Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žabka
Ahoj holčinky…
Zas je dnes jeden z těch škaredých dnů, kdy čekám marně na sluníčko a teplo… ale na majlík mi přišel ráno milý příběh, o který se chci s vámi podělit…
Kdosi uspořádal soutež. Malé žabky měly šplhat na vysokou zeď. Přišlo hodně diváků a dívali se ,jak žabky bojují. Šplhaly a šplhaly, ale zeď byla příliš příkrá a vysoká… a tak začali diváci křičet:
“Tohle přece nemůže nikdo zvládnout! Je to moc vysoké, to nikdo nezvládne!“ A žabky pomalu jedna za druhou svůj boj vzdávaly, váhaly, otáčely se a vracely se zklamaně dolů… jen jedna lezla odhodlaně pořád výš a výš… Diváci stále křičeli – to nikdo nezvládne!- ale ta jediná žabka bojovala a šplhala, až nakonec sama samotinká zeď zdolala. Vyčerpaně si sedla na vrcholku.
A diváci se ptali – jak to, že tahle jediná žabka to zvládla, když ostatní ne? A pak na to přišli – tahle žabka byla HLUCHÁ!
A poučení? Buď vždy hluchý k těm, kteří tě zrazují od tvých cílů a tužeb, buď hluchý k pesimistům a zůstaň vždy OPTIMISTOU!
A protože tahle filozofie je mi velmi blízká, chtěla jsem trochu otpimismu dodat i vám!
Krásný den všem! 🙂
Poučné, dík!
Krááásně řečeno a je to tak :-))
Holky, jsem moc ráda, že jsem vás trochu potěšila – to byl účel 🙂
Babofko, u nás (a našich babiček) to snad naštěstí nejsou ani ty pády, jako spíš – ach jo, to špatně dopadne, a všechno je nanic… 🙁 Musím říct, že tohle mě příííšerně deptá a vytáčí. Někdy si říkám, že je to snad další z chorob stáří – tenhle pesimismus… a bojuju! 🙂
Piškotko, tahle knížka mi něco říká (možná jsem ji dokonce prodávala 🙂 ) – ono odpuštění – ať už sobě nebo druhým – jde málokdy jen tak zničehonic a jednorázově… je to vždy nadlouho. A když už si člověk myslí, že to má v sobě vyřešené, zase se to někdy, někde ozve… právě proto asi musíme pořád bojovat a odpouštět a pořád se přesvědčovat, že život není k ničemu, ale že je supééér – a stojí za to tu být :))
Leni, lépe být blbá než pesimistická :)) To já jsem taky 🙂
Babofko, to je ta pozitivní motivace 🙂
(když jsme byly malé, tak nám to všichni přesně tak říkali, pamatujete?)
Moc pěkné, i když smutné, aby člověk – žabka – překonal pesimisty, nemusí snad být rovnou hluchý 😀
Myšlenka je to ale zajímavá, já si kolikrát připadám jako žabka ne hluchá, ale blbá, když se o něco pokouším…
Ájíku, to je moc hezké a pravdivé…
Já jsem vždycky alergická na to, když moje máma alias babička 🙂 vždycky volá na Adama: nelítej, spadneš! Nelez tam, spadneš! A prásk a je na zemi… Se mnou nikdy tolik pádů nemá, jako u babičky. Od babičky si pravidelně přivážíme mnohonásobně modřin a odřenin víc, než když jsme bez těchto “instrukcí“… 🙂 Proč to ti stařečkové dělají? Vždyť těm chudákům dětem radí, že mají padat?!?! 🙂
Ali, přesně tak 🙂
Ájíku, to je moc krásná myšlenka, děkuji za ni:o) Četla jsem i knihu “Miluj svůj život“ od Louis Hayeové a trochu mi ji ta žabka připomněla, a sice, že člověk je sám sobě strůjcem negativních myšlenek, popř. mu je lidé vnucují. Právě tím, jak píšeš. Terapie autorky je ale hodně složitá, odpustit sobě i druhým a milovat je i proto, jací k nám jsou, to já jaksi zatím nedokážu, a odehnat negativní pochody myšlenek v sobě samém, to je taky na delší dobu, nejde to hned….. Moc jsi mi tvým příspěvkem udělala radost…i slzičku v oku:o) A dnes nám sluníčko vykukuje co chvilku, ikdyž se střídá s občasnou sněhovou přeháňkou, ale já prostě vidím hlavně to sluníčko;o)))
Ájíku, děkuju moc – ty víš((-:. Proto křičím:“ZVLÁDNU VŠECHNO, DOP….LE!!“((((-:
Ájíku, taky mi to kdysi přišlo na email a moc se mi to líbilo. Je to veliká pravda.
U nás sluníčko už vykouklo a teplota je 8 st.
Ájíku to je hezké:-))