Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rytíř z pohádky
Mám dotaz pamatujete na první lásku?? Ve školce, škole na prvním stupni??
Inspirovala mne Eliška, která mi nedávno šeptala, že Andrejek ji políbil ruku a poté, že ji i políbil.
A dneska prohodila, že je její rytíř z pohádky.
Za sebe si pamatuji na tu školkovou matně. A ve škole to byl Pavel. A Petr, ale ten už ve 4 třídě. Ale nikdy mne nenapadlo přirovnat ho k rytíři.
Danásku, Bamisko, já to sem nechtěla psát… k tomuto krásnému a něžnému tématu…. protože mi to připadalo, že se to sem nehodí… a není to jaksi “k věci“….
Nicméně – ani moje první láska, čistá, krásná a v podstatě platonická – už mezi námi není…
Miloval motorky, od svých 15 let jezdil na všem, co bylo pojízdné a to se mu stalo časem osudným… přesto, že měl několik bouraček (za svůj život), nedal si říct… až se ve svých 33 letech na té motorce “zabil“…. byl na místě nehody zbaven života… neb se střetl s kamionem…
Ani tato fakta nic nezmění na tom, že byl mou první láskou, naprosto dokonalou a krásnou, byl na mě hodný a dal mi první pusu… a to, že mi propíchl prstík nůžkama, byla spíš moje chyba než jeho… a díky tomu, že ta malá bílá jizvička zůstala, kdykoli pohlédnu na svůj malíček, vidím ho před sebou…. a vzpomínky na něj jsou neuchopitelně krásné….
Bamisko, alespoň se to M+M pěkně pamatuje.
iory to je hezké
šárko smutné…
danasi rukáv od centrofixu…krásné to projevy…jen ty nervy… 😀
padmé, no ty jsi ale šikulka ronit krev pro lásku….
no a já si na žádnou školkovou nepamatuju ani na prvním stupni, za to když jsem nastoupila do páté třídy tak tam přišel kluk jménem Michal a jak příznačné když se jmenuji Michaela 😀 no a zamilovala jsem se do něj a drželo mě to celou dobu, ráda na něj vzpomenu 😀
Ironi, to už máme třetího Pavla.
To je krásný téma.
Ve školce jsme taky dělali různý neplechy místo “po o “, ale jestli byl někdo vyloženě princ, tak to bylo až v první nebo druhý třídě na základce, přesně si to nepamatuju. Hráli jsme s holkama na schovávanou a já se schovala (taky) u Pavla mezi židli, na který seděl, a jeho tašku a on mě přikryl pod mikinu a schoval pod ruku. Připadala jsem si jak pod ochranným křídlem nejlepšího ochránce pod sluncem. No, našli mě a smáli se 😀
Pamatuju, ve školce… jmenoval se Tomáš, měl pusinku do srdíčka a mně se to strašně líbilo, proto jsme se stále hubičkovali v době, kdy jsme měli spát po “o“ ;-)…Byl to i můj spolužák na základce od první až do osmé třídy…a píšu “byl“, protože už není, oběsil se před pěti lety …:-(
Koukám Padmé, že u tebe to byl také Pavel. A ty nůžky, super vzpomínka, to nikdy člověk nezapomene.
Elišce zatím Andrej pomaloval jen rukáv centrofixem.
Ahoj Danásku, to je krásné :-). Eliška je určitě šťastná a prožívá to intenzivně …. je to nádhera… 🙂
Tyhle dětské lásky jsou moc krásné, čisté, takové křehké :-).
Na svou úplně první lásečku si vzpomínám celkem dobře, jmenoval se Pavel a mám po něm “památku“ na celý život – podával mi nůžky, při výtvarce, já natahovala ruku a nedávala jsem pozor a on mi těma nůžkama probodl malíček. Jizvička (maličká) zůstala :-).
Je to úsměvné. Ráda na to vzpomínám :-).