Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výuka podle Frause
Syn nastupuje od září do 1.třídy na školu, kde se učí podle Frause. Co jsem hledala na netu a pochopila, tak se jedná o odlišnou výuku, než tu běžnou s drilováním atd. Je to prý hrou založené na logice. Dle včerejších slov ředitele na schůzkách, jsou děti na jejich škole díky této výuce schopné se brzy naučit počítat, násobilku atd…
Pravdou je, že v prosinci v první třídě už trénovali počítání do deseti z hlavy. Že by to bylo opravdu tak výborné, ten Fraus? Nemám ale absolutně žádnou představu.
Tak by mě zajímalo, za někdo výuku podle Frause chápate a zda máte nějaké zkušenosti (jak to dětem jde, “vady na kráse“, doporučení…)
Tak jsem narazila na video z bratislavského TEDxu s Prof. Hejným:
Ivčo, třeba právě díky Domčovi přijdeš té matice na chuť 😉
Velice děkuji za vaše názory. Tak se mi zdá, že je to individuální a nejspíš se to fakt odvíjí od toho, jak jsme se učili my a na co jsme zvyklí. Tak se asi nejspíš nechám překvapit, jak to synovi půjde (snad to hlavně v matice nebude hrůza, neb tento předmět nezvládám – kromě klasiky).
Petro, podělím se o zkušenost, snad to bude jen v pozitivním smyslu:-)
Přímou zkušenost nemám, ale už několikrát jsem narazila na jejich matematiku a zaujalo mě to, takže jsem si pak i dohledávala nějaké další info už cíleně. Coby bývalému matematikovi se mi to líbí moc 🙂 a zdá se mi, že pokud se ta metodika dodržuje se vším všudy, tak to naprosté většině dětí sedne líp než klasická metoda. Problém je v případě, kdy se jede podle jejich pracovních sešitů, ale už se přeskakují ty praktické kroky a chce se po dětech, aby si všechno nebo většinu jen představily. To je pak spíš kontraproduktivní, protože je to založené hlavně na té názornosti.
Další háček může být v rodičích, pro které je to prostě úplně jiné, takže to někteří vstřebávají dost s nelibostí. Na druhous tranu to, že je tahle matematika pro rodiče tak trochu záhadou, může být i pozitivum – když si to nechají vysvětlit přímo od dítěte 😉
Pokud jde o přechod ze školy na školu, tak myslím, že to nemusí být až tak velký oříšek. Nebo přesněji to vyjde nastejno jako u dalších předmětů, protože dnes už se skoro všechno učí na každé škole nějak jinak.
Každopádně doufám, že se s náma pak, Ivčo, podělíš i o skutečné dojmy, až se do toho v září pustíte 😉
Tak dcera (2 třída) má pouze matematiku a dokonce jako druhou učebnici. Mně to přijde ideální – učí se klasicky počítat, ale i logicky přemýšlet. Příklady mi nepřiměřené nepřijdou – spíš je to o tom, že nejsme na tento způsob zvyklí a taky nejsme zvyklí moc přemýšlet.
Anežka je teď ve druhé třídě, Frause jedou v matematice i češtině a musím říct, že když srovnám obě moje děti (Luky se učil kdysi číst běžnou analyticko-syntetickou metodou – takže slabiky, psaní všech čtyřech tvarů písmen najednou), tak v matematice je opravdu vidět pokrok v logických úlohách…ale rodiče s tím občas problém mají ;-), když kontrolujeme úkol…
A čtení genetickou metodou – naučila se číst rychleji než kdysi Luky, s psaním potíže nemá… Čtení ji baví víc a víc (už si půjčuje i knížky typu Harry Potter).
Navíc, učitelka, která měla na 1. stupni Lukyho má teď i Anežku, tudíž vyzkoušela učit oběma typy metod a sama říká, že má lepší zkušenost právě s genetickou – už jen tím, že se neučí několik tvarů jednoho písmene najednou.
K malému tiskacímu při čtení dospějou děti tak nějak samy…prostě ho začnou číst … Jen je asi potíž, jak psala i tuším Lien, když děti přejdou z jedné školy do druhé a tam jedou třeba podle jiného typu metody…
Dcera v 1. třídě má od Frause všechno. Češtinu, matiku i prvouku. Matiku a prvouku tak nnějak v klidu. Není tam zatím nic, co by nechápala. Neříkám, že v ní nedělá chyby, sčítání a odčítání se pokaždé nevyvede, ale co do logiky věci, s tím problém nemá. My naštěstí taky ne. Sice si občas říkám, že některé příklady mi připadají hodně nepřiměřené věku, ale kupodivu to zvládají.
Zato s češtinou jsme bojovali od září, v pololetí jsme zvažovali i návrat do školky. Opravdu to byl u nás boj. Teď už umí číst a psát, ale ještě válčíme s diakritikou. Tím, jak neslabikují, tak dcera nepozná, kde patří dlouhá samohláska. Když si to hláskuje, tak říká samozřejmě všechno krátce. To vyslovování dlouhých slabik jí vyloženě chybí.
Stejně tak to tempo a rozvržení učiva je hodně nedomyšlené. Zprvu jedou jako draci, hlavně aby co nejdříve uměli celou abecedu a mohli vše číst tiskacím a pak teprve začnou psát psacím. Kdyby to jeli zároveň, tak by probrali abecedu pomaleji a tudíž by i při čtení museli používat jednodušší texty. Teď samozřejmě psací nestíhají a učí se tak 3 nová písmena za týden. Další nevýhoda je, že při psaní tiskacím nebyli nuceni se vracet kvůli diakritice jako u psacího a tak dopsali slovo a automaticky šli na další.
U nás tedy toto vyloženě nesedlo a nejsme ve třídě zdaleka sami. Koho ve škole potkám, tak ten nadává. Ptali jsme se učitelky a prý s tím nemají problém děti, které už umí číst – kdo by to čekal. Pak jsou na tom líp samozřejmě i děti s odkladem.
Ivčo, tuhle metodu používá neteř, matematika je její nejoblíbenější předmět, jde jí to.
Rodiče i prarodiče říkají, že to absolutně nechápou, ale holka má přehled a vystačí si sama.
Já jsem při zběžném nakouknutí taky moc nepochopila.
Ivčo osobní zkušenost zatím nemám, ale u domškoláků se hodně učebnice od Frause používají, taky doma pár mám a vím právě zprostředkovaně o zkušenostech lidí, kteří už doma děti učí.
Je to taková sázka do loterie, skutečně pro mnoho je to mnohem lepší, než klasikam, lépe a rychleji dokáží pochytit právě tento styl, ale pak se také najdou případy (a není jich málo), kdy naopak dítěti tento způsob vyloženě nesedne a vůbec mu to nejde, při změně učebnic-metody je najednou úplně jinde. Tak leda držet palce, aby ten případ nebyl zrovna tvůj syn.