Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bojíte se bouřky?
Letos sice moc bouřek nebylo (zatím), ale pár ano. U nás to někdy docela dost “dunělo“. A naše malá sousedka z toho byla dost vyklepaná, zatímco naše děti málem ani nepostřehly, že nějaká bouřka je.
Vádí vám boužka? Vyvolává ve vás nějaké emoce? Bojíte se když hřmí?
Čím jsem starší, tím větší mám z bouřky strach.Nebo spíše obavy. Hromosvod nemáme a když jsem s dětmi sama doma, a slyším jak to práskne kousek od nás z tak se necítím příjemně. A venku bych být nechtěla.
Nejvíc se bojí bouřky naše fenka Jessy.Když zahřmí opře se do dveří a chce domů.Vždycky jí otevřeme dveře a pustíme dovnitř.Když se bouřka přežene,pustíme jí zase ven…7marty
bouřky miluju. a synci asi taky. je paráda sledovat blesky, je to lepší než kino:-) a miluju tu vůni po bouřce.
taky nemáme rádi bouřku,,,,,,brrrr
Někde v budově mi bouřka nevadila, horší to bylo, když nás zastihla s rodiči někde venku na dovolené – značka zrovna vedla kdesi v polích. Široko daleko nic, jen jeden velký rozložitý strom… No, přežili jsme ve zdraví.
Moje babička měla z dětství nepříjemný zážitek a bouřky se moc bála.
Doma měla koupelnu bez oken, tak se tam vždy zavřela.
Moje holky se začaly bouřky bát, když se jako asi dvouleté koupaly – v panelákové koupelně bez oken. Přišla bouřka, prásklo to a vypla elektřina.
Honem jsem letěla pro baterku a svíčky, ale ta chvilka po tmě je vyděsila a dlouho se pak nechtěly koupat, jen sprchovat.
Přešlo je to až v domečku, kde máme nad vanou střešní okno, takže i po tmě je relativně vidět – aspoň na oblohu.
Před bouřkou mají respekt.
No a já taky – bydlíme v místě, kde to práská fakt kolem nás, až se barák otřásá. Pravidelně sousedům vyhoří televize, pračka a tak.
Není to příjemný pocit.
😯
Bouřky se nebojím a nejraději je sleduji za okny, kdysi u nás byla zimní a to byla nádhera 😉 Ty menší mi nevadí ani venku. Letos na Lipně jsme zažili i tu velkou a to jsem se bála spíš o děti a stan než o sebe, naštěstí jsme přežili a život jde dál 😀
Mimochodem při minulé velké se z našeho starého stanu stal “domeček se satelitem“, protože na vrcholu ruply tyče a trčely na všechny strany, to byla teprve paráda, já v plavkách jsem tam několik hodin běhala a snažila se alespoň něco zachránit.
Doma nám bouřka nevadí, když jsme někde na výletě, tak ano. Nejvíc se bojím bouřky a blesků na horách.
Nejsilnější zážitek s bouřkou máme letos ze stanování, kdy se pod námi v noci po příšerné ráně doslova zachvěla země (představovala jsem si, že to chvění země přijde při jiné příležitosti, ale co nadělám 🙂 ).
Jako dítě jsem se dlouho bouřky nebála (nebo to byl takový ten “příjemný strach“ jako u sledování detektivky), ráda jsem sledovala blesky a počítala, jak daleko bouřka je. Pak jsem někdy ve 13 nebo 14 slyšela pořad v rádiu o bouřkách a kulových blescích a začala se bát i za bílého a jasného dne. Časem mě to zase přešlo, dokud jsme po maturitě s kamarádkama nevyrazily stanovat. V noci byla úplně šílená bouřka, kdy to práskalo ze všech stran. Všechny tři jsme byly k smrti vyděšené, ale ani jedna nechtěla budit ostatní – až po bouřce jsme zjistily, že jsme byly všechny vzhůru. Pak ten strach zase časem přešel, teď se “nebojím“ kvůli dětem, aby se nebály ony 🙂 akorát teda vždycky letím vytahat z elektriky, co se dá 😀
Já se taky bouřky bojím. Měla jsem období, kdy se mi i zdály sny o tom, jak se utíkám schovat před bouřkou, ale nestihnu to, úplně jsem v tom snu cítila, jak mnou ten blesk projel a uvědomovala si tu myšlenkou, že jsem tomu neutekla. Brr.
Když jsem doma, tak se bouřky nebojím, ale venku hodně, klidně čekám půl hodiny v obchodě, určitě ani nechodím na balkon nebo vynést koš, když je bouřka.
Když jsem byla malá, tak jsem bouřku hrozně ráda pozorovala z okna.
Holky se bojí, obzvlášť nejmladší, někde v dálce zahřmí a ona úplně hystericky ječí a utíká pryč.
Aladin10, tak to je nepříjemná situace. Hlavně, že se nikomu nic nestalo.Letos naštěstí moc bouřek nebylo.