Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak nejvíc zlobí?
Včera mi přišel do mailu odkaz na další video z Nevýchova TV, které je o zlobení. Nebudu se tu teď rozepisovat o obsahu, koho by to zajímalo, podívejte se na ně tady.Zajímalo by mě, jak je to se zlobením u vás doma – jak často “musíte“ používat zaklínadlo “Nezlob!“ a v jakých situacích nejčastěji?Co je a co není zlobení? (pro vás a u vás :-))Název videa z odkazu je Nefunguje vám “NEZLOB“?, takže se nabízí ještě doplňující otázka – Funguje u vás “nezlob“?
Pětiměsíční dcerka zatím zlobit neumí, jen se umí pěkně rozčílit, když se jí někam zakutálí hračka a nemůže na ni dosáhnout. Starší pětiletá více zlobí doma než ve školce, tam si ji moc chválí, jak je šikovná a vzorná. Doma tak nějak vycítila, kdo je “nejslabším článkem“ – naše babička, takže si ji pěkně omotává kolem prstu a když není po jejím, tak babičku začne zlobit. No a babička aby předešla konfliktům, tak jí raději vždy vyhoví, čímž posiluje dceřinu pozici a zeslabuje tu svou. Musím říct, že jsem asi nezažila někde na veřejnosti, že by se mi děti vztekaly doruda a sotva lapaly po dechu. Spíš občas nějaký trapas stylu “Mami, proč ten pán vypadá jako ryba?“, ale to je vlastně takové kouzelné ztrapnění a člověk se nad to musí povznést. Spíš mě někdy dcera opravdu vytáčí, když jí musím 10x zopakovat, co má udělat – že si má obout boty nebo jít už obědvat. Mám pocit, že dřív bych naučila králíky číst noviny, než ji přesvědčím, aby udělala, co má.
Míša skoro nezlobí, jen večer nechce odcházet od počítače. Někdy odmlouvá, ale to patří k věku, puberta si ho našla.
Tak u nás doma nejvíc zlobím já, když pohár přeteče a já křičím. Jde většinou o binec v pokojíčku.
Děti máme až zázračně hodné, čekám, co bude v pubertě. Dcera je sice občas tvrdohlavá, když není po jejím, začne se vztekat, ale bereme to s klidem. Necháme ji, ať se chvilku zlobí a až se uklidní, ať přijde.
Syn je zlaté dítě, někdy nás “zlobí“ tím, že je trochu mimo, jeho myšlenky bloumají jinde, než bychom si představovali, ale víme jistě, že to nedělá schválně. V pátek mu bylo 7 a je taková čistá dušička, neumí lhát, nezkouší na nás žádné triky. To dcera 4r+9m je prohnanější a někdy zkouší, kam může zajít a co na to řekneme. No, většinou narazí 🙂
TAk přímo tohle slovo jsem nikdy nepoužila, asi spíš jen ve spojitosti sama se sebou, že už se začínám opravdu zlobit a rovnou vysvětlím, jak takové moje zlobení se vypadá :-).
Holkám spíš říkám konkrétně, když mi něco vadí.
A za největší “zlobení“ považuju, že mě neposlouchají, když něco říkám, takže to musím několikrát opakovat, než mě začnou vnímat a vůbec registrovat, že se od nich něčeho žádá.
Tak za 5let co je El na světě jsem slovo Nezlob nepoužila nikdy. A asi 2x jsem řekla “zlobíš“.
Jasně, že má svoje dny a nálady, ale prostě to říkám jinak. Někdy pravda i vystartuju. Ale o tom zlobení jsem kdysi četla, že to je tak neurčité označení, že stejně děcku nic neřekne.
Takže spíš mluvím konkrétně co mi vadí a o tom “zlobení“ jsem se snažila vysvětlil i příteli, co proč a jak.
Petro, tak se snažím o tom fakt přemýšlet a už si ani nepamatuju, kdy (nebo jestli) jsem tenhle výraz používala.
Když mě štve něco, co synek provádí, dávám tomu obvykle konkrétnější podobu. Takže třeba: Nezvyšuj na mě hlas, nerozčiluj se a řekni mi to v klidu – teď ani dál nevím. Většinou ale volím formulace jako: Když budeš stříkat vodu (myšleno v z vany), musíš si to pak po sobě vytřít.
Co mi vadí, když jsou to ataky přímo na mou osobu, takže to pak říkám “nestříkej na mě, necloumej mnou“. 🙂
A taky používám hodně často slovo klídek nebo klídeček, to když se hodně rozjíždí a buď je to v nevhodné situaci, nebo jsem prostě unavená a chci trochu klid.
Pochybuju, že “nezlob“ může pomoct, je to tak neurčité, no, a hlavně – dítě tu činnost, co se nám nelíbí, nedělá proto, že chce zlobit, ale je buď naštvané, unavené nebo naopak plné energie apod.
(Citováno od Danniella z 3.10.2014 21:05)
Dančo, díky, víceméně to mám podobně. až teda v momentě, kdy opakované konkrétní upozornění nefunguje, se vytasím s “nezlob mě“ nebo “teď už se ale fakt zlobím“. Jak jsem psala, někdy to zabere (když je to při dobrém náladě zúčastněných), někdy je to k ničemu. Ale pokud to zafunguje, tak je to fakt díky tomu, že je naprosto jasné, co přesně mi vadí – např. chci ustlat a skáče po posteli.
Jo, a za největší “zlobení“ pokládám, když po mě bezdůvodně štěká a něco si vynucuje nepřiměřeným způsobem.
Petro, tak se snažím o tom fakt přemýšlet a už si ani nepamatuju, kdy (nebo jestli) jsem tenhle výraz používala.
Když mě štve něco, co synek provádí, dávám tomu obvykle konkrétnější podobu. Takže třeba: Nezvyšuj na mě hlas, nerozčiluj se a řekni mi to v klidu – teď ani dál nevím. Většinou ale volím formulace jako: Když budeš stříkat vodu (myšleno v z vany), musíš si to pak po sobě vytřít.
Co mi vadí, když jsou to ataky přímo na mou osobu, takže to pak říkám “nestříkej na mě, necloumej mnou“. 🙂
A taky používám hodně často slovo klídek nebo klídeček, to když se hodně rozjíždí a buď je to v nevhodné situaci, nebo jsem prostě unavená a chci trochu klid.
Pochybuju, že “nezlob“ může pomoct, je to tak neurčité, no, a hlavně – dítě tu činnost, co se nám nelíbí, nedělá proto, že chce zlobit, ale je buď naštvané, unavené nebo naopak plné energie apod.
Petro to se neboj to víš,že to dokážou.Jsou dny kdy by slovo nezlobte tedy opravdu nepomohlo.To říkám,že jsou erubce na slunci a pak příjdou na řadu tresty a zákazy a zavírám dveře do pokojíku.No a jak radila pani ve videu domluvit se tak to v té chvily opravdu nejde.Víc než nezlob používám,vem si bačkory,uklid si oblečení,neházej ty pastelky po zemi,učeš si vlasy a od Ani se mi dostane odpovědi jooo jáááá tooo uudělám
a Nikča ta mě jednou dostala,když jsem říkala,aby si uklidila tak se na mě otočila a prý “co je todle za život,pořád uklízet!“Jinak,že by nějak výrazně zlobily to zas ne.Asi jako všechny děti 🙂 🙂
Koukám, že jste se toho zlobení zalekly 🙂 nebo se nikde nezlobí 😯
…nebo nikdo nechce být první 😉 tak začnu sama, snad z toho nebude samomluva…
“Nezlob“ nepoužívám moc často, ale taky na ně někdy dojde řada, většinou teda spíš jako “Teď už mě teda vážně zlobíš“ nebo “nezlob mě“. Jak nad tím teď přemýšlím, tak to asi vždycky vztahuju jakoby k sobě, neříkám jen globálně “nezlob“ bez ničeho dalšího.
Určitě častěji to slýchá Majda, protože je větší rarach. Používám to nejvíc v momentě, kdy už hodně divočí a nereaguje na několik předchozích upozornění, která jsou konkrétní (a podle toho videa správnější ;-)), takže si myslím, že ví, co tím zlobením mám na mysli.
No a je fakt, že to většinou má stejný efekt jako ta předchozí upozornění, takže žádný 🙂 Někdy jí ale zajiskří v očích, usměje se a přijde se potulit, takže to zabere. dost to záleží na situaci a celkové náladě mezi náma.