Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
bydlení u rodičů
Bydlíte s rodiči, nebo znáte někoho kdo u nich bydlí a už je mu třeba 30 má už svoji rodinu a pořád bydlí u rodičů? Někdo to třeba vymlouvá tím že v dnešní době si prostě hypotéku na bydlení nevezme ale zůstat u rodičů a vlastně se nikdy neosamostatnit jim divné nepřipadá. Spolužačka takto žije u svých rodičů a je spokojená. BB
Také bydlíme v dvougeneračním domku. Má to své výhody i nevýhody, občas převažuje to a občas to druhé. Pro nás byla důvodem touha jít do domu a přitom se nazadlužit hypotékou, tchánovci zase nechtěli mít velký dům sami na krku.
Ideální to není, ale zase určitě lepší, než vysoká hypotéka. Pokud bych na to měla, šla bych bydlet do svého, ale za daných možností je to asi to nejlepší možné.
bydlím s mámou a babičkou… už rok… ale samozřejmě né, že bych chtěla, ale na druhou stranu bych to bez nich nezvládla… to vím jistě… vše má svá pro a proti… a je potřeba moc a moc tolerance, obzvláště, když jsme tu jak říkám tři slepice a každá si chcem dělat vše po svém… ale mám známého, kterému je skoro 36 a bydlí pořád u rodičů… i přesto, že už staví své (nespěchá – proč taky…) a má přítelkyni… a upřímně nechápu..
Nechci se opakovat… také sdílím názor, že něco jiného je když dospělý chlap bydlí u rodičů v bytě nebo když ve dvougeneračním domě bydlí dvě až tři generace. To mi přijde v pohodě, pokud to všem vyhovuje. Já před časem také nabízela tchýni, že až doděláme podkroví, že klidně můžem bydlet pospolu, že budu jedině ráda, a ona byla absolutně proti, že by to nedělalo dobrotu. Nevím jestli by dělalo nebo ne, ale postupem času, kdy se u nás v bytě zabydlel můj otec, jem zjistila, že vlastní klid je nedocenitelnej. I když musím říct, že přítomnost mého otce byla fantastická a veskrze na ni rádi vzpomínáme. Chlapská pomocná ruka navíc přišla tehdy opravdu vhod, zvlášť, když ta ruka taky uměla vařit. Názorově si taky sedneme (jako s jediným z rodiny), můj muž ho má taky rád, takže to byla fakt pohoda. ALe bylo by určitě lepší, kdybychom mohli spolubydlícímu nabídnout své soukromí, což tehdy nešlo.
Tak to my jsme se přestěhovali, protože manžel našel lepší práci. A momentálně prodáváme rodinný domek přes http://www.realitnirevoluce.cz/inzerce/prodej/domy/okres-brno-mesto Otěhotněla jsem a čekáme teď s manželem holčičku. Zároveň s tím, se stále snažíme naučit žít v novém městě a bytě. Bohužel jsme zažili během roku i hodně špatného, ale dnes už se jen radujeme z miminka a nového startu
Taky jsme v dvougeneračním domě, předtím jsme bydleli několik let sami, takže mám srovnání. Obojí má své výhody a nevýhody. U nás to byla spíš otázka byt nebo barák.
Netvrdím, že nejsou problémy, ale ve srovnání třeba s jednou sousedkou z bytu je to určitě řešitelnější.
Naši k nám skoro nechodí, pokud je nezavoláme, objeví se tu tak jednou za týden. Mají svých aktivit dost, takže určitě nechodí z nudy po baráku. 🙂
Já k nim aspoň nakouknu každý den a syn taky, nijak si ale do domácností nezasahujeme.
A i přes určité mínusy jsem ráda, že syn vyrostl tady, dát mu tolik volnosti a aktivity na bytě by bylo náročné časově i fyzicky.
Bydlíme u rodičů, máme oddělené vchody, vlastní domácnost. Hodně lidí od nás z dědiny tak bydlí, jsou to dvougenerační domy, nevidím důvod se hnát za hypotékou a nechat tady prázdný barák.Pavlinko, upřímně – nikoho neznám komu by to vyhovovalo. Bydlím taky na vesnici – také tu lidé často bydlí ve dvougeneračních domech, i já jsem s manželem a dětmi 7 let bydlela v patře u tchánovců (vlastní vchod, vlastní všechno…). Pro mě bylo nejhorší to, že jsem si tam pořád připadala jak na návštěvě – a to jsme to patro “postavili“ my (kromě obvodových zdí a střechy). Ano, mohli jsme mít víc peněz a vlastně i více “volného“ času, ale… Nic za ten pocit samostatnosti, větší rodinné soudržnosti bych nevyměnila. Bydlíme na druhé straně vesnice než manželovi rodiče a je to tak akorát – když něco potřebují, tak je to kousek, dcera už si za nimi sama dojde…
Všechno má své výhody a nevýhody. Z čistě praktického hlediska – inkaso na díly (ne napůl, nás je víc, než rodičů…), rodiče občas pohlídají, my se pak o ně postaráme, když je potřeba (nebo až bude potřeba).
Asi je v tomto jiné vnímání na dědině a ve městě.
(Citováno od Pavlinkav z 20.1.2014 21:21)
(Citováno od ksanda.1MD z 13.1.2015 19:49)Kšando, každý, jak se zařídí… U nás je to v pohodě. Asi e to tím, že bydlím u rodičů já a manžel se přistěhoval. Určitě by to bylo jiné, kdybych měla vycházet s tchýní… 😉 A o tom to asi je.
(Citováno od Pavlinkav z 13.1.2015 19:57)
Já o sobě vím, že nejsem zrovna typ na společné bydlení. Mám co dělat, abych vydržela týden ve stejném hotelu s kamarády (a to hodně dobrými:-)). Prostě jsem klasický kozoroh:-). Přeju ti, že se vám to daří a nechtěla jsem to zpochybňovat, ale opravdu nikoho jiného neznám:-). Teda – švagrová teď bydlí v tom patře místo nás a té to myslím vyhovuje – no, ale zas myslím, že to moc nevyhovuje tchýni – vlastně je babičkou a uklizečkou na dvěstě procent…
Bydlíme u rodičů, máme oddělené vchody, vlastní domácnost. Hodně lidí od nás z dědiny tak bydlí, jsou to dvougenerační domy, nevidím důvod se hnát za hypotékou a nechat tady prázdný barák.Pavlinko, upřímně – nikoho neznám komu by to vyhovovalo. Bydlím taky na vesnici – také tu lidé často bydlí ve dvougeneračních domech, i já jsem s manželem a dětmi 7 let bydlela v patře u tchánovců (vlastní vchod, vlastní všechno…). Pro mě bylo nejhorší to, že jsem si tam pořád připadala jak na návštěvě – a to jsme to patro “postavili“ my (kromě obvodových zdí a střechy). Ano, mohli jsme mít víc peněz a vlastně i více “volného“ času, ale… Nic za ten pocit samostatnosti, větší rodinné soudržnosti bych nevyměnila. Bydlíme na druhé straně vesnice než manželovi rodiče a je to tak akorát – když něco potřebují, tak je to kousek, dcera už si za nimi sama dojde…
Všechno má své výhody a nevýhody. Z čistě praktického hlediska – inkaso na díly (ne napůl, nás je víc, než rodičů…), rodiče občas pohlídají, my se pak o ně postaráme, když je potřeba (nebo až bude potřeba).
Asi je v tomto jiné vnímání na dědině a ve městě.
(Citováno od Pavlinkav z 20.1.2014 21:21)
(Citováno od ksanda.1MD z 13.1.2015 19:49)
Kšando, každý, jak se zařídí… U nás je to v pohodě. Asi e to tím, že bydlím u rodičů já a manžel se přistěhoval. Určitě by to bylo jiné, kdybych měla vycházet s tchýní… 😉 A o tom to asi je.
Bydlíme u rodičů, máme oddělené vchody, vlastní domácnost. Hodně lidí od nás z dědiny tak bydlí, jsou to dvougenerační domy, nevidím důvod se hnát za hypotékou a nechat tady prázdný barák.Pavlinko, upřímně – nikoho neznám komu by to vyhovovalo. Bydlím taky na vesnici – také tu lidé často bydlí ve dvougeneračních domech, i já jsem s manželem a dětmi 7 let bydlela v patře u tchánovců (vlastní vchod, vlastní všechno…). Pro mě bylo nejhorší to, že jsem si tam pořád připadala jak na návštěvě – a to jsme to patro “postavili“ my (kromě obvodových zdí a střechy). Ano, mohli jsme mít víc peněz a vlastně i více “volného“ času, ale… Nic za ten pocit samostatnosti, větší rodinné soudržnosti bych nevyměnila. Bydlíme na druhé straně vesnice než manželovi rodiče a je to tak akorát – když něco potřebují, tak je to kousek, dcera už si za nimi sama dojde…
Všechno má své výhody a nevýhody. Z čistě praktického hlediska – inkaso na díly (ne napůl, nás je víc, než rodičů…), rodiče občas pohlídají, my se pak o ně postaráme, když je potřeba (nebo až bude potřeba).
Asi je v tomto jiné vnímání na dědině a ve městě.
(Citováno od Pavlinkav z 20.1.2014 21:21)
nasi jsou super…tchyni uz nemam…
Muj nazor je,ze mladi bydlet zvlast,starsi zvlast a tecka 😀
A dal bych to nerozvadela 😀
Ono vlastni zkusennosti,zvlaste v urcitem veku 🙂 jsou k nezaplaceni 😉
M.
Můj názor je takový, že staří a mladí mají být zvlášť. Ale pokud je někdo, kdo má dvou generační dům, že dole jsou staří a nahoře mladí a vzájemně si nelezou na nervy, tak proč nebydlet u rodičů. Znám spousty lidí co takhle žijí a vyhovuje jím to.
Katka.