Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jedna rána za druhou...pokračování
Ahojky, až teď jsem zasedla a měla možnost si přečíst Vaše řádky s duševní podporou. Děkuji.
Sice to včerejškem nekončilo, ale dnes se to dalo už vydržet. Něco se pohlo ku předu,něco je stále při stejném.
Ráno jsem měla v plánu zajít k dr ještě než půjdu za povinnostmi. Jenže ráno přišel manžel z noční a evidentně někde po cestě z práce ztratil taktnost nebo alespoň něco, co se blížilo soucitu 🙁 Byl kousavý a při tom přehlšli starostí, co jsem měla v hlavě, mě ještě kybicoval poznámkami o úklidu (o tom jsem psala i článek) o tom, že kdyby to neudělal on, tak nikdo atp… Chvíli jsem se to snažila ignorovat. Dcerka měla svůj den, kdy jsem jí musela uhánět kvůli každému kousku oblečení. Neustále se schválně vztekala, znáte to. Dotoho manža pořád něco mlel a když už začal tím, že nemá doma chvíli klid, tak pára pod mími písty začala unikat. Ve finále jsem se doma zdržela natolik, že jsem musela rovnou za povinnostmi a dr odsunout až po.
Naštěstí za práci penízky byly připraveny, ale to víte v době dnešní krize, je člověk v podnikání paranoidní 🙂 Pak jsem se vstavovala s dcerkou ve své bývalé práci, neb jsem potřebovala objednat okna na chatu. Tam jsem se trošánek odreagovala. Popovídala si s kolegyněmi, které mi pochválily dcerku, kterou dlouho neviděly a alespoň drťánek pozvedly sebevědomí a pochválily i schozená kila 🙂 Povzdechla jsem si, neb opravdu mi na RD chybí setkávání se s těmito lidičkami. Člověk tak nějak zcvrkne svůj svět na manžu a dítko a vůbec neví, co je za zdí 🙂
U dr jsem tedy byla v poledne. Užila si s dcerkou v čekárně perné chvilky, testující mou trpělivost. Nicméně dr mě poslala na odborné vyšetření do nem. Jdu tam zítra. Problém zatím přetrvává, uvidím jak to bude dál. Taky si nemyslím, že to bude něco vážného, ale nemocná takhle nebývám a tak když už mi něco je, tak to už je co říci 🙂
Pak jsem se vstavovala u rodičů, abych se dozvěděla víc o tátově zdraví, jak je na tom babča a její ruka a co s pohřbem. Vylejzám z auta a vítr mi vytrhl s ruky dveře, takže jsem zasadila citelnou ránu vedle stojícímu autu. Málem jsem se propadla, já která si na to dávám pozor a díky tomu zpropadenému větru, který teď panuje, tak tohle…. No nic, házím to za hlavu, stávají se horší věci, jen doufám, že mi to neoplatí 🙂
Táta už vypadal líp, ale diskuzi na téma řešení jeho zdrav problémů, nehodlá rozvádět. Takže mrtvý bod.
S babčou je to horší, než mi říkali. Má zlomenou pravou ruku, druhou naraženou a odřenou, odřený obličej a kolena. Málem mě kleplo, když jsem se ptala, kde a jak se jí to stalo. Řekli mi, že když spadla, tak ta její kámoška nezavolala sanitku, páč se bála, že by se na ně vyprdli, tak jí odvedla do nem pěšky!!!!!!!!!!!! Z nem volali našim co se stalo, jenže táta měl pivko, tak pro ni nemohl a mě nezavolali protože si mysleli, že nebudu mít čas!!!!!!! Chápete to? Ty jejich věstecké schopnosti? Proč bych jako neměla mít čas? Takže babča jela domů autobusem!!!!!!! Nicméně zítra jí vezou do nem na sádru.
Povedlo se mi alespoň zavést diskuzi, zda by nechtěli už konečně začít řešit, co bude s babičkou, až bude hůř a nebude moci bydlet sama. U nás v městečku je nedaleko dům s pečovatelskou službou, ale takový ten jiný. Lidičky tam žijí v samostatných bytech, každý má terásku nebo zahrádku. Dochází tam zdr sestřičky a pečovatelky, které pomáhají s nákupy a pod. Když jdu okolo, tak za hezkého počasí sedávají na zahrádkách u kafíčka a mastí karty nebo štrikují. Babča bydlí sama na velkém sídlišti, prakticky bez kamarádek. Takže kdyby se něco stalo, tak nevím jak by jsme to řešili. Tady bych jí měla nablízku a nemluvě o tom, že nikdo by jí nebral samostatnost, ale přesto pokud by bylo potřeba, tak by byla po ruce pomoc. Kupodivu se nebránili a souhlasili ať o tom něco zjistím. Nemyslí si, že ale babča svolí. Stěhovat se nechce, nechtěla ani když ji před lety nabízeli, ať se nastěhuje do volného bytu u nich na patře. Uvidíme tedy.
Pohřeb bohužel nestíháme. Bude už zítra, vzali to nějak fofrem. Manža má ještě dnes noční, takže i kdyby jsme vyrazili ráno, tak to nestíháme. Domluvili jsme se tedy, že tam co nejdříve zajedeme alespoň na hřbitov a pokondolovat rodině.
Aby toho nebylo málo, tak soused z našeho domu asi zaspal při couvání a shodil autem přístavek pro popelnice, který manža na podzim minulý rok tak pracně vystavěl :-()
Už fakt nevím, jestli se mám tomu všemu začít smát, nebo nad tím brečet.
Jdu si uvařit kávu a zajdu s pejskem a s dcerkou na podvečerní procházku do parku…
Přeji vám v rámci možností ten nejlepší večer 🙂
Horempádem, držím palce, ať je brzy líp… někdy se to tak všechno sejde, co?
Hodně síly!
bambiska, ono to ani jinak nejde 🙂 snažím se na všem najít alespoň kapičku něčeho dobrého…
ty i totální kolapsové situace popíšeš tak že se člověk musí culit, omlouvám se….
at vám to dobře dopadne a nemusíte čekat
Horempádem, bude líp:-)
Horemko, tak to je fakt pech,promiň, ale musím jsem se smát 😀 😀 😀
Ahojky, mno manži se opravdu zastávat nebudu, dost mě nakrknul. Patří sice k chlapům, kteří občas stresové situace, řeší právě podivným způsobem, ale dnes jsem to nějak nezkousla a vysloužil si tichou domácnost 🙂
Zítra až půjdeme s dcerkou na špacír, tak se zastavím v tom domě s pečovatelskou službou a vysonduju, jak to chodí. Přála bych si, aby to bylo jednodušší, ale myslím, že tam buď bude dlouhá čekačka a nebo to bude chtít bakšiš. O penízky mi moc nejde, pokud to nebude nehoráznost, tak jsem ochotná pomoci. Opravdu bych ji chtěla mít blíž, protože to není poprvé, co ta její kámoška věc nedomyslela! Tenkrát jsem byla těhotná a volá mi táta v deset večer, že babička někde dopoledne spadla a teď jí není dobře. Já tedy těhu, sama doma, metr sněhu, ještě ke všemu jsem bydlela za městem, ale vyrazila jsem. Babča tenkrát taky s “ní“ drandila po kopcích a spadla na záda a praštila se do hlavy. Místo aby jí ta pipka zavolala rovnou sanitu, tak jí odvedla domů. Když se pak za ní večer zastavila, tak zjistila , že zvrací. Zase nezavolala sanitu , ale volala nás! Sice aspoň něco, ale tohle člověk fakt nechápe 🙁 Odvezli ji do nem , samozřejmě že to byl otřes mozku. Donedávna na tom byla hodně dobře, ale už jí bude skoro osmdesát a pomalu se projevují zdravotní problémy. Teď to je ta kyčle, navíc se přidala lehká cukrovka, do toho ta zlomená ruka. Fakt mám strach. Dojíždět bych každý den nemohla, už tak je to v poslední době u nás doma složitější a kdybych ještě byla stále pryč, tak by nám to neprospělo. Doufám, že se najde řešení. Zkusím ať to udělá alespoň kvůli Eli.
Málem bych zapomněla ještě na jednu včerejší nepříjemnost, která byla přebita ostatními 🙂 Včera odpo jsme ještě s dcerkou šli na hřiště. Chodíme tam často, není oplocené, ale vcelku je tam čisto. Včera jsme tam přišli dcerka hned skočila na písek pod klouzačkou a začala plácat bábovičky. Já si sedla na klouzačku a zevlovala. Jak foukal ten vítr, tak cítím nějakej “hoven“. Tak si říkám, že to někde blízko musí být, ale nic nevidím. Za chvíli zase ten zápach. Pak už mě napadlo podívat se na botu a bylo tam!!!! Zrovna jsme přišly , takže úkol dostat jí hned odtud, přímo nemožný. Jdu tedy o pár desítek metrů dál a čistím vzrostlou trávou, jak o život. Nebylo to sice košer, ale nejhorší bylo fuč. S tím, že si říkám, že to snad ještě chvíli vydržím, než si vyhraje. Pro jistotu jí stěhuji na jiný písek opodál, protože jsem netušila, kde jsem k tomu přišla. Vydržela na písku, ale pak přišla jiná holčička a zlákala ji na onu klouzačku. Pro jistotu jsem vzala starou bábovičku a začala lustrovat písek pod klouzačkou, jestli tam ještě něco není. Co se mi nezdálo odhazuji do bezpečné vzdálenosti. Holky se tedy kloužou, až najednou ta druhá odbíhá ke své mamče. Z hrůzou zaslechnu, že má ruce od toho sajrajtu. Napadne mě kouknout na ruce i dcerce a fakt to tam měla taky!!!! No nic, jako první pomoc jsem jí opláchla ruce pitíčkem co měla sebou a mazaly jsme domů. Opravdu příjemný den na hřišti 🙂
Taky držím palce, ať ti všechno dobře dopadne a drž se. Je pravda, že ženský toho vydrží hodně……
Manžel se zachoval blbě. Možná ti to připadá hloupý, ale mě to jeho chování připadá jako kdyby měl o tebe hrozný strach a snažil se to zamaskovat vymýšlením blbostí – úklid……… ale trochu to nedomyslel.
Taky znám jednu starší paní, která bydlí sama v paneláku. Když jí potkám, vypráví mi, jak zase upadla, že musí nosit těžký nákup, nikdo za ní moc nechodí. Taky jsem jí říkala, ať jde do takového domova důchodců jak myslíš ty. Měla by se tam moc dobře…….. Ale nechce o tom ani slyšet, prý by nemohla být s mnoha lidmi. Nechápu ji, je mi jí líto.
Tak ať jste všichni vpořádku a nejhorší máš za sebou.
Horempádem ty jsi ale ranařka!neboj se holka zlatá,my ženský fakt zvládneme i to co jsme netušily!!!Držím palečky ať se začne dařit lépe tobě,babičce,sousedovi až bude spravovat přístavek pro popelnice a taky tatínkovi ať dostane rozum a v neposlední řadě tomu co jsi mu ojela auto dveřma:-)))nebo si to neškrábla?:-)Hezký večer a usmívej se:-))
Horempádem – no, aspoň něco, ale do vyřešení problémů ještě daleko, viď? :/
jj, člověk někdy žasne, co my ženské vydržíme – jsi šikovná holka, zvládneš to. A babičku určitě zkuste přesvědčit, já za sebe říkám, že pokud někdy domov důchodců, pak jedině takovýhle, jak píšeš.
Hladím na dálku a posílám trochu sil – drž se!
Horempádem, teda já fakt nechápu, jak to zvládáš! Hlavně ten manža, ten by mi teda lezl neskutečně na mozek! DOufám,žes mu aspoň něco řekla!
Alespoň, že máš místečko, kde se můžeš trošku pobavit, odreagovat…
Zaplaťpánbůh,že ty Tvoje zdravotní problémy nebudou nic vážného. U tatínka asi nic nepomůže, starýho psa novým kouskům nenaučíš. Můj taťka taky nechtěl do nemocnice a nakonec měl pravdu, zjistili mu rakovinu a po návratu domů to s ním šlo z kopce.
Babičky kámošku vůbec nechápu, promiň, ale zachovala se jak malé dítě (možná i to by zavolalo sanitu). Možná, že babička uzná, že v tom domově u Vás by jí bylo lépe. Malá rada: zkus na to jít přes Elizabet, že jí bude moci vídat častěji a třeba i hlídat.
Sousedovi bych dala lžíci a fanku a ať si třeba za pomoci trpaslíků s přístřeškem poradí!