Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaký jste typ, upovídaný nebo poslouchající?
Jste ukecaná nebo spíše posloucháte co říkají druzí?
Já teda raději poslouchám, ale občas taky ráda povídám. 🙂
Někdy se mi zdá, že se ani nedostanu ke slovu a vůbec mi to nevadí. Ale občas si opravdu chci popovídat. Na návštěvy nechodíme moc často, takže mívám chvíle, kdy mi povídání chybí, ale někdy zase se mi vůbec povídat nechce. Dokonce jsem pak ráda, že děti povídají jeden přes druhého a já jenom poslouchám a nemusím nic říkat. 🙂
Jak kdy. 🙂 Ráda poslouchám, kamarádka ke mě chodí se vypovídat.. Někdy mám ale já sama povídavou – hlavně v přítomnosti mé maminky – to tu pusu nezavřu. 😀
Ráda se vykecám, ale troufám si říci, že umím i naslouchat. 🙂
Tak já jsem spíš upovídaná, ale jen v okruhu svých známých. Pokud někam přijdu – spíš poslouchám. Ale já jsem si taky musela hodně učit naslouchat – není to o nezájmu o druhé lidi – spíš o tom, že mi ta puse jede rychleji než mozek… No, ale troufnu si říci, že už to mám zmáknuté celkem dobře:-). Kšanda
Obojí 🙂 Poslouchám ráda, ať to jsou strasti, nebo radosti. Jen někdy mívám problém a hledám slova, jak vyjádřit podporu, hlavně v situacích, které se mi jeví, jako beznadějné.
A ta povídavost záleží na situaci, náladě a hlavně okolí. V novém kolektivu mi trvá hodně dlouho, než se rozpovídám. To jsem spíše tišší typ. Když získám jakousi “jistotu“, že tam patřím, tak se rozpovídám a jsem ukecaná 🙂 *
Ludlinko, taky znám takové lidi. 🙂
Dovedu povídat i poslouchat, záleží na situaci.
Všimli jste si, že spousta lidí neumí poslouchat ty druhé, už jsem si toho všimla mockrát, něco povídáte a oni mají milión starostí co se děje okolo,anebo neustále skáčou do řeči a přitom si myslím, že nepovídám nic nudného, ale asi bude něco na tom, že naslouchat je umění.
Myslím, že jsem ukecaná, ale dovedu také naslouchat, což dokazuje i to, že chodím pravidelně “pomáhat“ lidem do domova (naslouchat a zároveň rozptýlit od všedních starostí). Moc mě to těší, dělám to s láskou…
Marinádo 🙂
Berulinko 🙂
Já někdy mívám chvíle, kdy se mi ale vůbec mluvit nechce. A přitom nejsem každý den mezi lidmi,spíše naopak. 1x týdně nákup, 3x chození po městě, když čekám až dětem zkončí kroužk. To jsem pouze s malým. Občas jdeme s dcerou omrknout obchody. někdy nějaká návštěva. Takže když to shrnu, většinou jsem sama s dětma.
nuni,tvoje témata se mi líbí 🙂
ty si ve svým popisu popsala i mě,jsem na tom úplně stejně 🙂
Nuninko, my bysme si asi moc nepokecaly 🙂 Jsem na tom hodně podobně jako Ty 🙂
Povidavy 😀 ale i poslouchajici..kamaradky se mi chodi sverovat,chteji tadu..sestra i maminka taky ,tak vyslechnu,posloucham..ale povidave jsme vsechny coz beru pozitivne 😀 se mi to vraci.. Kazdy je nejaky,ono ta otazka je “zvlastni“ 😉 nekdy mam obdobi,kdy “jen“posloucham..ale zase znam lidi,co hoodne povidaji a pritom nic nereknou 🙂 ale poslouchat neumeji 😉
povídavý…..