Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
teď tu vařím jááááá...
po přečtení nádherného článku Patlačinky a následných reakcí nemohu odolat a jen pro pobavení všech zakládám tuto diskuzi, jak jste na tom maminky kuchařinky ??vždycky se všechno povede a nebo máte nějakou vtipnou vzpomínku na vařeníčko….jen se tak pro sebe ujistíme, že i mistr tesař se někdy utne:-))
Pravděpodobně jsem se nechala inspirovat touto diskuzí a v pátek jsem bodovala. Po 10 minutách usilovného šlehání mi bylo divné, že mi šlehačka nechce houstnout ani po přidání ztužovače a tu jsem nepatrně pozvedla svůj zrak a v tom jsem zahlédla zelenou (barva nápisu), načež jsem začala vidět rudě, místo 3 šlehaček (od Ramy) jsem si omylem koupila 1 na šlehání a 2 na vaření. Sáhla jsem po želatině a z krému jsem udělala kráááásnou gumu :-))) a šup s tím na připravený korpus. Rozetřít amaroun mezi 2 díly dortu byl sice docela záhul, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem se tu podivnou hmotu snažila dostat na vrchní díl a boky :-D. Zdařilo se, tak jsem se pokusila udělat svůj první falešný marcipán. Chuťově jsem to myslím zvládla, až na to, že mi takřka po celém obvodě popraskal…zadařilo se :-DDD.
Pravděpodobně jsem se nechala inspirovat touto diskuzí a v pátek jsem bodovala. Po 10 minutách usilovného šlehání mi bylo divné, že mi šlehačka nechce houstnout ani po přidání ztužovače a tu jsem nepatrně pozvedla svůj zrak a v tom jsem zahlédla zelenou (barva nápisu), načež jsem začala vidět rudě, místo 3 šlehaček (od Ramy) jsem si omylem koupila 1 na šlehání a 2 na vaření. Sáhla jsem po želatině a z krému jsem udělala kráááásnou gumu :-))) a šup s tím na připravený korpus. Rozetřít amaroun mezi 2 díly dortu byl sice docela záhul, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem se tu podivnou hmotu snažila dostat na vrchní díl a boky :-D. Zdařilo se, tak jsem se pokusila udělat svůj první falešný marcipán. Chuťově jsem to myslím zvládla, až na to, že mi takřka po celém obvodě popraskal…zadařilo se :-DDD.
Majulko, to mamka mi jednou nechtěně k snídani nachystala chléb s medem… ale nějak si to neuvědomila a to máslo předtím posolila – to bylo “dobré“ … :)))
Na podzim jsme byli u taťky a protože měl hodně jablek, udělala jsem mu jablečný závin. On péct neumí, tak je rád, když mu se ségrou něco upečeme. Udělala jsem dvě nohavice. Jednu jsme skoro snědli hned ke kávě a druhá mu tam celá zůstala. Druhý den jsem mu volala, jak si pochutnal na závinu a taťka mi se smíchem sdělil, že by si jako možná pochutnal, ale že jsem se asi spletla a místo abych ho osladila, tak jsem ho osolila. No tak to šlo slepicím. Tak si chudák ani nepochutnal. On má cukr i sůl totiž v takových bandaskách, které jsou úplně stejný, tak jsem se asi přehmátla:-(((
Já opakovaně připalovala zelí (to je samo sebou po připálení takřka nejedlé), takže zelí nevařím – maminka se obětuje – jednou připálený hrnec tak, že letěl i s obsahem do popelnice mi úplně stačí :-))).
Ale vzpomínám si na docela čerstvou událost, kdy se manžel jal dělat langoše. Stálo tam – udělat takové těsto jako na knedlíky. No jo, jenže to by manžel musel vědět jak takové těsto vypadá, takže z toho byla kynutá břečka a jelikož jsme se zdrželi na návštěvě, měli jsme doma Hrnečku vař a sbírali jsme těsto po celé lince. Langoše jsem ještě zahustila a byly vážně výborný.
Holky, já teda docela i experimentuju, řekla bych, že vařit docela umím, ale moje nejčastější chyba jsou poslední dobou neosolené uvařené brambory. Prostě zapomenu osolit a pak máte vidět, jak se malá tváří na bramborovou kaši:o))))
Ale to je spíše o paměti:o) jinak mě vaření docela baví, teda sladké moučníky jsem snad ještě ani nepokazila:o)))
Martasko, ty kurzy vaření jsou výýýborný nápad – a víš, že by to lákalo i mě? 🙂 Dozvědět se něco nového…
A s tím manželem to nezní vůbec divně, ten můj totiž po svatbě opravdu vařil lépe než já – a teď taky s oblibou říká, že mě to naučil 😀
Takže mě těší, když mi řekne, že už ho nebaví vařit, protože jsem lepší než on 😉 – ale sem tam ho nechám, aby nevyšel ze cviku – a umí to opravdu móc dobře 🙂
Martasko,přeji a uvažuji,ale musela bych dojíždět,zatím se mi do toho po pravdě nechce, malá jěště malá,do budoucna se s tím něco udělat musí:)Dneska se mi docela povedl první guláš z hovězího:)Je to i tím,že mi děti nedají pokoj a furt mě otravují, malá mi leze po nohách a furt ječí…ach jo:)já věřím, že to půjde, musí-miluji jídlo.K těm pokaženým věcem já bych psala a psala….
Téro, jestli jsi z nějakého většího města, tak už se i pořádají kurzy vaření, to by stálo za úvahu, třeba si to přát k narozeninám, nebo k Vánocům..
Asi to bude znít divně, ale mě naučil vařit manžel. Tedy něco jsem samozřejmě uměla i předtím, ale nic moc. On byl 2 roky na vojně v kuchyni a tak uměl všechno,naučil mě omáčky, z kterých jsem měla vždycky strach a ono to nakonec opravdu nic není (Téro, promiň).
A těm “pokaženým“ jídlům, my jsme se jednou s mamkou na chalupě rozhodli, že upečeme ke kafi perník. Jedna nasypala mouku, druhá cukr, olej, mléko atd, jedna šla vymazat plech, pak jsme to tam nalili, dali do trouby, uklízíme nádobí a najednou jsme obě na jednou spatřili vajíčka, koukli jsme na sebe, zjistili, že jsme je tam ani jedna nedala, perník jsme rychle vyndali z trouby, vrátili zpět do mísy, přimíchali vajíčka, umyli a znovu vysypali plech a znovu do trouby. Byl dobrej, možná, že by se snědl i bez těch vajec.
No já se teda přidám.Takže já zkouším vařit a furt mi to nejde:(Nějak na to nemám nadání.Jestli mi některá napíše,že na tom nic není-tak je!!!U nás doma se nikdy moc nevařilo,mamka to moc neuměla,spíš jednoduchá jídla řízek s bramborem, kuřecí nebo bramborový guláš.prostě to není vaření něco obalit.Takže jsem si řekla,že až jednou budu mít svoji domlácnost nedovolím,aby děti trpěly hlady a nedobou kuchyní.A jak to dopadlo.Snažím se vařit skoro 7 let a furt to neumím:(Myslím to smrtelně vážně.Samozřejmě rychlovky ano,ale ty pravá jídla ne, a ne se naučit.I když vařím podle kuchařky,podaří se mi něco úplně jinýho.Manžel chudák sní všechno i když popravdě se to někdy nedá jíst.Moc mě to mrzí a stále to zkouším.Nevím, neumím to ochutit,nebo nemám ani představivost.Kdo by mě naučil vařit opravdu by si zasloužil metál.No mám na to dalších mnoho let, tak uvidíme….
No jéje,toho by bylo..,,Nejradši“ vzpomínám na vaření s mamkou po telefonu-jak často jsem si na její,,pomáhej mi,budeš to potřebovat“ vzpoměla…
Perličku mám, když jsem budoucí tchýni s tchánem pozvala na oběd,že udělám knedlo,vepřo zelo.Knedlík bramborový,,,samozřejmě“ domácí a vyšlo mi z toho takové nějaké rozkydnuté nic,tak šup máme doma prášek,zadělám dám vařit-a znovu vyplavalo takové nějaké ani uvařené ani syrové NIC.Návštěva ve dveřích a skorotchyně-a proč jsi nezavolala-já bych ti ho uvařila:-(
Od té doby se svařením knedlíků nekamarádím a jíme kupované…
No, když jsem se vdávala, zas tolik jsem toho uvařit neuměla, ale vzhledem ke každodenní nutnosti jsem se naučila a dnes vařím celkem bez problémů téměř všechno – masa, omáčky, polévky, svíčkovou, saláty, zapékané, nasladko, zelí….
Určitě se mezitím něco pokazilo, spousta toho nebyla tak, jak bych si představovala… ale jednu konkrétní vzpomínku mám: Byli jsme tehdy s manžou spolu krátce a čekali jsme prvního syna. Já chtěla aktivně uvařit něco zdravého, tak že udělám čočku nakyselo. Neměla jsem odhad, takže pro dva lidi jsem uvařila celý pytlík a pak dohušťovala…. Výsledek se rovnal kytu a většina čočky tehdy skončila za stálého míchání v záchodové míse 🙂
No jasně, že se tesař utne. Dělala jsem s babičkou klasické medové perníčky, které se postaví do vodní lázně a vymíchávají se do pěny, pak se teprve zadělávají moukou. Patláme, patláme a babička mně, tenkrát naprosto pitomoučkou, poslala, ať do dám do vody. Co byste řekly? Já to do té vodní lázně prostě vylila…
myslím že vařím a peču dobře tak nějak trochu samochvála, ale i přítel nikdy nezapomene poděkuvat jak to bylo dobré a talíř je vždycky prázdnej…jen jednou!! dělala jsem klukum krupicovku, já jí dělám řídkou mnam,ale zaznělo přání, že maminka dělávala takovou tu jak se odebere ta kaše na tom talíři a ta že pak zůstane stát, říkala jsem si jak mu udělám radost tak jsem přisypala víc a víc…výsledek na sebe nedal dlouho čekat…kluci prohlásili “tohle je první jídlo co jsi nechal“ …panečku ta stála, pomalu nešla ani odkrajovat a ponaučení?? vařím podle sebe dál řídkou né podle maminky hustou, přítel poděkuje, dostanu pusu jak byla dobrá a už ani neřeší, že nejde odkrajovat….