Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MVD: Jak spí vaše děti?
Ahoj, zajímaly by mě vaše zkušenosti. Spí děti s vámi v ložnici, nebo v pokojíčku? A odkdy? Chodí k vám v noci do postele? A jak jste je naučili spát v jiné místnosti? A jestli spí v ložnici, mají tam svoje postýlky, nebo jsou s vámi ve velké?
Miša měl od narození svůj pokojíček a tam cca od 3 měsíců spal. Dveře byly stále otevřené jak od pokojíčku, tak od ložnice, aby bylo slyšet, kdyby plakal. Také měl “chůvičku“. Zvykl si na to a myslím, že mu to i vyhovuje. Ale je fakt, že se občas přijde pomazlit.
Teru, u nás spali v postýlce, ale postupně se vždy přesunuli k nám. Nevadí nám to, hlavně že jsou spokojení. Tomášek se naučil asi ve 2 letech spát v posteli, ale vyžadoval naši blízkost, nerad spí v pokoji sám. Táda s tím problém neměl. Tomášek je pořád raději, když má Tádu poblíž.
No a malá zatím spí pořád s námi, je to i tím, že ji pořád kojím a vyžaduje mou blízkost, jako jistotu. Kluci už touhle dobou kojení nebyli.
Jinak teda kluci rádi spali přikrytí dekou, Páťa jakoukoli přikrývku nesnáší.
Žádné z našich tří dětí jsem nikdy nenechávala spát s námi v posteli,maximálně že jsme spolu usnuli u kojení,nebo když měli bolení. Do tří let s námi spali v ložnici v dětské postýlce. Potom šli do pokojíčku,toto se ale týká jen dvou starších. Pepíček spí stále s námi a bude to tak asi ještě půl roku. ALe je to ze zdravotních důvodů. Jinak už by spal s holkama v pokojíčku
a co se týče oblečení,syn taky spával nejdřív v zavinovačce a pak ve spacím pytlu a v tom vydržel dlouho-naučil se v něm i chodit 🙂 a myslím že ho měl dokud spával v postýlce.Protože v postýlce po peřinou spát nechtěl,naučil se to až ve velké posteli kde měl nové peřiny s povlečením Bořka,které v té době měl v oblibě 🙂
Zhruba do dvou let spaly v postýlce která byla vedle manželské postele,občas v prvním roce zůstaly v naší posteli mezi námi,hlavně když jsme usnuli u kojení.Kolem dvou let dostali velkou postel a spali už v pokojíku,nedřív s otevřenými dveřmi a pak už jsme je zavírali.Syn byl větší cestovatel a občas chodil v noci za námi do postele,ale postupně jsme to odbourali
Jsem zastáncem naučit děti být samostatně ve svém, už takto s dětmi toho spánku moc není,tak aby byl aspoň nějaký:)
Všechny děti jsme učili spát v postýlce a povedlo se. Nejsem zastánce toho, aby spali s rodiči v postely.
Naše holky jsou také každá jiná, takže i jinak spí, nejstarší hrozně dlouho vydrží být vzhůru, někdy jdu spát dřív než ona :-)ráno si pospí, když jí to teda sestry dovolí, přesně jak tady někdo psal, je taková polštářková a přikrývku mívá až po uši. Prostřední od malička vyžadovala to čtení a ležení s ní, když začínala na velké posteli, ale nemáme s tím problém, starší pořád něco čte, takže čte pro obě…odkopaná je pořád, bohužel nám to někdy způsobí, že se počůrá, protože někdy je opravdu jak led, takže spí v teplých ponožkách, ale ani to nepomůže. Chodí spát brzo, většinou v osm už má půlnoc a ráno zase brzo vstává, málokdy spí v neděli dýl jak do sedmi.
Nejmladší je bobek také pořád odkopaná, takže spinká v bodýčku a punčoškách, protože by byla také zmrzlá, ale prostě pod peřinou spát nebude 🙂 spací pytel jsem také zkoušela, ale to už bych si také nedovolila.Chodí spávat v sedm, protože spí jednou denně a večer už je hodně unavená. Ráno vstává většinou kolem sedmé. Ani jedna s náma nikdy nespávala v posteli, byli doby kdy prostřední přišla v noci a lehla mezi nás, ale tím jak jsme na to nebyli zvyklí, jsme se prostě nevyspali.
No já mám právě postýlku bez postranice přiraženou k mojí posteli přesně jak to píšeš. Ale než se malá nakojí, tak usnu a přesunutí je tím pádem odloženo na neurčito. A taky se bojim jí tam přesouvat, protože má lehkej spánek a bojim se, že se vzbudí a bude ječet. 🙂
OK, píšu si – na zimu koupit teplejší overaly, na teplejší dny si nechám ty bavlněný.
Teru, jaké máš dispozice ohledně místa v ložnici???
Já jsem si dítě také naučila spát v posteli v souvislosti s kojením jako ty. Ale vyřešili jsme to. Mám v ložnici místo, takže jsem dětskou postýlku dala k posteli, odmontovala úplně jednu stranu a prostě jsem o tu postýlku rozšířila postel. Dítě spalo v postýlce, ale se mnou v posteli. Postupně se přidala zpět chybějící strana a pomalu se postýlka oddalovala, až se s velkou slávou koupila ta nejskvělejší a nejsuprovější postel (prostě postel pro dítě, jen musíš zaujmout, že tato postel je ta nej, a že kdybys mohla hned bys ji dítěti přebrala atd.)a umístnila se do ložnice. A již jsme začali společně s dítětem vymýšlet a kteslit jeho pokoj, protože takový pokoj ten prostě musí být nej. Hlavně, aby se realizovali nějak jeho nápady a těšil se na to, že se do něj nastěhuje.Sice mi párkrát přicupitala z nového pokoje, ale já jsem volila taktiku, zůstaň si v ložnici sama, já půjdu do toho úžasného pokoje. Dneska mne moc v jejím úžasném pokoji nechce nechávat spát.
Večer jsme přečetli pohádku (dneska mi někdy čte již ona) a popusinkovali jsme se. Třeba zapnuli malou lampičku a nechali pootevřené dveře. To, že je již velká a že si mohla mluvit, třeba jen do přešoupnutí stolku, už dítě nadchne.Přítelkyně od švagra to řešila jinak, ihned jak dovezla dítě z porodnice domů, šoupla ho do jeho pokoje. Nekojila, klidně jela v šestinedělí na zotavenou do lázní a dítě nechala na hlídání. Dítě naučili, že jsi najezené, přebalené, tak neřvy stejně to neřešíme. Pokud nemáš horečku, nic ti nechybí.
Tak nějak nevím,který způsob je lepší. Já ale za sebe beru ten můj. Vzhledem k tomu, že to uteče jak voda a děti ti zachvíli utečou z domu, si je náležitě užívám. Vím o čem mluvím, dvě starší už doma nemám. Momentálně jsou zaláskované a volají jen když potřebují poradit jestli toto mohou vyčistit, či vyprat tímto, nebo jak že se to vaří???
Přeji příjemné (třeba i krušné chvilky) s vyšoupnutím dítěte do své postýlky, či pokoje. Věř, jednou na to budeš vzpomínat a dnešní trable vlastně budou prkotina. Chápu tě, taky zrovna učím malou na svou postýlku a její svéhlavička, je hodně uražená, že ji chci vyšachovat. Není to lehké, ale to se poddá.
(Citováno od danasi z 2.4.2015 15:17)
Teru, ještě jsem zapomněla, děti tak malé také nechtěli být přikryté nijak. Řešila jsem to teplým overalem na spaní. Byl zapínací, a byl i se šlapkama na nožičky. Prostě neměli klasické pyžamko, ale tento spací overal. Většinou byl frotý, nebo tak nějak, prostě teplý. Pak nemusíš řešit, že mají studené nožky a ručky, a jako by na tebe sáhla smrt. Neboj to se upraví. Teda jak které dítě, zatím to je půl na půl. Nejstarší je zakrytá někdy má i dvě peřiny, druhá v pořadí má ráda teplá pyžama a již se tak nezakrývá, třetí je zavrtaná někdy, až přes hlavu a ta nejmenší má zatím období NEZAKRÝVAT.
Teru, jaké máš dispozice ohledně místa v ložnici???
Já jsem si dítě také naučila spát v posteli v souvislosti s kojením jako ty. Ale vyřešili jsme to. Mám v ložnici místo, takže jsem dětskou postýlku dala k posteli, odmontovala úplně jednu stranu a prostě jsem o tu postýlku rozšířila postel. Dítě spalo v postýlce, ale se mnou v posteli. Postupně se přidala zpět chybějící strana a pomalu se postýlka oddalovala, až se s velkou slávou koupila ta nejskvělejší a nejsuprovější postel (prostě postel pro dítě, jen musíš zaujmout, že tato postel je ta nej, a že kdybys mohla hned bys ji dítěti přebrala atd.)a umístnila se do ložnice. A již jsme začali společně s dítětem vymýšlet a kteslit jeho pokoj, protože takový pokoj ten prostě musí být nej. Hlavně, aby se realizovali nějak jeho nápady a těšil se na to, že se do něj nastěhuje.
Sice mi párkrát přicupitala z nového pokoje, ale já jsem volila taktiku, zůstaň si v ložnici sama, já půjdu do toho úžasného pokoje. Dneska mne moc v jejím úžasném pokoji nechce nechávat spát.
Večer jsme přečetli pohádku (dneska mi někdy čte již ona) a popusinkovali jsme se. Třeba zapnuli malou lampičku a nechali pootevřené dveře. To, že je již velká a že si mohla mluvit, třeba jen do přešoupnutí stolku, už dítě nadchne.
Přítelkyně od švagra to řešila jinak, ihned jak dovezla dítě z porodnice domů, šoupla ho do jeho pokoje. Nekojila, klidně jela v šestinedělí na zotavenou do lázní a dítě nechala na hlídání. Dítě naučili, že jsi najezené, přebalené, tak neřvy stejně to neřešíme. Pokud nemáš horečku, nic ti nechybí.
Tak nějak nevím,který způsob je lepší. Já ale za sebe beru ten můj. Vzhledem k tomu, že to uteče jak voda a děti ti zachvíli utečou z domu, si je náležitě užívám. Vím o čem mluvím, dvě starší už doma nemám. Momentálně jsou zaláskované a volají jen když potřebují poradit jestli toto mohou vyčistit, či vyprat tímto, nebo jak že se to vaří???
Přeji příjemné (třeba i krušné chvilky) s vyšoupnutím dítěte do své postýlky, či pokoje. Věř, jednou na to budeš vzpomínat a dnešní trable vlastně budou prkotina. Chápu tě, taky zrovna učím malou na svou postýlku a její svéhlavička, je hodně uražená, že ji chci vyšachovat. Není to lehké, ale to se poddá.
1. každé dítě je jiné
2. záleží na tom, co ti vyhovuje
3. najdi rovnováhu v prvních dvou bodech a budete všichni spokojení
– starší syn spal v pokojíčku sám od 3/4 roku – do té doby v ložnici v kočárku, bála jsem se ho mít u sebe v posteli, že ho zalehnu
– od malička miluje polštářky apeřiny, takže ho jde těžko najít jak je zachumlaný
– do 2,5 let usínal krásně sám. Prostě přečetli jsme pohádku, dobrou noc, dostal knížku na prohlížení a v klidu usnul. Pak měl skoro do 4 let výkyv, kdy řval než usnul, nebo jsme u něj museli do té doby být a hladit ho. Pak se to opět překlopilo do starého. A i dnes usíná při malé lampičce po pohádce sám v klidu.
– i tak má někdy večer, kdy přijde, že chce usínat v naší posteli – většinou mu to dovolíme. Třeba když jsem byla v nemocnici tak spali všichni s taťkou v posteli, protože mi ji museli hlídat (-:
– mladší dcera měla na začátku přehozený režim, takže začínala řvát v 19 hodin a končila kolem 1 ráno. Takže ta byla s námi v posteli od začátku.
– od malinka má lehké spaní, kde co ji probudí a dodnes (1 a3/4 r.) neprospí celou noc v klidu.
– teď už spí v postýlce, která je přiražená bokem k posteli syna. Tinka si často vyleze k němu a spí oba v jedné posteli.
– oba ví, že když se jim něco zdá, můžou k nám do postele zajít.
– mám ráda víkendy, kdy máme čas a děti si přijdou ráno s knížkou a ještě povídáme a čteme…
– nevidím nic špatného ani na jednom způsobu, ale jsem radši, když má každý svoje.
– a malá taky nesnáší být přikrytá, takže jí pod overálek na spaní oblíkáme ještě bodyčko.aby jí bylo teplo.
(Citováno od Pavluschka z 1.4.2015 23:30)
1. každé dítě je jiné
2. záleží na tom, co ti vyhovuje
3. najdi rovnováhu v prvních dvou bodech a budete všichni spokojení
– starší syn spal v pokojíčku sám od 3/4 roku – do té doby v ložnici v kočárku, bála jsem se ho mít u sebe v posteli, že ho zalehnu
– od malička miluje polštářky apeřiny, takže ho jde těžko najít jak je zachumlaný
– do 2,5 let usínal krásně sám. Prostě přečetli jsme pohádku, dobrou noc, dostal knížku na prohlížení a v klidu usnul. Pak měl skoro do 4 let výkyv, kdy řval než usnul, nebo jsme u něj museli do té doby být a hladit ho. Pak se to opět překlopilo do starého. A i dnes usíná při malé lampičce po pohádce sám v klidu.
– i tak má někdy večer, kdy přijde, že chce usínat v naší posteli – většinou mu to dovolíme. Třeba když jsem byla v nemocnici tak spali všichni s taťkou v posteli, protože mi ji museli hlídat (-:
– mladší dcera měla na začátku přehozený režim, takže začínala řvát v 19 hodin a končila kolem 1 ráno. Takže ta byla s námi v posteli od začátku.
– od malinka má lehké spaní, kde co ji probudí a dodnes (1 a3/4 r.) neprospí celou noc v klidu.
– teď už spí v postýlce, která je přiražená bokem k posteli syna. Tinka si často vyleze k němu a spí oba v jedné posteli.
– oba ví, že když se jim něco zdá, můžou k nám do postele zajít.
– mám ráda víkendy, kdy máme čas a děti si přijdou ráno s knížkou a ještě povídáme a čteme…
– nevidím nic špatného ani na jednom způsobu, ale jsem radši, když má každý svoje.
Jak jsem psala v posledním článku, spím s dětmi v manželské posteli. Já se zatím moc nevyspím a zkouším vystrnadit Aličku do její postýlky, ale moc se mi to nedaří, je to mazel. Navíc než se nakojí, většinou usnu.
Ale pořád řeším to, že nechtějí ani jeden spát přikrytý. Obě děti se odkopávají a když je přikryju, tak se probudí nebo v lepším případě kňourají, dokud se zas neodkopou.
Na Aleška jsem kdysi zkoušela pytel na spaní, ale řval už když jsem mu ho zapínala a pak pokaždý, když se zavrtěl. Aličce se ho uplně “bojim“ dát. 🙂
I když v ložnici netopím, přes den větrám, je tam chladněji než jinde v bytě, tak oni prostě nechtějí ani lehkou peřinku svojí, natož velkou. Nemam z toho dobrej pocit a hlavně to nechápu. Já bych se taaaak zavrtala pod peřinu až ke krku. Ale to bych udusila Aličku, tak si musím ještě počkat. Jen občas, když se mi podaří jí dát do postýlky po uspání, tak si to užívám, ale to je tak jednou za 2 týdny a jen na 3 hodiny do dalšího kojení. 🙂