Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zákon schválnosti při vaření pro někoho cizího.
Nevím jestli se vám to také stává. Vaříte pro rodinu a vše je vynikající, všichni jen mlaskají.Tak si říkáte , ano je to dobrý.
Tento víkend se mi stala taková věc, měli jsme tu na brigádě kamarády a jelikož u nás byli celý den, tak samože i na oběd.
V sobotu jsem připravovala houbovou omáčku , vepřové maso a knedlík. Vše se povedlo, jen maso bylo šíleně tuhé,přitom jsem jej tak dlouho pekla, manžel v žertu prohlásil, že to musela být nějaká stará sviňa.
Dnes jsem zas pro změnu dělala kuře s kaší, masíčko se jen rozsýpalo, za to v kaši byli kousky takových nedovařených brambor, přitom jsem zkoušela dva a byli měkký. Sníst se sice všechno snědlo, ale nemohlo to jít vše hladce?
Proto si říkám, že zákon schválnosti funguje 100%.
Nedej bože se přihlásit do nějaké soutěže, to by teprve bylo.
😀
No jeeeje, stava se mi to a celkem pravidelne. Nejvice tehdy, kdyz za mnou zacal jezdit nynejsi pritel. Moc rada delavam takovy ten moucnik piskot-krem z kys.smetany a pudinku-jahody a na to zelatina. Vzdy perfektni, ale jakmile jsem pekla pro nej, pudinkovy krem se mi uplne rozjel a zelatina ne a ne stuhnout. Taktez maso, jindy vynikajici, krupavoucke, a kdyz mel prijet on, bud bylo tuhe nebo byl jiny problem. Tak uz se tomu smeju. Trema je potvora…
Taky nerada vařím pro cizí lidi. Dokonce i pro rodiče. Mám vždy trému a jako naschvál se něco pokazí.
Jinak já vařím denně pro 3 lidi, ale když přijede občas návštěva a mám najednou vařit pro 7 lidí, tak se i obyčejně špagety v tomhle množství chovají najednou úplně jinak 😀
Taky už se mi párkrát “zadařilo“ 🙂
Já jsem bohužel občas nucená vařit jídlo pro víc lidí v Holandsku a to je teda adrenalin – rozvařila jsem i rýži a brambory (přitom jsem je dělala úplně stejně jako doma)…pak u jiného receptu, milionkrát odzkoušeného DOMA, se zase v troubě nepropekly brambory ani maso. Někdy jsem chtěla od toho sporáku i utéct a všechny tam nechat 🙂
Zákon schválnosti prostě funguje, to říkám často, nejen při vaření. Já teda mívám trošku nervy, když vařím pro někoho cizího. Nepovažuju se za extra dobrou kuchařku a když vařím pro návštěvu, snažím se vymyslet něco, na čem se toho nedá moc pokazit 🙂 I když ono se vždycky něco najde 🙂
no jééje,že se to stává 🙂
dlouho jsem přestala vařit domácí knedlíky,protože kdysi jsem pozvala na oběd tchánovce a chtěla udělat knedlo vepřo zelo.samozřejmě,že těsně před obědem manžel šupajdil do obchodu pro kupný knedlík.ať jsem dělala co dělala vylezla mi z hrnce neidentifikovatelná hmota.prostě tři pokusy a dost 😀 dodnes nechápu moji mamku,která uměla výborně vařit a nezažila jsem,že by se jí něco nepovedlo a kolikrát jsem se i divila z čeho vlastně uvařila,když podle mě toho v lednici moc nebylo 😀
Tak nějak se ptám, a čemu že se dívíš????
To je naprosto normální a známá věc. Nejsi na to sama. Všem se to jistě někdy stalo. Knedlík byl nedovařený, i když ho vaříš třeba již 10 let stále stejně. Buchta se zdrcne, brambory rozvaří, nebo jsou sladké, protože přemrzly. Rýže je tvrdá, nebo jak bahno. Vyber si, co do rovnice patří.
Chápu, že tě to štve. Mne by to také štvalo. Zhluboka se nadechni a klíííííd. A úsměv.
To je normální ,když vařím i třeba fakt těžké jídlo jen tak je suprové. A pak vařím něco obyčejného pro návštěvu a všechno pohnojím.