Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mami, ty jsi trdlo!
Připadá Vám tahle věta jako nevhodná, že tohle dítě mámě říkat nemá?
Protože to občas říkám Kubíčkovi,když se splete, tak on mi to občas taky řekne. Manžel mu za to nadává, že :“tohle se neříká“. Co si o tom myslíte? Já si nemyslím, že by to bylo něco špatného.
Vím, že ti “truhlíci“, “trdýlka“,…. vypadají roztomile, a vůbec to nemyslíte zle. Naopak v tom cítíte něco jako radostné, kamarádské pošťouchnutíčko. Něco jako když se s dětátkem mazlíte a pořádně ho zlechtáte. Vypadá to jako společná legrace.
A přesto to tak není. Buď se Vám to vrátí ve vzdoru Vašeho dítka, které bude sobě i Vám potřebovat dokázat, že žádný “truhlík“ (a věřte, že jemu to v hlavičce tak mile nezní) není. Anebo, a to je ta horší varianta, nálepku “truhlíka“ přijme, a bude Truhlíkem. Jeho sebevědomí se před překážkami zastaví a bude si stát za tím, že to nebo ono nedokáže, protože je Truhlík.
Opravdu to tak nevypadá, a nemusíte mi to věřit, ale je to zahrávání si se sebevědomím dítěte.
Z jiného soudku. Píšete, že Vás Váš partner moc “nešetří“ a nálepkuje výrazně drsněji. Asi by měl vědět, že sociální učení (tedy učení vlastním prožitkem mezi nejbližšími) je jedním z nejúčinnějších. Bez ohledu na inteligenci dítěte je velmi pravděpodobné, že tento způsob komunikace přijme jako standard a bude ho používat. O jiném způsobu mu můžete mnohokrát vyprávět, ale ono uvěří tomu, co fakticky zažívalo.
Ale nebudu Vás trápit. Nabízím opustit “truhlíky“ a raději zůstat u toho co již děláte. Vysvětlovat, jak příště správně nebo lépe.
S úctou a v dobrém.
Zdeněk Okleštěk :O>)
Zdeňku, nemám ten pocit,že je to negativní nálepka. Je vidět, že jste chlap a cítíte to stejně jako manžel.
Je to jen ten případ,kdy v podstatě reaguje na vzniklou legrační situaci – když já se spletu. Lepší je,když si z toho dělá legraci, než aby na mě křičel, že jsem blbá a já nevím,co všechno (jako manžel).
Předpokládám,že můj syn je dost inteligentní a narozdíl od mého muže bude dobře vychovaný, aby pochopil, že v dospělosti svojí partnerku, zaměstnance a spolupracovníky nemá oslovovat “trdlo“ ani nijak hanlivě.
Když udělá něco špatně a já to komentuji, vždycky mu řeknu, jak to má udělat dobře.
Docela by mě zajímalo, jak vy řeknete tříletému dítěti, když se splete. Mimochodem výraz “trdlo“ používá s oblibou manžel, já říkám spíš “truhlík“.
Evokubo, nebuďte smutná z toho, že s Vámi manžel nesdílí lehkost, s jakou sama přecházíte to, že Vás vlastní dítě negativně nálepkuje.
O co jde? Celé to má dvě roviny. Jedna je ta, že se dítě naučilo užívat “nálepky“ od svých rodičů. To už je důsledek působení prostředí v němž dítě vyrůstá. Nemusíte to tak cítit, ale nalepkování je chybná komunikační technika. Díte si ji zafixuje a bude ji užívat. Teď to vypadá roztomile, ale až vyroste, může narážet na nelibé reakce svého okolí a nebude vědět proč. Představte si, že bude “trdlo“, které teď vypadá úsměvně, užívat na svou partnerku, na své spolupracovníky nebo zaměstnance. Je to divná přestava, že? Navíc “trdlo“ se dá snadno zaměnit za jakýkoliv jiný, a sama tušíte, že i velmi hrubý, výraz. Pak už jde legrace stranou.
Důležitý je ale i druhý aspekt. Co se od Vás Vaše dítě větou “Ty jsi ale trdlo“ dozvědělo? Ví, kde udělalo chybu? Tuší co má příště udělat jinak, aby to bylo správně?
Chcete o tom společně přemýšlet? Zvu vás do diskuse na http://www.suctou.cz.
Zdeněk Okleštěk :O>)
Horempádem díky za podporu, ale s manželem bohužel není moc řeč – všechno ví, všechny zná a všude byl….
On má vždycky pravdu a hotovo 🙁
Ono se to odráží na jeho vztahu s Kubíčkem. Mně pořád říká, že mě má rád a jemu to neřekne. Taky se se mnou hodně mazlí a s ním ne.
Evakub, vůbec bych si z toho nic nedělala, má dcerka je taky opakovací typ a občas zopakuje i to , co by zrovna neměla 🙂 Jenže všeobecně lidé u tak malých dětí na to ještě nehledí. Jediné co např dcerce rozmlouváme, aby neříkala, tak to jsou věty typu “nechci tě“ “nemám tě ráda“ apod. My jí to neříkáme, možná babča, když ji občas hlídá, tak si nedala pozor na pusu. Ale pokud nám s manželem něco ulétne od úst např při sledování televize, tak se tomu společně zasmějeme a pak jen vysvětlujeme, že to co jsme řekli, že se opravdu říkat nemá 🙂 Určitě to tedy nehrotit, dítě si časem samo uvědomí (když mu to budeme vysvětlovat) co je vhodné říkat nebo ne. Takže ať manžel získá nadhled a možná bych mu připoměla, že to jak on tituluje vás, tak jen učí svého syna špatný postoj k ženám. Hodně štěstí 🙂
Právě, já jsem fakt takový trdlo. Jsem zbrklá a takový ten typ, co mu všechno padá, zakopávám na rovině a podobně.
Kubíček má při té větě vždycky úsměv na rtech a nemyslí tím nic špatného. Takže i když to řekne někde mezi lidma, tak se tomu každý zasměje.
Sám manžel mě tituluje hůř a vůbec mu to nevadí.
My raději říkáme “telátko“, aby to nebylo tak hrozny , až mě dcerka takhle otituluje někde ve společnosti((-:. A že to udělá, to je jen otázka času((-: Jednak to doma říkáme často a jednak je to pravda(((-:.
Holky, děkuju za podporu. Manžel na mě křičí, že mu to nemám dovolit a vynadat mu za to. Já fakt nechápu proč a jsem ráda, že nejsem nenormální, když mi to přijde normální 😀
TAk tak :)) Určitě na tom není nic špatného, když je to řečeno s láskou… a děti taaaak rády opakují…. u nás občas “trdlo“ taky “letí“ :))))
Spíš, jak píše Padmé, aby to bylo mezi námi doma… i když náš Davídek je mistr trapasů, rád mluví hodně a rád mluví nahlas… a já někdy trnu, co z něj vypadne :))