Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Uvažovali jste někdy o ukončení života?
Mám zvláštní dotaz. Na jednom diskuznim for jsem si četla příspěvek jedne pani.Měla problem s penězi a nevěděla jak z toho ven a přemýšlela o ukončení života
A ptala se jestli maji i ostatní takové myšlenky.Prekvapilo mne co lidí ji odpovědelo Ano. A co vy meli jste nekdy takové myšlenky
mám to asi jako lien….lépe bych to nenapsala
V nějakém období člověk přemýšlí o čemkoli, ale abych opravdu vnitřně chtěla ukončit svůj život, to se mi nestalo.
Bohužel bych odpověďela ano.Ale jsem v roli pozustale moje sestra to udelala.A ja mam dodo dnes na ni vztek .A vim jak to boli a to mne drží. A upřímně vždycky se najdete pro co tžít.Líbí se mi co napsal anonym ten konec
Pochopit to bohužel dovedu.
V důsledku depresí se mi tyhle myšlenky cpaly do hlavy samy. Podívala jsem se na nůž a měla nutkání si ho píchnout do břicha. Viděla jsem přijíždět metro a měla jsem nucení pod něj skočit. Stálo mě veškeré síly to neudělat.
Takhle mě ty myšlenky napadaly samy od sebe, neměla jsem ani žádný důvod.
Tak jsem pak začla i o sebevraždě uvažovat v tom smyslu, že bude lepší to naplánovat, někde v ústraní, než nevydržím a tyhle vnitřní silné impulsy budou silnější než moje schopnost sebekontroly. Bála jsem se totiž abych takovému impulsu nepodlehla třeba před blízkými. Nebyla jsem si jistá sama sebou.
Tohle je takové peklo.
Sebevražda není ani aktem odvahy, ani zbabělosti… Je to naprosté a čiré zoufalství. Člověk nevidí žádné východisko. A je úplně jedno, jestli ostatní ho vidí nebo ne.
Kdysi jsem četla krásný citát, o tom jak se ryba chytí na háček, bojuje, svádí boj, někdy vyklouzne a uplave, ale někdy je boj nad její síly.
Ostatní tento boj sledují a nechápou.
Volně plovoucí ryba stěží pochopí situaci ryby na háčku.
S.
ano,uvažovala,ale jen takový záblesk,jestli je to to opravdové řešení a pak jsem se zvedla ode dna a začala problémy opravdu řešit a ne utíkat od nich…/ale mám pud sebezáchovy,že já bych třeba měla ,,po starostech“,ale moji nejbližší by je odskákaly za mně…/
vzhledem k době v jaké žijeme přibývají existenční starosti,vztahové problémy,deprese,nemoci…ne každý vyhledá odbornou pomoc a je to začarovaný kruh…kdysi se tradovalo,že pro spokojený život je třeba mít naplněnou pyramidu-spokojená práce,rodina a přátelé.Pokud se začne pyramida rozpadat a mnohdy na více stranách,dochází k rozkolu a pád dolů 🙁 dovedu se vžít do pocitů těch,kteří jiné východisko nehledají,protože už třeba nemají sílu,ale pochopit to,že to udělají moc neumím…
Tak já ne. Upřímně nedokážu pochopit lidi, kteří takto se svým životem skoncují…dluhy většinou přecházejí na nejbližší lidi, takže neberu to jako vyřešení problému…a se starostmi a depresemi je to to samé, kamarádka našla tatínka doma oběšeného, nedovedu si představit mít z dětství takový zážitek, stačí mi když se mi rodiče neustále hádali a i když je to dávno, tak třeba o Vánocích si vzpomenu, jaké to někdy bylo u nás nesnesitelné…
Naopak smekám před těma, kteří se dokážou zvednout od samého dna…
teďka třeba ta kauza s Bartoškou, psala jsem do diskuze o ní, že kdoví jak se cítí ten strojvedoucí…
U nás se jednomu pánovi stala také taková nehoda, na dálnici asi před deseti lety mu schválně nějaká žena skočila pod auto, to musela být hrůza pro celou jeho rodinu, všichni si na ně ukazovali, jak kdyby to chudák zavinil on.
Já si vždycky říkám, že každá situace má své řešení, jen ho prostě najít…
Kvůli penězům ne.
Ale před cca 15ti lety jsem byla ve stavu, kdy jsem čekala na metro a najednou mi blesklo hlavou, že bych to svoje utrpení mohla skončit. Hned v tu samou vteřinu jsem se vzpamatovala a jakoby se ve mně něco změnilo – už jsem neviděla věci tak tragicky jako několik měsíců předtím.
Ale bohužel chápu, že někdo se k tomu strašnému kroku může odhodlat 🙁
A přitom je to tak strašná škoda, každý problém se dá nějak řešit.