Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
víte co se honí vašim dětem hlavou...?
K tomuhle tématu mě přivedlo včerejší usínání malého Honzíka. Včera ve školce holky objevily pavoučka(mrtvého) a postavily mu domeček. To bylo první co hlásily jen jsem přišla do školky. Malej když jsme odcházeli domů pořád povídal o pavoučkovi a tak jsem mu řekla, že určitě až nikdo nebude ve školce tak on odejde ven aby mohl běhat v trávě atd…..a večer jsme usínali popřáli si dobrou noc a on se na ma najednou otočil a povídal “myslíš, že už šel za kamarádama a hledá si svoje pavoučky“ (tohle jsem ani nepovídala a během odpoledne si na to ani nevzpomněl.¨
Hlavou mi projelo, čím ta malá prdelka si láme hlavu a co mu tam jede…. a není to prvně co mě něčím podobným zarazil.
A tak se ptám: Je jedno jak staré máte dítko, ale víte co se jim honí hlavou, jaká trápení mají a na co myslí? Povídají si o tom s vámi? Poznáte to na nich, nebo se to “vykulí“ nějakou náhodou?
SUPICE tak to je hezké když máte hezký vztah s maminkou na tom se pak nechá stavět a věřím, když to jde jedním směrem(od tebe k mamince) že to půjde i tím druhým (k dceři) a budete mít krásný vztah….Gábulka je jedináček nebo má už sourozence?
NUNINKO je fajn že to rozpoznáš, já sice třeba u toho prostředního také vidím že se něco děje ale musí chtít on říct, když nechce nedostanu to z něho ani oklikou…
jé a mluvení ze spaní, kluci také ale nic jim nerozumím krom třeba slova dvou…jak je to u vás???
MARINÁDO 😀 holčičku na tohle povídání závidím, to mě asi s těma klukama mine…je to jen když oni chtějí 😀 a nikdy to nebude takové to holčičí(nevím jak to napsat, ale určitě tušíš jak to myslím) …míša občas plácne neskutečnou kravinu, no respektive by se dalo říct že každou chvíli, která nesouvisí s tématem, nevychází nijak z toho co v tu chvilku probíhá…a já pak se nestačím divit, občas říkám před použitím aby protřepal 😀
PETRO se tu culím jak píšeš že někdy to probírání a povídání je dost )navné, no vidíš a tohle já u těch svých neznám a chybí mi to, možná by mi to až tak nechybělo kdyby to na mě chrlili jak píšeš ty 😀 nikdy asi nebudem dokonale spokojené s tím co máme a přitom určitě je to přesně to co jsme a máme únest 😀
na knížku juknu díky za odkaz, už jsem přemýšlela o té respektovat a být respektován co tu byla tolikrát zminovaná…ale tohle by mi asi pomohlo …občas rychleji střílím a nevyslechnu tak jak bych měla atd.
Dcerka má 8 měsíců, takže když ji něco trápí, poznám to většinou podle pláče. 🙂 Ale kolikrát se na mě dívá, jakoby chtěla něco říct.. Hodně by mě zajímalo, co si asi myslí, ale to se zřejmě nedozvíme. 🙂 Každopádně se moc těším na to, až si spolu budeme povídat a doufám, že až bude starší, nebude se mi bát svěřovat. Já měla a mám s maminkou hrozně pěkný a upřímný vztah a tak doufám, že ho budu mít i s naší Gábulkou. 🙂
Většinou poznám, že je něco trápí a pak různými otázky vím i co. Ale děti mají obličej plný emocí, většinou jde poznat co se děje. Jestli je něco trápí, jsou naštvaní, smutní, veselí atd…
Dcera je hodně ukecaná a to i ve spaní 🙂
Ale na 100% nejde říct, co se jim v té jejich hlavičce honí. I když podle reakcí většinou poznám, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku, přestože nic neřekly.
S tímto dotazem jsi mi připomněla film Malí géniové nebo Kdopak to mluví. 🙂
Bami, moje dcera už je slečna, myšlení už má někde úplně jinde…a pak večer klidně vytasí dotaz podobný tomu vašemu pavoučkovi 🙂 Je to krásně dětské.
Jinak dřív jsem vůbec netušila, co se jí hlavou honí, ale poslední dobou se docela rozpovídala, mám z toho radost.
Bami, taky kolikrát žasnu podobně jako ty a je fakt asi jedno, jestli má dítě 3 nebo 10.
Holky jsou v tomhle každá úplně jiná – u Aničky vím hned, ani to na ní nemusím nijak poznávat, všechno na mě vychrlí ještě mezi dveřma. Neustále má potřebu něco řešit a probírat, až je to někdy dost náročné a únavné. Ale vzhledem k tomu, že Majda je pravý opak, tak jsem za to u A. ráda, že aspoň u jedné z nich nemusím pátrat a vím, co se děje. Od M. se soustu věcí dozvídám tak nějak nahodile časem a občas žasnu, jak některé události viděla, nad čím přemýšlí a jak dlouho některé věci řeší. Občas je vidět, že ji něco trápí, ale neřekne. Až poslední dobou se to trošku lepší, hodně mi v tom pomohla knížka Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly – Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (doporučovala ji makinea v R+R diskuzi).