Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První návštěva u psychologa
Ahoj moje milé maminky,tak jsem dnes poprvé v životě byla u psychologa.Dětského.A jaké jsou mé pocity?Smíšené.Něco málo umí chlapeček dopředu,třeba strkání dřevěných hranolků do uzounkých otvorů,na to, že to nikdy před tím nedělal,mě překvapil.A vůbec překvapil mě,že něco vůbec ukázal.Taky tam zakopl o malý trámeček,spadl na hlavu,takže si umíte přestavit ten neutišitelný pláč.Co nejvíce doktorce vadilo byla řeč.Pár slůvek,které umí,nestačí.Taky se divila,že na sobě neukáže své části těla,jen pupík.To děti mají umět v necelých dvou letech?Možná jen ty nejšikovnější.Chvílemi jsem měla pocit,že zkouší i nás,rodiče.Malý už byl unavený,vzali nás o půl hodiny pozděj,takže se to logicky protáhlo a byl ospalý.Jediné,čím mi doktorka udělala radost bylo,když jsem jí řekla,že je malý zvídavý.Že je to dobrá známka.Každopádně doporučila další návštěvu o prázdninách.A dostali jsme další doporučení.V centru,kde se zabývají postiženými dětmi a dětmi s krizovějším vývojem.Jezdí individuálně do rodin a radí,co a jak.Víte,příjde mi zvláštní,při druhém dítěti přijímat nějaké rady,každý potomek je jiný,ale pořád si říkám-dělám všechno pro dítě.Já osobně jsem paní doktorce řekla,že kdyby bylo na mě samotné,jěště bych nějaký čas s návštěvou specialisty počkala a že mi příjde psychologická poradna zbytečná.Asi si dovedete představit její údiv a že nás nenutí k ní chodit.Jenže já to dělám na doporučení jiného lékaře-neurologa.Přesto všechno byla milá,jen nám objasnila,proč je dobré začít malé děti zkoumat tak brzy.Nelíbí se mi nikde,byť na mě můžou být milí.To je prostě můj strach z ordinací a všech lékařů.Ale zase-dělám to pro dítě.Musím.Přeji vám moje milé maminky moc krásný den a važme si každého,byť jen maličkého pokroku u našich robátek.
Majulko,já vím,že máte všechny pravdu a taky za vás mluví zkušenosti.Když ti jde u jednoho dítěte všechno v pohodě,tak druhé řešíš možná až příliš.Aspoň tedy já.Má starší dcera je taky v pubertě a je ukecaná hodně.Mě to ale nevadí,protože zatím je to jediný člověk,který se mnou nejvíc mluví.Náš taťka je příšerně málomluvný!!!:-))).Tak je mi jasné,po kom je malý nemluvka.Možná se tedy některé maminky mohou zeptat:tak co proboha řešíš???Vždycky je lepší nějaké povzbuzení,názor,zkušenosti.Děkuju vám za postřehy.
![Majulka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2013/05/Majulka_avatar-50x50.jpg)
Ájí, je vidět, že máš zkušenosti. Péťa taky zatím moc nepovídá, ale se zkušenostmi ze staršími syny, si taky přesně tohle říkám. Kdyby tak někdy raději mlčeli, než to co kolikrát z úst vypustí. Hlavně ten prostřední. A ten nejstarší? Te mluvil strašně brzy, v roce a půl už říkal básničky a ve dvou letech vyprávěl celé pohádky. Pusu opravdu nezavřel. A teď? Člověk když chce z něj dostat kloudnou větu, aby se něco dozvěděl, tak aby to z něj páčil. Prostřední ten mluvil taky mnohem později, a tak už to právě moc neřeším a vím, že se nějak rozpovídá. Hlavně aby byl jinak vnímavý a pozorný, to je důležitější než mluvení. To mluvení pak přijde, pokud je zdravotně dítě vpořádku.
Savarko, to co píše JanaOss je zcela normální puberta. U nás to tak nějak vypadá taky. Stále se zlobím s tím, jak jsou nezodpovědní, drzí atd. I na střední škole na rodičáku dvě hodiny posloucháme, jak máme nezodpovědné a líné děti. To se ale musí opravdu tak nějak přečkat a věřit, že bude líp:))) Hlavně to musí všichni přežít a to někdy je opravdu namále.
Savarko, neboj se, ještě tě bude hlava bolet a budeš vzpomínat, jak bylo skvělé, dokud prcek mlčel :)))
Já ti nevím, ale někdy se mi zdá – různě z doslechu jiných maminek – že ti psychologové snad normální žvatlající dvouleté dítko ještě neviděli… vždyť takový prcek kolikrát odmítá jen se na cizího dospělého podívat, natož tak s ním normálně komunikovat nebo odpovídat na otázky!
Moc vám přeji, aby všechno dopadlo dobře a ty mohla vydechnout! Držte se :))
JanoOss,tvůj příběh je k zamyšlení,ale i trošičku smutný.Mě tedy hodně pomůže,když se můžu svěřit a následně si přečíst reakce druhých.Každá má jiné.Kdyby si tady holky jen přicmrndávaly,nebyla by to diskuse.Proto je tu mezi vámi všemi fajn.Co se týče psychologů,já bych si s nimi i rozuměla,ráda pokecám,ale pokud se to netýká mého synka.Já,asi být na tvém místě,řekla bych ve škole,byla jsem se poradit u odborníka,nic závažného neshledal,mám vydržet.Aby ve škole věděli,že mám zájem o své děti.Mě by potěšilo to,když by mi řekla,že mají dobrý základ.To je hrozně moc!Vždycky se mají kam vrátit,maminka pro mě má pochopení,i když by někdy nejraděj vyletěla z kůže kvůli jejich výrokům.Já mám puberťáka taky,je to holka,ale děs běs.My pro ně teď nejsme autoritou,pro ně jsou autoritami kamarádi,nebo ti “starší a zkušenější“.Mě radili:nevšímat si jich.Copak to jde?nabudou pocit,že je ignorujeme.ty nadávky mě Jani mrzí,snad to čeká i mě :-(.Dnešní děti jsou hrozně drzé,více si dovolují i ve škole a to se mi obzvlášť nelíbí,tam především by měl platit velmi přísný řád.Bez vyjímky.Můj švagr je učitel a jeho historky mi vyráží dech.Hlavně ať nám neberou drogy,nefetují,nepijí,ne Jani?
Ájíku,souhlasím s tebou,Taky si myslím,že není třeba nějakých vyšetřeních.Kdyby jsi slyšela ty otázky psychologů!Že by se řídili jen tabulkovými dětmi?Upřímně ti řeknu,těším se na tu smršť :-).Pak už snad budeme mít pokoj..:-(…
Savarko, tak je fajn, jak jste dopadli, já si totiž myslím, že řeč ve 21m takový problém není… nevím, pořád si myslím, že tohle všechno tvůj prcek snad ani absolvovat nemusí. A to u nás vůbec nebylo tak, že by všichni kluci začali mluvit později… první dva mleli po druhém roce básničky, písničky, řekli si všechno. Další dva si dávají načas – Dájík začal po třetím roce (ale to byla hotová smršť a je dodnes) a Jeníček má tři pryč a domluvíme se celkem dobře, snaží se. Myslím, že jako máma děláš maximum. Držte se a dej vědět, jak dál 🙂
![JanaOss](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/04/JanaOss_avatar-50x50.jpg)
Já osobně zažila několik psychologů, někteří byli zlí, všechno byla moje vina, pak byli jiní, kteří naopak říkali, že mnoho věcí dělám dobře. Jeden by se v tom nevyznal. Dřív to bylo povinné, jakmile si to někdo – škola, obvodní – vymyslel, kdykoli bylo stanoveno, že dítě nejeví takové pokroky ve vývoji, jak by oni chtěli – tabulkové hodnocení
Zažila jsem hodně dobrého i zlého v takových ordinacích. Znám i prima psychiatry-terapeuty, kteří nakonec přešli z dětského lékařství jinam, protože “nevyhovovali“ nebo už to nechtěli dělat kvůli nějakým problémům.
Poslední dobou jsem byla u psycholožky s tím, že mí puboši jsou nezvladatelní a že je někdo prostě během dvou-tří týdnů doslova vyměnil. Dřív to byli celkem normální kluci, kteří si plnici své povinnosti a k mámě se chovali slušně. Ve škole průšvihy byly, ale takového toho klučičího rázu- rvačka, hádka, nenapsaný úkol atd. Teď – to je hrůza a děs. Jediné, co mi psycholožka řekla je, že to musím vydržet. Mají dobrý základ, ale než najdou svou cestu, musíte mít pevné nervy. Proč si mám nechat nadávat nebo snášet různé jejich nálady a výmysly včetně dost nemilého vynucování si všeho, co je napadne bez toho, aby uznali nějaké povinnosti, to mi nevysvětlila- jen to musím vydržet. Petr najednou přestal uznávat jakoukoli autoritu včetně školy, není rady ani pomoci- vydržet. Jak tohle mám vysvětlit ve škole, to mi neporadila.Tedy to, že to musí vydržet- to oni určitě chtějí, že? ale dostanu to sežrat já. navíc si Petr věčně něco vymýšlí, jak mu každý ubližuje, ve skutečnosti je to jen převrácená představa. Mám obavy, že je to nějaká porucha, ale to prý se zase obrátí.
Tak nevím, nechtělo by to spíš jiného psychologa? Asi ano, ale není. Jedině někde hodně daleko. Dalším kamenem úrazu je to, jak tam kluka dokopat. Nepůjde a hotovo. A nejde. Byla jsem přísná máma, všechno muselo mít pravidla, jinak to se šesti dětmi nešlo. Můj druhý manžel za mnou při všemm stál a tak to nebylo nic těžkého. Byl přísný, laskavý a děti zbožňoval. Stačilo se jen podívat a věděli, o co jde. Proč se změnili jako mávnutím proutku, to netuším, ale kdyby se to dalo změnit, byla bych moc ráda.
Janoo2,můj malý nemá záchvaty vzteku,on je vzteklounek pořád,jakmile se mu něco nedaří.Přesně jako jeho taťka :-).On si na zem nelehne,ale sedne.A vším tříská,když řeknu,ne…a dojde mě zbacat…Pro mě nepřijatelné,ale někdy mu dám přes ruku,někdy odejdu pryč.Nedůslednost :-(.Podle dětské v tomto věku v pořádku,když se rozčilují.Malý když nechce,neukáže nic.Jen na stole rozhodil kostky,poprvé třeba udělal to co jsme chtěli,ale podruhé je shodil ze stolu.Já na něj nenaléhala,nemá to rád.Já znám své dítě nejlíp.Podle toho,jak píšeš,malá ti mluví.Jen taky nic nepoví na povel.Kolik má tvá holčička?Já se taky bála,ale maminky mi tu radily,běž,budeš mít klid a popřípadě se začne brzy řešit případný problém.Tam není povinné chodit,je to v zájmu rodičů.Barvy nechtěla,ani jméno,když nemluví,neřekne nic,jen papu,au,ale né před ní!Nejvíc ho zajímala ordinace,umývadlo a ostatní…Janno2,já bych to být tebou nerušila,protože i mě zajímalo,proč se tak vzteká,na to ovšem nereagovala…Má první dcera mluvila v roce,jako jiné děti,bezva,bez starostí,tak nevím….
no,tak to se z nás asi zblázní.
já dnes u detské dostala(spíš sem ji vyškemrala)doporučenku.jen abych vedela jak na malou,ta její záchvaty vsteku a lehání na zem při každem nesouhlasu uz sou moc i na me.malá nemluví,ona ví jak se co řekne,ale když se jí nechce,a to velmi silně pochybuju že se jí bude chtít vykeckávat s cizí paní,co ona nam asi tak řekne?části tela?neee(uši,nos,pusA,nohy,ruce)
barvy? ani náhodou
jméno? snad se jí nezeptá,umí to říct pěkně,ale aby ji schvalně řekla ŠREEEEK to neee
mluvení?umí čistě promluvit,když chce,většinou mumlá.druhá dcera skoro nemluvila,až ve školce se rozkeckala.
az se bojim,nemusim tam,to ne.co myslíte,conám řeknou?
že bych to případně zrušila