Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
TM: Jak (kdy) jste se rozhodli založit rodinu?
Tématem letošního ledna jsou začátky, tak se budu na řadu z nich postupně ptát (pokud mě teda někdo z vás nepředběhne ;-)).
No a začátkem povídání o různých začátcích souvisejících s dětmi je rozhodnutí založit rodinu 😉
Jak to probíhalo u vás? Přišlo to neplánovaně nebo po dlouhé zralé úvaze? Vyplynulo to nějak přirozeně nebo jste dlouho možnost “pořídit si“ dítě probírali a pečlivě plánovali?
PS: Kdo to máte na dlouhé povídání, sepište to rovnou jako článek a pošlete do redakce v rámci soutěže o příspěvek měsíce 😉
TM = téma měsíce 😉
Ja jsem chtela deti (resp. Dite) snad hned po maturite. No, vdala jsem se “az“ ve 22. Dcera nam strasne dlouho nesla-teda pro nas dlouho -otehotnela jsem vic jak rok po svatbe. Druhe dite jsme neplanovali. Ale jak dcerka rostla,tak mi to tak nejak zacalo byt lito jak to utika a rada vypravim,ze jsme se spolu s manzelem bavili,ze bychom mohli ten nas nazor prehodnotit a za 9 mesicu se narodil syn (4roky po dceri). Ted mam obcas tendence,ze kdybych vedela,ze by vse slo jak ma,tam bych treba mimi jeste chtela,ale pak si zas rikam,ze jsem na to uz asi pohodlna.
My jsme si po svatbě řekli, že tomu nebudem nijak bránit, a jak to bývá, povedlo se to hned 🙂 Takže slavíme narozeniny syna přesně ve stejný den jako výročí svatby. Na to, že jsme ještě oba studovali VŠ, to bylo takové “nerozumné“. A ještě víc nerozumné bylo, že za pět měsíců od porodu už jsme čekali holčičku (chtěli jsme pořídit Cyrdovi sourozence a nechtěli jsme, aby byli daleko od sebe – taky jsme si původně mysleli, že to třeba bude dýl trvat 🙂 ) Poslední třetí napřed nebyla dlouho v plánu, přeci jen mi ti dva kulíšci dali zabrat, ale když bylo mladší asi pět, začala jsem přehodnocovat. Manžel byl pro už od začátku, má rád velkou rodinu. Asi rok jsme se “snažili“, pak jsem to pustila z hlavy – výsledkem je Lucinka o šest a půl roku od Páji. Ale teď už vážně nerodím 🙂 🙂
Všechny tři děti jsou plánované, jenom to trvalo déle, než jsem myslela. I když, třetí bylo zvažování zda ano nebo ne, ale ano to vyhrálo na plné čáře 🙂 Rozhodně nelituji, že máme tři děti, neměnila bych ani za nic. 🙂
Vzdycky jsem chtela deti 😉 Asi to nedobre popisu,ale uz jako holcicka,jsem rikavala,ze hudu mit 3-4…
A cca okolo 17-18roku,mi lekari naznacili a pozdeji i rekli ze z nejvetsi pravdepodobnosti,deti mit nebudu…ci to bude tezke,kdyz otehotnim..ci je donosim…
Dal je to pro mne teda haluz se rozepisovat..tak je napisu,ze nakonec mam tri kousky 😀 to okolo jak uz mam nekde hluboko v “zapomeni“…
A jeste napisu,ze nejmensi(letos uz 10roku) je takovy velice intenzivni a i intenzivne vydreny 😀 zazrak a to myslim uplne 😀 a navic to prislo v uplne paradnim case i miste…proste zazrak a sen….
A apropo,vsechny deti mam z lasky a touhy…
Ikdyz u prvni jsem na dnesni dobu,byla mlicnak,tedy datumem narozeni,v hlave sem byla uz vyzrala a chtela 🙂 ..bylo to tak a nelituji ani jedineho,co okolo toho bylo….
Moc rozumově jsme se s manželem nerozhodovali, to byla veeeliká láska a zmatení smyslů. ;-)Takže máme první dítě – syna neplánovaného a dceru plánovanou, už jsme spolu s manželem tehdy bydleli, ale pro svatbu jsme se rozhodli, až když jsme čekali syna. Tak si děláme srandu, že byl na svatbě s námi, i když nebyl ještě vidět :-).
Jé, to je hezké téma náhodou 😀 V našem případě takové úsměvné… já říkám, že 2/3 našich dětí jsou neplánované, ale všechny velmi velmi chtěné 😀 První holčička, byla takovéto “whoops“ po 3 měsících vztahu, druhý kluk jednoznačně plánovaný, aby byl přesně 2 roky od ségry, no a teď to třetě, to byla tak nějak otázka času, protože jsme “to prostě neřešili“, ale třetímu jsme se nebránili, kdyby přijít mělo (což jsme měli vykomunikované už dříve). Takže takhle u nás 🙂
Tématem letošního ledna jsou začátky, tak se budu na řadu z nich postupně ptát (pokud mě teda někdo z vás nepředběhne ;-)).
No a začátkem povídání o různých začátcích souvisejících s dětmi je rozhodnutí založit rodinu 😉
Jak to probíhalo u vás? Přišlo to neplánovaně nebo po dlouhé zralé úvaze? Vyplynulo to nějak přirozeně nebo jste dlouho možnost “pořídit si“ dítě probírali a pečlivě plánovali?
PS: Kdo to máte na dlouhé povídání, sepište to rovnou jako článek a pošlete do redakce v rámci soutěže o příspěvek měsíce 😉
TM = téma měsíce 😉