme synovi šišky, broučky, zvířátka, mráčky… Někde v “cíli“ si dáme jídlo, nebo pivečko (taky podle situace) a já hned mám lepší náladu…. To je to, co mi pomůže….
Naposledy jsme byli takhle na horách na malinkém výšlapu tento víkend (jsem na začátku 8. měsíce těhu… – tak jenom přiměřeně stavu – asi 6km celkem, ale zase synek to alespoň ušel taky sám…) a já se vrátila domů fakt úplně odpočatá (teda psychicky, že…) a spokojená, jak nám je s manželem vlastně fajn….
takže já doporučuju nějaký výlet společně všichni a nálada se spraví…
Horempádem, nejdříve dej do kopy zdravíčko, to je nejpřednější, od něj se pak odvíjí i nálada. Chlapi bývají nepříjemní, znám to taky…. Kdybychom si měli role vyměnit, doufám, že by jim pak sklaplo…. Drž se, myslím na tebe.
Horempádem, taky foukám 🙁
Přijde mi, že tvůj mužíček by potřeboval být pár týdnů na všechno doma úplně sám a ještě při tom chodit do práce – možná by slevil i ze svých požadavků na pořádek 😉
Zkuste si sednout, všechno mu řekni, třeba ani pořádně neví, že tě trápí. Je to s nimi někdy těžké, viď?
Drž se, přeji, ať takových dní je co nejméně – a k lékaři si určitě zajdi, lépe diagnostikovat zaražené prdíky než nějaký vážnější problém.
Foukám na bebíčko a s tím bolavým žaludkem opatrně! Bude lépe, uvidíš.
🙁 Horempádem, nikde není každý den růžovo. A nemusíš se bát, zase to bude dobré. Chlapi jsou v tomhle horší, než my. Když si čtu co všechno musíš stíhat a jak on brblá, připadá mi, že trochu žárlí. Možná to byla i pro něho dost velká změna na kterou si musí zvyknout a protože je to chlap, tak rýpe.
Ale k tomu lékáři by sis zajít měla.
Chlapi jsou stašně náladoví. Zkus mu říct co tě trápí.
Hezký a hlavně bezbolestný den :-))