Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čím vás děti nejvíc vytočí?
Postesknutí od čtenářky a pár vyhrocených situací z poslední doby mě přivedlo na novou anketu – Křičíte na děti? (odkaz je zase v pravém sloupci nahoře, tak neváhejte a hlasujte taky :-))
No a v souvislosti s tím vším by mě ještě zajímalo, čím vás děti zaručeně vytočí? V jakých situacích jdou u vás předsevzetí o nekřičení nebo neplácání apod. stranou?
Čtenářko, tohle mi přijde vážně jak ve špatném filmu. Pokud to u vás opravdu takto vypadá, je to možná na zamyšlenou. Ano, nemocné dítě by mělo ležet, ale přeci ho do postele nepřivážeme. Osobně bych nechala manžela, ať se o sebe postará sám, vlezla bych k dítku do postele a hrála si s ním nějaké hry, četla pohádky a věnovala se dětem. Tím, že bude nemocné dítě ležet i když se cítí dobře a chce si hrát na zemi, tím dobu léčby nezkátíme a teplotu také nezaženeme. Ten řev je myslím horší, než vylézání z postele.
No, čtenářko, to zní vážně šíleně. Ještě jsi neuvažovala o tom, že by to možná chtělo nějakou změnu? Možná ta pevná ruka fakt není ideální … 😉
Další příklad, kdy jsem vytočená až do nepříčetna. Když mladší marodí, odmítá být v posteli, pít čaj a nebo cokoliv. Neustále utíká z postele, neustále skáče, neustále se válí po zemi, nic nechce jíst, všude jsou papírové kapesníky, řve a ječí, mlátí nohama. Mladší do toho také neustále řve, nenechá mě jít ani na záchod. Do toho jde večer manžel na schůzi myslivců, takže najednou zjišťuje, že má roztrženou uniformu. Podotýkám, že řev stále trvá a je hned dvojhlasý. Tam to zašívám, žehlím mu 2x košili, protože poprvé byla uvázaná špatně. Po nahnání do postele starší konečně v půl desáté usíná, mladší obdobně. V noci sotva se starší vzbudí s horečkou, tak přichází na mol opilý manžel, co si ze mě začne okamžitě utahovat, kejvá se ze strany na stranu a pak zblije půlku záchoda. Vytřeno, horečka sražená, 2x nakoneno a jde se spát. Ráno sotva otevřu oči, starší skok z postele, bez bačkor, bez převlečení a zase naprosto nenarvatelná do postele. Starší průběžně řve v postýlce. Manžel kňučí, že chce tohle a tamto. Ještě lítám k vaření. Když konečně dovařím, tak se mladší kompletně pokadí v postýlce, mám připravené na praní pozvracené oblečení od muže a mladší kompletně zlije celou kuchyň polívkou. A do toho i všechno ostatní. Občas mívám fakt pocit, že jsem v pekle. 😀
čtenářka
ze začátku jsem se dala vytočit víc a rychleji ,teď už pomalu ale jistě vydržím víc ale čím mě opravdu vytočí hlavně starší syn je oblíkání a všeobecně příprava k odchodu.Ví o odchodu dost dopředu abych předešla nějakému řevu apod.ale stejně ani to moc nepomáhá.Mladší prostě jde a nechá se obléct ale starší se začne vztekat a že nikam nejde.Já už jsem oblečená mladší syn též a on je v pokojíčku a buď si začne hrát nebo jen leží na zemi a nevnímá.A v tu dobu nepomůže vyhrožování,přemlouvání,úplatky prostě nic.Jen čekám až si to sám rozmyslí a začne se oblíkat ale v tu chvíli bych mu nejraději dala jednu přes zadek násilím ho oblékla a bylo by.Ale vím že to nepomůže akorát bude ječet na celý barák a pak i venku.
silvo, obzvlášť v zimě je to chuťovka, co? V tomhle období mi přišlo nejhorší, když se jedno dítě vypravilo v pohodě (a bylo už navlečené) a druhé jsem musela nahánět po bytě, takže první křičelo, že chce už jít,protože je mu vedro, druhý odmítalo se oblíct… Čím míň vrstev bylo potřeba na sebe i na ně soukat, tím spíš to šlo v klidu. Tak teď by to mohlo být zase o něco lepší 😉
Když dělají schválnosti. Hlavně u oblíkání, běhají, blbnout, nespolupracují a já už bych vyrazila, ať ten nákup máme za sebou. Ale jsou malé (3 a 5), tak mají ještě nárok. Chce to trpělivost, domlouvání a duslednost. Jednou se to doufám zlomí. Vědí, že tady mě vždy dostanou. 🙂
Žofinko, to si napsala moc hezky:-). Kšanda
Co na to říct… ?!!
Po pečlivém pročtení všech příspěvků zjišťuji,
že všechny s dětmi řešíme dost podobné starosti,
což mě přivádí na myšlenku,
být naštvaná vlastně nejvíc jen sama na sebe,
že to, co je v průměru asi normální
bohužel nezvládám ustát :O)
Jednoznačně lhaním!
Jak kdy,když nemám náladu tak stačí málo,ale nesnáším když lžou,nebo neposlechnou v pro mě důležitých věcech.