Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Známkování = motivace × zbytečnost?
Včera večer jsem na EDUin narazila na čerstvý článek Snaha o jedničky brání dětem v učení o tom, že známkování je pro studenty spíš demotivační. Kdysi jsme tu na tohle téma už diskutovali, proto jsem si článek se zájmem přečetla (týká se teda hlavně středoškoláků) a zajímalo by mě, jak to vidíte vy (třeba i s odstupem času)?
K čemu jsou z vašeho pohledu známky důležité/užitečné?
Nebylo by jednodušší rozlišovat, jen jestli student zvládl nějaké předepsané učivo a může na ně v dalším ročníku navázat? Nebo by bez známek vznikl totální chaos, nikdo by se nic neučil atd.?
Bez známek by hlavně vznikl velký problém v tom, do jaké míry to student musí umět, aby se dalo říct, že může do dalšího ročníku a tím by pak vznikaly rozpory i mezi samotnými studentny typu: “ona ti uznala tohle a mě támhleto ne a to je strašný, já kvůli tomu nemůžu dál…“ Na druhou stranu souhlasím s tím, že známky jsou demotivační. Studentům je v dnešní době stejně jedno, co budou mít za známku a dost často je to i vinou na straně učitele.
Jé, koukám, že jsem úplně přehlídla ten poslední komentář 🙂
Nedávno jsem četla, že podobně funguje škola na nižším stupni v Anglii. Všechno je údajně postavené právě na takových projektech, takže nemají jednotlivé předměty zvlášť, ale učí se všechno dohromady na jednom tématu (to je taky na týden). Přišlo mi to zajímavé a ne tak odtržené od reality, jako to bývá často u nás.
Ale nevím, jestli to tak mají plošně, nebo to byly taky zkušenosti z jedné konkrétní školy.
U nás mívají občas projektové dny, kde jsou taky jednotlivé předměty mezi sebou provázané nějakým tématem, ale bývá to jen nárazově.
Jediný pozitivní dojem byl asi to, že se zrovna trefila do “farmářského“ týdne, tak tam byl celou dobu vystavený malý model farmy a kolem toho plastová zvířata.
A já se ohledně toho dozvěděla, že celý ten týden se všechny předměty točily jen kolem té farmy – děti se učily anglicky ta zvířátka, pak holandsky, jak se to píše, pak v jiném předmětu, čím se živí, pak je různě počítali, atd., to mi přišlo super.
Marinado, to musela být A. fakt nadšená 🙂 no ale i tak se zeptám – odnesla si z té holandské školy nějaké pozitivní dojmy?
Petro, do školy tam A. nechodila.
To byla jen taková “vydařená“ akce přítelovy exmanželky. Myslela si, že každé dítě je jako jejich holčička (=miluje školu, děti a společnost), tak ještě než nás poznala, připravila pro A. “úžasné“ překvapení = domluvila s učitelkou, že A. může chodit celé jarní prázdniny, kdy jsme byly v Nizozemsku, s jejich dcerou do školy 😀 😀 😀
No přiznám se bez mučení, že jsem tenkrát A. normálně uplatila velkým plyšákem, aby aspoň jednou do té školy šla…ale pak už jsem jí tam znovu nedostala 🙂
Ale to už je tak 4-5 let. Do té školy jsem se šla několikrát podívat i já. A taky jsem viděla ten jejich “report“ s procenty a slovním hodnocením a nadchlo mě to, to by se mi moc líbilo.
Marinado, ona tam A. chodila i do školy? To jsem nějak zazdila…
Jinak díky za pátrání 😉 Ono u nižších ročníků to nejspíš stejně bude tak, že když nejde jedno, je problém i s druhým. Ale třeba na středních školách už si to dovedu představit, že by to fungovalo tak, že se z každého předmětu (ne)postupuje zvlášť, takže v tom, co studentovi sedí, se dostane mnohem dál než v něčemu, co je mu cizí. Možná by tam mohlo být nějaké stanovené minimum, co je potřeba absolvovat.
Tak jsem to našla na internetu a dočetla jsem se, že tým učitelů se rozhoduje, zda je žák způsobilý postoupit nebo ne. Takže nejde, že by žák nepostoupil jen z jednoho předmětu a z ostatních ano. Ono by to asi ani technicky nebylo možné, protože ty skupiny fungují jako u nás třídy. No ale taky jsem se dočetla, že pro Nizozemsko jsou typické ohromné školy s tisíci žáky a já byla s dcerou ve vesnické škole s pár žákama a brala jsem to jako normu, takže asi ty moje informace budou taky trochu zkreslené 🙂
Petro, zeptám se na všechno (dnes nebo zítra), otázka je, jestli se něco dozvím 🙂
Naše Áňa od malička ležela ve zvířátkových encyklopediích a má v tomhle směru nadstandardní znalosti, tak jsem se pak někdy ve 3.třídě v duchu vztekala, když přinesla z testu o zvířatech dvojku (přitom jsem si jistá, že toho věděla víc než paní učitelka, jen se spletka a místo chladnokrevní napsala studenokrevní). A to nás nějak zlomilo, už se dcera učí opravdu jen to, z čeho se známkuje a ve volném čase si studuje to, co jí zajímá. Nebo můj synovec – ten je opravdu úžasný na počítače, odmalička borec. No a z výpočetní techniky má na vysvědčení pravidelně dvojku. Tak člověk pak rezignuje a oddělí školu+známky od znalostí a všichni jsou nejspíš spokojení, i když je to smutné. Už se kvůli tomu nerozčiluju.
Marinado, díky 🙂 Já se kdyžtak zítra připomenu, fakt by mě to zajímalo. Pokud opakují jen ten jeden předmět, tak bych ještě byla zvědavá, jak to mají zmáknuté organizačně 🙂 – ale to nech zase třeba na příště, ať neřešíte jen moje zvědavé dotazy 😉
K té motivaci – na Aničku známky motivačně působí hodně, ale obávám se, že tahle motivace stejně není nijak extra přínosná. Ona to má přesně tak, jak je popsáno v článku – důležité je nedostat blbou známku, což je pro ni i dvojka, takže je vlastně namotivovaná až až. Jenže to jaksi přijde vniveč, protože se učí právě podle téhle motivace – tak, aby dostala 1, ne proto, aby se něco dozvěděla, takže to, co už pak nepotřebuje (nebo usoudí, že potřebovat nebude), automaticky pouští z hlavy.
Petro, to nevím a zajímalo by mě to taky. Pokud nezafunguje skleroza, tak se večer zeptám a dám vědět 🙂
Marinado, ten postup do další skupiny je jen v rámci předmětu, nebo se to vztahuje na celé učivo daného ročníku jako u nás? Myslím, když třeba nezvládne matematiku, ale v ostatních předmětech je v pohodě, jestli taky opakuje všechno nebo jen tu matematiku?
Petro, článek jsem přečetla dost zběžně…
Čím dýl chodí dcera do školy, tím míň známky řešíme, což mě těší. Jako motivace ale rozhodně nefungují.
Už jsem to psala hodněkrát – líbí se mi systém v Nizozemsku, kde mají procenta (takže je rozpětí od 0-100). Děti, které učivo za školní rok zvládly, postupují do vyšší skupiny, ty co to zatím nezvládly, pokračují dál v původní skupině.
Jak to tam ale funguje při přestupu na vyšší školu, to zatím netuším, nezajímala jsem se o to.