Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Protiromské demonstrace
Už dlouho jsem zde nezakládala diskuzi, spíš jen občas reaguji. Nějak nemám moc času, dnes jsem byla v práci od šesti skoro do šesti. Před chvíli jsem si přečetla článek, jak se nějakému komisaři z EU nelíbí protiromské demonstrace v ČR. Bydlíme na okraji sídliště Máj v Českých Budějovicích. Tolik rasismu, co tady člověk denodenně zažívá si pan komisař vůbec nedokáže představit. Romská komunita, která je tu v menšině utlačuje pracující české spoluobčany a ve svém volném čase přepadávají neromské děti, když chodí ze školy. Romské nepřepadávají, ty vlastně nechodí ze školy:( Učebnicový rasismus naruby. Mimochodem, toho volného času mají opravdu hodně. Je pravda, že je třeba s tím něco dělat. Hlavně dělat něco, aby nemuselo k demonstracím docházet. Řešení určitě není potlačování demonstrací policejní silou. Jelikož našim nepřizpůsobivým spoluobčanům město povolilo někdy do konce srpna, nebo snad i září každou sobotu romská schromáždění, už třetí sobotu máme zde kvůli tomu válku. Nechápu proč se město např. s velice chápajícími romy nedomluví a již povolené schromáždění nezruší, aby nemuselo ke každotýdenním potyčkám docházet. Určitě by to přišlo přinejmenším levněji. Jak vysvětlit dětem, že mají mít romské spoluobčany za své kamarády, když téměř každé neromské dítě ze sídliště Máj a sousedního sídliště Šumava bylo alespoň jednou přepadeno a okradeno. Já se rozhodně nepovažuji za rasistu, jen mne nebaví být 12 hodin v práci, zatímco tou dobou romské děti přepadávají moje děti a z mého zaplaceného soc. pojištění ještě dostanou peníze a z mých daní se platí policejní zásahy, aby je stát ochránil. Nás ale policie nechrání. Jen pro zajímavost:sídliště Máj má asi 22000 obyvatel a slouží zde jedna hlídka v počtu dvou městských strážníků. Teď teda ne, teď jich tu je najednou plno, kde se vzali? Kde doteď byli?
Je možný, že se mnou nebudete souhlasit a budete mne považovat za rasistu, ale pokud např. vidím cikána pracovat, tak mám z toho hroznou radost a je mi velice sympatický. Bohužel to vidím opravdu jen výjimečně.
Jo, když někdo nemá nic jiného na práci než chodit na soc. úřad a k doktorům a snažit se nějakou tu dávku získat, jednou to prostě projde. Ono už těch cikánů kolem třicítky, co mají důchody “na záda“ apod., těch je.
Tak se zdá, že ať žijete kdekoli poblíž této komunity, problémy jsou všude stejné. Město s tím asi moc nenadělá, chce to změnu systému. Donutit chodit romské děti do škol, na učební obory a hlavně do práce. To znamená velice omezit sociální dávky. Jenže spíš se bojím,že by začali ještě víc krást. Ale když je stát v krizi, klidně sníží platy zaměstnancům státu, vezme příspěvky lidem, kteří se starají o postižené,zdaní podporu stavebního spoření, ale cikánům se sociální dávky vyplácí stále stejné. Jejich jediná obživa je dělání dětí, díky kterým stát pak živí celé rodiny. Přitom ti do státu nic nedávají, jejich děti, které stát živí nikdy nebudou platit daně. Je to velice špatná investice státu. Ale řešit se to dá. Akorát o to nestojí ani cikáni ani vládní představitelé.
Ale je pravda, že naši zastupitelé nasadili na sídliště Máj spoustu strážníků, tolik jsem jich tu nikdy neviděla. Před chvílí jsme koukali s manželem z balkonu a během čtvrt hoďky jsme viděli dva párečky a jednu trojici. Prý tu i zůstanou. Alespoň něco ty demonstrace přinesly. Již několikrát jsme žádali o zvýšení počtu strážníků a město vůbec nereagovalo. Tak zas tak marné demonstrace nejsou.
Žili jsme pár let v Brně kousek od Bratislavské, v domě, kde byla cikánská přesila dost výrazná.
Rasista se ze mě nestal, ale moje naivně idealistické představy, se kterými jsem tam šla, zmizely hodně brzo.
Nejsmutnější na tom bylo sledovat děti, jak z těch malých prťat, i když často dost temperamentních, ale bez zlých úmyslů, jak z nich rostou hajzlíci, kteří vám házejí do oken písek a kameny, na které platí jedině zařvání stejného druhu, jaké používají jejich rodiče, jinak vás nenechají na pokoji. Z toho mi zůstal pocit hodně silný a je asi jasné, že ne příjemný.
Říkalo se, že na lidi ze svého baráku si nedovolí, u dospělých to platilo, ale děcka zkoušejí, kam až můžou.
Stálo mě to hodně velké úsilí, když jsem vybíhala na pavlač a řvala do dvorka, jestli chce někdo slíznout po hubě atd. Byl to ode mě herecký výkon, ale jinak to prostě nešlo.
Rozhodně mi vadí, že se k demonstracím nalípnou všichni možní extrémisti, to tyhle demonstrace hodně shazuje a snižuje jejich význam, protože na začátku je prostě zoufalství a naštvanost lidí, kteří v tom žijí a nemůžou se jinak bránit, protože jim nikdo nepomáhá.
Majko, vim asi jak ti je, pocházím též z nechvalného města Duchcova.. i u nás se už bojim jít sama do města, že mě někdo přepadne za bílého dne a dolů do knihovny jít? Jedině s manželem.. jdu jenom do obchodu kteří naštěstí nejsou dole ve městě a pak jdu s malou se projít na druhou stranu města.. Minulý týden opět přepadli, prý ty stejný jako přepadli manželský pár, tak mladého kluka (muže).. no pěkný…
TAky mám z dětství a mládí pár podobných zážitků jako popisuje čtenářka.
Nicméně mě to asi nějak nepoznamenalo, protože na běžný život to nemělo vliv.
Kdyby to byla denní realita, asi bych vážně uvažovala o přestěhování do klidnější oblasti. Vy o tom neuvažujete?
Podle mě tahle situace už se vyřešit moc nedá.
Myslím, že už je tam ta vzájemná nenávist tak silná, že i kdyby se odteď začli všichni chovat skvěle – což je samo o sobě relativní, tak by to bylo jen na čas a při prvním průšvihu by bylo vše zpět.
Je velký rozdíl, kde člověk žije. U nás jsou Romové tak nějak přirozeně začlenění, hodně z nich pracuje, děti chodí do školy a myslím, že by klidně mohli dělat Romům reklamu. Myslím, že i díky těm zdejším se spousta lidí tu zbavila předsudků. Pošťák, co vozí balíky, je cikán a i když ze začátku býval trochu zmatený (např. mi dal balík i bez peněz a to i když jsem mu říkala, že jsem čekala, že budu platit – pak se celý nervozní pro ně vracel- asi měl chudák strach, jestli mu to dám), ale teď už se v tom vyzná a je moc fajn. To stejné další.
Na druhou stranu, manžel pracuje s dětmi v ghettech v jiném městě a to jsou opravdu dost jiné zážitky.
Majulko, mrzí mě, co prožíváš, za svůj život mám spoustu podobných zážitků, jaké popisuješ ty i čtenářka, jednak z Ostravy, kde jsem bydlela, jednak i nyní z kraje, kde bydlím teď.
Můj názor na tuhle situaci krásně vystihl tento článek, se kterým se shoduji, teď jen, jak z té mnoho desítek let trvající šlamastiky ven…
http://orgo-net.blogspot.cz/2013/07/zakony-versus-sidliste-maj.html
Mám nepochybně velké štěstí, že na takovém místě, jako ty nežiji a jsem si jistá, že v případě takového stavu tamní situace, by se na věc koukal určitě každý naprosto stejně. Já sama jsem nikdy proti Romům nic neměla. Naopak s nimi normálně mluvím všechno, i moji rodiče, když přijdou k nim do obchodu, nebo rodiče mého muže, kteří s několika z nich každodenně pracují atd. Neděláme rozdíly. Ale jistá ostražitost tam z mé strany je a to hlavně z důvodů zážitků, které jsem právě jako malá měla. Nejsilnější byly 2 a ty jako opravdu zapomenou nejdou.
Jeden z nich byl v tom, že svého času byla naše základní škola spojená se zvláštní školou, která byla v té době v rekonstrukci. Zvláštní škola obývala druhou polovinu naší budovy a společné jsme měli jenom tělocvičny a bohužel jídelnu. Nejdřív mi to nijak nevadlo. Proč taky? Ale když jdeš po chodbě a najednou na tebe začne někdo pořvávat něco o bílé špíně a nebo k tobě přiběhne a doslova provokativně o tebe otře ruku od ramene až po pás pomalým pohybem a ještě čeká na to, jestli tě to vytočí, tak to je fakt vysloveně provokace. A tohle se stávalo běžně. Kupa snědých dětí se na tebe třeba začne lepit a pořvávat na tebe, i když jdeš od nich pryč.
Další zážitek byl obdobný. Stojím u stánku na náměstí a vybírám si sluneční brýle. Přijde tlupa já nevím snad dvanácti romských dětí různého věku a začnou na tebe pořvávat nejdřív, že sluší a tak. Ty jim normálně odpovíš a oni na tebe najednou začnou plivat. Samozřejmě z mé strany hrozný šok a tak jdeš pryč a oni jdou za tebou stále, pořávavají na tebe vulgárně a plivou. Pak jsem se musela schovat do obchodu. Naštěstí naši mají taky na náměstí krámek a jejich rodiče snad i znali, tak to jedněm z nich řekli a ti to prý nějak vyřešili. No je mi jasné, jak asi a asi jinak než silnou rukou tohle u takových dětí řešit nejde. Od té doby byl sice klid, ale řekněte, jak má potom člověk mít opravdu dobré mínění o Romech, když si tohle zažije?
Ale i tak se o to snažím. Ale žít na podobném místě jako ty, přepadávat mi děti a okrádat je, tak jdu taky do ulic. Ale naštěstí na takovém místě nežiji. Přeji ti pevné nervy. 🙂
čtenářka