Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
výkyvy v chování
Již nějakou dobu se potýkám s výkyvy v chování u svého 7mi letého syna. Chodí do 1.třídy a paní učitelka se stále stěžuje na jeho nezájem o výklad, pomalost, nesoustředěnost, působí unaveným dojmem…O přestávce je vše jinak. Je živý, kamárádský, veselý. S učivem nemá zásadní problémy. Vše působí jako normální chování kluka. Když mu něco nejde hned okamžitě vzdává nebo pláče, někdy je zuřivý, zlobí se, při každé maličkosti nás s manželem obviní,že ho nemáme rádi, je se vším nespokojený. Přitom manžel se mu věnuje až nenormálně. Hraje si s ním, učí ho jak sportovat, tak i znalostní věci. Někdy mám pocit, že bych měla zajít do psychologické poradny abych věděla jak na něho. Trpělivost asi nestačí.
eda
popisujes presne jednoho meho zacka….aproblem jsem nasla v rodicich:)))….venovali se mu az moc….a on byl zvykly na to ze i vetride ocekaval ze pani ucitelka bude stat u neho a bavit se jen s nim…v okamziku kdy jsem se venovala nekomu jinemu prestaval pracovat…chce ho to naucit trochu vice samostatnosti…ale to je jen muj pohled na vec musela bych syna videt „v akci!
Renca
To jako by jsi popisovala moje školní léta!! Až ve druhé třídě opravdu přišli na to, že jem dyslektik a dysgrafik. Mamka si dodnes vyčítá, že se na mě nikdo nepodíval dřív. Ona sama byla dost nervózní z neznalosti řešení – moje nesoustředění, roztěkanost … Pak jsem začala chodt na „spánek“ a musím říct, že i diktát z Čj psaný do dvou dnů jsem měla za 2!
A mezi námi, paní učitelka by měla být první, která návštěvu psychologicko – pedagogické poradny navrhne. Alespoň pro jistotu. Není to nic proti ničemu a určitě ti dobře poradí.
Je-li dys – jak píše Mamcalenca – bude mít potřebný přístup odprvopočátku. Dnes je to jiné, já se klopítala ode zdi ke zdi a co a jak s učením jsem se naučila sama až 17 letech.
A nebo ho to při hodině fakt nebaví … 😉
Jasně, jak píše Jana, dej vědět jak jsi dopadla.
Při nástupu povinné školní docházky se při zápisu zkoumá tzv. školní zralost (fyzická, ale i psychická vyspělost dítěte). Je jasné, že u zápisu není možné všechno zjistit v takovém rozsahu, aby bylo přesně určeno, zda docházka ano či ne. Tím nechci říci, že je Tvůj syn nezralý. Tím chci říci, že může být jedna složka jeho osobnosti problémem, se kterým si nedokáže on sám atím ani jeho okolí poradit. Proto dochází k takovým výkyvům v chování. Radila bych navštívit nejbližší pedagogickou – psychologickou poradnu. Přímo si pohovořit s psychologem. Ten provede vyšetření (psychologické a osobnostní testy) a poradí tobě, ale i dá doporučení učitelce ve škole pro další práci s ním. Napiš, jak jsi dopadla. Jana
ahoj Edo,dle toho,co píšeš,bych to tipla na dislexii,o nic nejde,prostě některé děti to tak mají,není to žádná „nemoc“já tohle dobře znám,obě děti mám disletkiky!přesně tohle jsem prožívala ze synem v první třídě!bohužel se setkal s nepochopením a neznalostí p.učitelky,takže než jsme navštív.poradnu,bylo to pro něho hodně težké!!ale nedalo mi to,a zašla jsem do Pedag.psych.poradny-doporučení ty dá mudr:!!syn bude mět jiný přístup ve škole,nebo vám doporučí školu pro tyhle dětičky!není to žádná tragédie,jen se i ty naučíš ze synem pracovat a hlavně-když všichni pochopí jeho „problém“,i jemu se ulevý a vše půjde!!syn je ted v páté a dcera v 7tř. a i díky této škole je vše super!nebo může bejt tvůj syn nadprůměrne nadaný!každopádně navštiv porandu,popovídají si s ním i s tebou,dají testíky a budete klidnější!!držím pěstičky!!
Ahoj, Edo, trochu mně to připomíná mé vlastní dětství, byla jsem ve škole roztěkaná, pořád jsem něco zapomínala, přitom s učením (až na matematiku) jsem neměla problémy, dokonce jsem v některých předmětech (čeština, přírodopis) excelovala. Problémem u mě byl asi brzký nástup do školy (bylo mi šest a jeden týden), na který jsem nebyla zralá emočně. Což, jak počítám, asi váš případ nebude. Napadá mě jen jedno: možná si tvůj syn nemůže zvyknout na pevný režim, který ve škole panuje, možná mu nevyhovuje počet žáků, který obvykle ve třídách bývá vyšší, a to, že se učitelka nemůže věnovat každému zvlášť. Možná by stálo za úvahu zjistit, zda není ve vašem okolí nějaká škola s menším počtem žáků a více individuálním přístupem (s největší pravděpodobností se ale bude jednat o školu soukromou). Držím palce, ať to zvládnete, znám to, když má dítě ze školy trauma 🙁
Já bych se nebála a zašla do nějaké pedagogicko psychologické poradny, kde by syna vyšetřili a řekli ti, o co jde. Může to být hyperaktivní dítě, které nevydrží dlouhý výklad v kuse, nebo mimořádně nadaný človíček, kterého výklad nudí, protože je napřed anebo něco úplně jiného – třeba si je nejistý, má na sebe vysoké nároky aj. Určitě tam s ním zajdi, pro klid své duše.