Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak naučit děti barvy?
Na tuhle otázku mě přivedlo poslední tvořeníčko od Bamisky (Housenkování s barevnými vršky od PET lahví).
Učili jste (Učíte) děti poznávat barvy nebo tomu necháváte volný průběh a ony na to nakonec dojdou samy?
Pokud jste zastánci učení barev – jak na to jdete? Máte nějaké zajímavé hry, pomůcky, tipy… pochlubte se 😉
…a když bude i fotka, tak super!
U nás to šlo tak nějak samo. Hodně jsme si povídali a já popisovala obrázky – červené autíčko, zelená tráva a tak nějak se to sami naučili.
Pak jsme dostali hru Duha, ta by měla děti učit barvy. Je to na principu deskových her s kostkou. Ale upřímně, tuhle hru jsme ani jednou nehráli, nějak jsem nepochopila ty pravidla, takže jsme si je udělali vlastní a to nás bavilo a hlavně děti. 🙂 *
jsem zastáncem volného průběhu, jako ve veškerém učení přílišná horlivost proces zbrzdí.
Holky se občas zeptají, jaká je to barva, ale znají od útlého věku i takové nezákladní, bordó, tyrkysová apod. a je to jen o tom, že jim to řeknu, až se samy zeptají. Ta mladší už se vlastně ani neptá, nejspíš jí to řekne starší dřív, než já :-).
Nevzpomenete si ještě někdo na nějaké zajímavé hry a tipy, jak děti barvy naučit?
Napadlo mě, že by z toho mohla vzniknout třeba i nějaká další užitečná VD e-kniha 😉
Bami, díky za odkazy na články 😉 Věděla jsem, že toho bylo víc, ale byla jsem lenošná to dohledávat. Myslím, že by se ještě vylovily další 😉
K tomu přiřazování barev jsem si vzpomněla – když jsem s Majdou v době kolem roku a půl chodila na cvičeníčko, tak měly děti občas za úkol sbírat balonky podle barev. Byly rozsypané po místnosti, ukázal se jim červený balonek a měly nosit jen červené. Byla jsem překvapená, jak rychle to pochopily a většina z nich sbírala opravdu správně.
Doma jsme vlastně trénovali při úklidu kostek – rozdělily jsme si, kdo bude mít jakou barvu a závodily, kdo ji první posbírá.
Pokud jde o názvy, tak se oběma holkám docela dlouho pletla modrá a zelená, i když třídily správně.
No a k chlapskému vidění barev, to je fakt kapitola sama pro sebe. Pro mého muže je růžová, oranžová, fialová španělská vesnice dodnes, o odstínech vůbec nemluvím. Dokonce máme spor, jestli jedna jeho bunda je zelená nebo šedá. Zajímavé je, že holky ji vidí taky každá jinak 😀
asi jako všichni ostatní 😀 …. + testování na malém když si něco tvořím do školky, je toho hodně jak se to dá dělat…
hlavně nejde až tak o pojmenování barev, ale nejdůležitější je, pokud se vysypou třeba barevné kostky, dokázalo dítko správně rozdělit podle barviček červené k červeným, zelené k zeleným…to je jistota že správně vidí barvičky a ty názvy se k tomu přidají časem….
je i moc zajímavé vyzkoušet jestli děti vnímají rozdíly v sytosti,světlosti barev, dobré jsou ty barevné papírky co jsem v prodejnách s barvami a nastříhat je a děti skládají od světlé k tmavé
no a přihřeji si polívčičku tohle jsem tu na barvičky tvořila do článků:
http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/tvorime-pro-deti/tvorenicko-barvickova-hra/
http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/tvorime-pro-deti/tvorenicko-dirkovana-krabicka/
No, u syna takto – mluvila jsem na něj hodně a do toho zapojovala i barvy. Pak v době, kdy jsem si myslela, že už by to měl umět, jsem na něj začala tlačit, asi zbytečně. Do pěti let se mu pletla zelená a žlutá a nehnuli jsme s tím, ani při pravidelném tréninku. Dceru jsem neučila nic, a ona najednou ve třech letech poznala všechny barvy (asi jak jsem to pořád řešila se synem, tak se to naučila sama). Syn má šest a půl a myslím, že růžovou a fialovou ještě občas splete (testovala jsem svého muže, otce a bratra a je to podobné 🙂 Mužské vidění barev… Dcera má 4 a nesplete barvu nikdy. Zato neumí vyslovit půlku abecedy, není zdaleka tak zvídavá a “chytrá“ jako syn. Mít další dítě, nechám tomu volný průběh. Syna jsem nutila a nevedlo to nikam.
Barvy jsem učila děti tak, že jsme si povídali. Jede auto, auto je malé, auto je červené. Tráva kolem je zelená a pěkně roste, už je vysoká a jsou v ní žluté kytičky. Dneska zelenou trávu posekali atd.
Ovšem pak je kapitola sama pro sebe, když dítě odpoví: “to mi nezíkej, já to nechci slyset.“
My jsme na tom úplně stejně jako Nuninka. Je fakt, že jsme to nijakt zvláť moc netrénovaly, spíš to šlo tak mimochodem. Ve dvou letech znala všechny barvy včetně fialové a růžové a ve 2, 5 letech oslňovala učitelky ve školce výrazy jako světle modrá a tmavě hnědá apod. 🙂
Ještě bylo legrační, když se jí někdo ve třech letech zeptal, jaké je to tričko a čekal barvu, a dcera na to, že pruhované 🙂
Petro, řekla bych, že učíme stálým opakováním 🙂
V knížkách, venku nebo v obchodě. Říkám, že sluníčko je žluté a pak další veci, které mají stejnou barvu.
Když chce malý jablíčko, tak mu ukážu na zelené/červené a pak se zeptám jaké chce. V obchodě když kupujeme zeleninu, tak říká – červené/zelené jablíčko, oranžová mrkev, zelená hruša/okurka…… a venku to stejné. Na obleze svítí žluté sluníčko….
U oblečení se třeba ptám: Chceš modré nebo zelené ponožky. A každé mu také ukážu.
Speciální pomůcky nemáme žádné 🙂
Na tuhle otázku mě přivedlo poslední tvořeníčko od Bamisky (Housenkování s barevnými vršky od PET lahví).
Učili jste (Učíte) děti poznávat barvy nebo tomu necháváte volný průběh a ony na to nakonec dojdou samy?
Pokud jste zastánci učení barev – jak na to jdete? Máte nějaké zajímavé hry, pomůcky, tipy… pochlubte se 😉
…a když bude i fotka, tak super!