Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Slyšeli jste o tygří výchově?
Právě jsem narazila na článek o výchově podle tygřích matek – http://ona.idnes.cz/prisna-vychova-tygrich-matek-djm-/deti.aspx?c=A130814_003318_deti_haa
Co vy na to? Jste také tygří matky? Znáte nějaké?
Nebude, spíše se to dětem znechutí.
Ale těžko říct, jak se říká : Jiný kraj, jiný mrav. To co nám příjde šílené, může být pro jiné naprosto běžná věc. A třeba tam jsou na takovou výchovu zvyklí, třeba ani neznají nic jiného.
Petro s piánem tedy ne, ale podobné to bylo u mě s kolem, naši mě nutili jezdit, až jsem začala kolo nenávidět a doteď to pro mne nic příjemného není, to si radši vezmu kolečkové brusle, nebo koloběžku. Prostě už k tomu mám odpor
Mně ten úvod článku přišel naprosto šílený, pořád jsem čekala na nějaké překvapivé rozuzlení ve smyslu, že to je nějaký film apod., prostě fikce.
Nejvíc mě zaujal asi tento odstavec:
Tygří matky nejsou na své děti tvrdé proto, že by je nemilovaly, ale protože jsou přesvědčené, že jsou nejlepší. Samy sebe nevidí jako diktátory, děti podle nich nedokážou o některých věcech ve vlastním životě ještě správně rozhodovat. Chtějí dělat hlavně to, co je baví. Podle tygřích matek je baví to, co už umí. Takže ze začátku se musí dítě donutit, až se hře na piano naučí, bude ho i bavit a přinese mu úspěch. A až úspěch mu dodá sebedůvěru.
Přemýšlím, jestli taková hra na piano opravdu začne ty děti bavit, nebo jen hrají bez té počáteční nechuti, protože je to pak už nestojí moc úsilí, nebo prostě rezignují a přestanou se vzpírat. Máte někdo takovou zkušenost?
Četla jsem článek a děkuji pěkně. Já jsem přísná, když něco řeknu, chci aby se to udělalo. Ale tohle teda ne. Dítě si má své dětství užít, poznávat svět, přijít se potulit a pokud potřebují tak i svěřit.
Z toho co jsem četla, mi bylo smutno. Je to jako vychovávat naprogramované roboty.
Petro – včera jsem tento článek četla a je to síla, teda.
Věřím, že částečně to takhle funguje u tady u Vietnamců. Děcka nosí prakticky jen dobrý známky, doma makají u rodičů a na nějaký lumpačení venku s ostatními tolik času nemají. Určitě mají přísnější výchovu než české děti.
Souhlasím, že k něčemu je to dobrý, ale nic se nemá přehánět. Toto je už extrém. Já osobně bych to nedokázala. Nejsem maminka, přes jejíž povely nejede vlak. Nechám se ukecat 🙂
Petro nejsem, doufám, že nikdy nebudu a i když vím, že v asijských zemích je podobná výchova tradicí, přijde mi to naprosto šílené.