Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dopravní výchova u dětí
Téměř každý den se můžeme někde dočíst o zranění dětí jako chodců na silnici. Dnes jsme jeli domu z práce a přes nejrušnější čtyřproudou silnici ve městě, v pátek odpoledne, kdy je ještě rušnější než kdy jindy, přebíhali dva školáci, chlapci s aktovkami na zádech, asi tak 7 až 8 let. Nejdřív přeběhl jeden, pak druhý chvíli postával na ostrůvku mezi pruhy a rozmýšlel se jestli a kdy přeběhnout. Auta samozřejmě zpomalovala,protože nikdo nemůže vědět, kdy se chlapec rozhodne přeběhnout. Kousek od místa kde přebíhali jsou při tom přechody. Vše se odehrávalo hned za světelnou křižovatkou, kde se křižují dvě čtyřproudé silnice s několika odbočujícími pruhy, no prostě méně přehledné a bezpečné místo si chlapci snad ani nemohli vybrat. Tak se ptám, myslíte že pomůže nově zaváděná dopravní výchova ve školách. Může to mít vliv i u takových dětí, jaké jsem dnes s hrůzou v očích sledovala.
Další odstrašující případ jsme viděli, když jsme jeli domu z práce včera. Maminka přecházela jinou, sice trochu méně rušnou, ale také čtyřproudou silnici s asi 2-3letým chlapečkem. Táhla ho za sebou, aby stačila přeběhnout, auta musela přizastavovat. Když přešla, všimla si zřejmě, že něco cestou ztratila, tak to mrně nechala na kraji silnice, ke všemu v místě, kde je výjezd z parkoviště, takže dítě mělo ze dvou stran silnici, a jala se běžet zpět po té čtyřproudovce. Je pravda, že než dítě při kraji silnice opustila, tak ho důrazně gestikulací napomenula, že má zůstat stát na místě a ani se nehnout. Já vůbec nechápala. Jak může být tak nezodpovědný rodič. Když pominu to, že je velká pravděpodobnost, že se mrňátko rozběhne za maminkou auto neauto, tady je asi i ten zárodek toho, že za pár let toto mrně uvidím s taškou na zádech přebíhat nejrušnější silnici v krajském městě.
Co z toho pro mne vyplývá? Je něco platná dopravní výchova ve škole, která je určitě skvělá věc, když mají děti takové návyky již z domova? Zřejmě ano, ale mnohem důležitější je výchova v rodině a vžité zvyky. Možná by mohla být nějaká povinná dopravní výchova pro takovéto nebezpečné rodiče jako trest za dopravní přestupek tohoto typu.
Určitě smysl má. A to, že se někdo rozčiluje, že to dítěti ve škole nikdo neřekl, to je smutné. Dítě má mít tyto základy už z domu.
Tak hlásím, že dneska už jsem se dostala k vysvětlení, že můžeme přejít, když nám někdo zastaví. Akorát teda zrovna nikdo nejel, aby si to malá vyzkoušela v praxi.
A abych nezazdila původní téma. Myslím , že jinak jsem vzornej chodec, silnice mezi jedoucími auty nepřebíhám, dítě samotný u silnice nenechávám a poskakující u přechodu napomínám.
Já musím teda taky spíš stát při Radce, jako řidiče by mě to také zmátlo a jak píše Radka, často se stává, že se pak řidič s chodcem úplně nepochopí a nakonec vyrazí oba najednou. Když už řidič zastaví, tak bych spíš šla i kvůli malé, aby viděla, že může v takovém případě přejít a zároveň stále koukat na druhý směr, jestli tam ji něco neohrožuje.
lnori, já jako řidič taky stojím při tom řidiči. toto je nejhorší, když zastavím, protože někdo čeká na kraji přechodu a očividně chce přejít. a pak se gestama dohadujeme jestli tedy přejde. většinou to pak dopadá tak, že když se ten řidič tedy na “pokyn“ chodce rozjede vkročí ten váhavý chodec do silnice:-(
Tohle téma je toeď u nás taky aktuální. Učím teď pětiletou samostatně přecházet, za rk půjde do školy. Často se mě na semaforech ptá, proč ten či onen pán přechází, když ještě svítí červená. Vysvětluju jí podle situace, že buď se pořádně rozhlédl a věděl, že opravdu žádný auto nejede a už nečekal na zelenou a nebo je to blázen, nemá se rád a může způsobit ošklivou dopravní nehodu, pokud kvůli němu musel někdo přibržďovat nebo i troubit a takhle přesně se to dělat nemá.
Teprve jsem s tím začala a už jsem se setkala i s nepochopením ze strany jednoho mladýho řidiče. Učíme se na málo rušné křižovatce, kde je potřeba přejít dva přechody bez semaforu, z toho jeden je na jednosměrné silnici, za celou dobu projede 3-5 aut. Zatím vysvětluju, že se smí vejít na přechod, když opravdu nic nejede. Jeden pán nám zastavil a ukazoval, ať jdeme, malá stála, čekala až projede a já nechtěla pána zdržovat vysvětlováním, že teď nás pustil, ale musíme se ještě rozhlídnout, co kdyby neukázněný řidič za ním nezastavil, jak to někteří umí, a že se musíme taky ujistit, že nás pouští i z druhé strany. No, ukázala jsem pánovi, aby jel on a dostalo se mi přes sklo pár posuňků se slovy “krávo blbá“. Manžel jako řidič s tím řidičem simpatizuje, já jako chodec si myslím svoje.
Konkrétně tohle bych malý na tom přechodu chtěla nějak zafixovat, protože kdybych se preventivně neohlížela, tak jsem už několikrát mrtvá.
Přechod není záruka bezpečnosti a zelená pro chodce taky ne.
Petro přesně jak píšeš. Občas si člověk chce něco ulehčit a vůbec si neuvědomuje, jak špatným vzorem je. I když dítěti říkáš, to můžeš dělat jen když jdeš s námi, tak mu ale ukazujeme, že to dělat lze a my jsme pro děti v tomto mladém věku ten největší vzor. Taky to ale hrozně nerada občas poruším, ale musí to být hodně nevyhnutelné a minimálně nebezpečné, ale na druhou stranu nikdy nic není důležitější než zdraví dítěte. Tak vymlouvat se vlastně není tak úplně na co.
Já šla jednou naproti svému synovi ke škole, už nevím ve které byl třídě, ale už nebyl nějak moc malý. Čekala jsem na něj na druhé straně silnice a on musel přejít přechod, kde stáli na každé straně policisti. Když přišel k přechodu, policajt stál k němu zády a měl rozpažené ruce, jasné znamení “Teď stůj, přednost mají auta!“ Náš chlapeček to asi vůbec nepochopil, policajtovo rozpažení v pohodě obešel a jal se přecházet. Já zírala, policajt zíral, jen Vládíček v pohodě přešel. Samozřejmě následně dostal vynadáno od policajta a ještě víc od maminky.
ani nepiš, tento týden mi kluka málem srazilo auto, šel samozřejmě mimo přechod, pospíchal na večerníček a prostě jít na přechod znamená přeci zdržení. Pravda, často jsou ty přechody dělány tak nesmyslně, hned u křižovatky, kde se sotva vejde jedno auto, aby zastavilo a také nesmyslně pro chodce, který musí obcházet…), musím se přiznat, že se snažíme chodit výhradně přes přechod, ale není to úplně stoprocentní a to je špatně…ovšem někdy ten přechod znamená udělat x kroků navíc nebo v dohledné vzdálenosti vůbec není vidět…Vždy jsem řekla, ted´ půjdem mimo přechod, protože jdeš s námi, př. teď ani zrovna nejedou žádná auta, ale sám to nikdy nedělej a očividně to nestáčí, člověk prostě nemůže dělat vyjímky, protože pak může vypustit spoustu slov, co dítě nemá dělat a stejně je to k ničemu…a škola nepomůže. Když člověk chce, aby byla co nejměnší pravděpodobnost, že dítě bude chtít přebíhat mimo přechod (podle mě jistotu stejně nemá, protože se dítě může nechat strhnout kamarádem, jehož rodiče třeba také nedokázali být vždy důslední), musí mu být vzorem…(a to se týká i závor na přejezdu, to jsem se nikdy neodvážila, když jsem měla děti sebou, i když jsem viděla, že vlak ještě stojí na nádraží a tak…navíc s dětma je to i jednoduché dodržet, i když člověk má na spěch, protože děti stejně vždy ten vlak chtějí vidět.., ale ostatní klidně chodí, děti to vidí…je to prostě těžké.
Majulko, tohle asi řeší všechny maminky a zároveň to řeším i já jako řidič auta, neb denně jezdím.
TO podstatné si myslím, že se odehrává v rodině. Svému synovi jsem mnohokrát vysvětlovala, jak má přecházet, kam se dívat, v kterých místech (nejlépe po přechodu, pak v místech, která jsou přehledná a tak pod.).
Jako řidič dávám pozor pořád. Jakmile se blížím k přechodu, dávám nohu z plynu, jakmile jsem u školy, jedu krokem.
Prostě chce to převídat a být pozorný.
Dopravní výchova u dětí má jistě svou nezastupitelnou roli. Myslím si, že je to dobře a určitě tomu dávám “zelenou“.
Úplně ideální by bylo, kdyby to šlo ruku v ruce – výchova z domova a výchova ve škole….
majulko zrovna tento týden,jsme první tříďasky i s ředitelkou a probíralo se tam zrovna toto téma,a to z důvodu zajištění bezpečnosti dětí.Škola sice není u rušné komunikace,ale hodně dětí vozí rodiče autem do školy a jelikož kolem cesty nejsou chodníky tak to byl docela risk pro řidiče i děti. Po X letech škola začala škola situaci řešit a udělala se tam alespoň jednosměrka.Nicméně jedna maminka prvňačky a čtvrťáka začala řešit,že její starší dítě údajně nikdo nepoučil jak se má chovat na silnici a proč nejsou ty chodníky anebo parkoviště u školy.P. ředitelka zareagovala celkem logicky,že dopravní výchova začíná v rodině a škola spíše doplňuje a je fakt,že dopravní výchově se naše škola věnuje.Ona maminka si stála na svém a debata trvala asi půl hodiny :-(zabředlo se tam i téma vození dětí do školy,kdy parkoviště je asi 50 od školy u obchodu,ale je asi pohodlnější zastavit přímo u školy mezi motajícími se dětmi.Je pravda,že děti mají velmi různé nápady,naposledy si puboši lehali přes cestu a čekali na reakce řidičů.Když je dospěláci napomenuli,tak sbalili rychle tašky a zmizeli.Já si stojím na svém,že tahle výchova patří do rodiny,kde je základ.Můžu jen věřit,že moje děti ty základy mají vštěpené už tím,že opravdu nepřecházím na červenou ani mimo přechody.