Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy může být samo doma?
Kdy jste poprvé nechali dítě doma samotné? Na jak dlouho? (na pár minut, na půl hodiny, hodinu…)
Kdy by mohlo být doma samo třeba celé odpoledne nebo dokonce při nemoci?
sipeji, pokud cestou do školy nepadá normálně :-), tak toho bych se nebála. Spíš mi ale přijde docela velký rozdíl být chvilku doma sama, když ty jsi na balkóně (takže v podstatě taky doma) a vypravovat se ráno do školy. To by asi chtělo nějaký další trénink, takhle by to byl asi dost veký skok.
Tak tohle teď hodně řeším,Madlence je šest let,já jezdím do práce po šesté hodině a ona musí být v družině,zvažuji zda si troufnout nechat jí samotnou doma,aby mohla vyjít a jít rovnou do školy,máme to pět minut,ani jeden přechod…ale mám strach,že třeba nezamkne,že po cestě spadne.Ale zkouším trénovat,nechám jí tu chvilku,když jdu na balkon pověsit prádlo či vynést koš.Ale na tuhle velkou premiéru zatím sbírám odvahu.
Já už si to nepamatuji přesně, ale myslím, že holkám bylo cca 6 let a ještě nechodily do školy.
A bylo to omylem.
Choť zapomněl, že jsem celý víkend ve škole a naplánoval si stěhování tchýně.
Auto narvané, holky by mohl posadit leda tak “do motoru“.
Takže dostaly poučení (kdyby někdo zvonil nebo nastal požár) a byly asi půl hodinu samy.
Od té doby je občas nechám doma, když jedu na koupit.
Nebo když je jedna nemocná a já vezu druhou do školy, nebo na kroužky.
Any to zvládá trochu lépe.
Když jsou zdravé a jsou spolu, je to zcela v pohodě.
A v případě nemoci teď využíváme mobil – aspoň jim pošlu SMS, že už jedu.
Svým způsobem tu ale byly “samy“ už dřív – mívám občas migrenozní stavy, že o sobě nějakou dobu “nevím“, jsem tak tak schopná nachystat něco k jídlu po ruce (i když holky jsou čím dál tím samostatnější).
Poprvé se mi to stalo, když bylo holkám asi rok a půl a ještě jsme bydleli v bytě. Vycítily to a byly strašně hodné.
Pak už v domečku si tu hospodařily, lítaly venku a já byla třeba hodinu “mimo“ (spala jsem).
😯
Syn je hodně úzkostný a dost na mě fixovaný, na podzim mu bude 6 let. Neustále si mě hlídá, hlavně když někde jsme. Doma je schopný vydržet chvilku sám, když má jistotu, že jsem na terase nebo na zahradě, kam může kdykoli dojít. Nebo i naopak – máme vyhodu, že máme vše pěkně oplocené a na děti vidím oknem přímo z kuchyně. Takže sami venku – na naší zahradě – bývají, ale neustále je kontroluju přes okno nebo za nimi chodím. Dcera má teprve 3 a čtvrt roku a je úplně v pohodě, sama se nebojí (ale my se bojíme o ni, takže nemá možnosti si to vyzkoušet). Kdy budou moct jít sami ven, zatím netuším, bohužel bydlíme blízko zatáčky u poměrně frekventované silnice. Bydlíme na vesnici, takže od šesté třídy budou dojíždět do města do školy. Mě naši nechali jezdit samotnou vlakem a autobusem od 8 let. Moje maminka jezdila od 5ti let vlakem do města na maso 🙂 Pro mě neuvěřitelná představa, když můj mazánek má skoro šest let 🙂
Dcera sama zůstávala doma až tuším na druhém stupni.možná na menší časovou dobu/obchod atd./ trošku dříve,ale určitě nešlo o hodiny.Malého v 5 letech bych ještě nenechala,on by možná chtěl,ale můj pocit zodpovědnosti je asi silnější./nedávno zakopnul o práh a narazil si nos na konf. stolek,kdy jsme byli všichni doma/,nevím co by dělal s krvácejícím nosem sám doma.Neznamená to,že je pořád pod dohledem,já jsem třeba venku na zahradě a on doma,ale max. do pěti minut je za mnou nebo volá :-)Ven,třeba na hřiště chodí taky jen se starší dcerou nebo s námi dospěláky,nemám odvahu ho pustit se stejně starými prťaty. Dcera v současné době už je matadorka a má za sebou i noc sama doma,s tím,že manžel jel na noční po deváté hod. a přijel brzy ráno.sama se rozhodla,nechtěla jet k babičce a vedle nás je sousedka a má i klíče a navzájem si děti jistíme 🙂
spolu je necháváme samotné také jen na obchod,večer jen jednou,kdy jsem byli s manželem ale u sousedů,takže v případě telefonátu by to byla otázka 3 minut.Na delší dobu/ples,kino/ dáváme hlídat k babičce.
Tak u nás bohužel žádný chodník není.Auta jezdí rychle a cyklisti bezohledně.A,to je ten hlavní důvod proč ani jednoho nenechám jít ani do obchodu.Sice v tom našem by ani nebylo co koupit.Leda tak plesnivá zelenina o ovoci ani nemluvím a salám bych se tam bála koupit.
Ale cestování autobusem nás čeká od září.Tak uvidíme jak to budeme dělat.
Petro, to si pamatuju – psala jsi o tom v nějaké diskuzi na co jsi ve své výchově pyšná :-). Tak přechody u nás hezky navazují na chodníky – prostě jak kdyby měla předkreslenou cestu k autobusu, tak to je fajn. Jdu vařit – zrovna dnes se u malé ve škole otevírá dopravní hřiště, tak ať to pak vše stihneme :-).Kšanda
Kšando, s tím hlídáním městem jsem to pochopila, u nás je to podobně 😉 A s přechodem taky – on je teda zrovna tak nešťastně umístěný, že většina dětí chodí mimo něj, aby nemusely vybočit z přímé cesty byť jen o pár metrů. Mám ale výhodu v tom, že jsme touto cestou chodívaly i do školky, takže to holky už mají zautomatizované a bez přemýšlení po tom přechodu jdou (o tom jsem přesvědčená). Od té doby, co Aničku při cestě do školy málem smetl nějakej frajer v autě (kdyby nešla přes přechod, ale přímo, tak těžko říct, jak to mohlo dopadnout – byla by té srážce o kus blíž), chodí myslím ještě opatrněji.
Jinak teda klobouk dolů,jak poctivě jsi tu přípravu vzala, když pak nejelo dlouho nic zpátky.
A ještě k tomu kde člověk bydlí – my bydlíme v takovém “satelitním městečku“, kde sice není žádné soukromí, ale zase je tu 10 domů, v každém domě + – stejně staré děti (naše slečna je nejstarší), takže teď to tady chodí tak, že děti se slétnou na jedné zahradě a maminky po dověšení prádla, dovaření omáčky… dojdou a druhý den jsou zase jinde. Teď čekám, že sousedky začnou také pouštět děti ven samotné, tak to bude trošku náročné malému vysvětlit, že on opravdu bez maminky nemůže…Kšanda
Petro, tak to souhlasím. Ani pak nevidím důvod, aby dítě chodilo samo. U nás jsem párkrát s malou projela cestu celou autobusem – aby věděla kde koupit lístek… (bylo to teda dost náročné, protože autobus zpět jede za 4 a půl hodiny, tak jsem tam pak trajdala tu dobu s malým…), pak jsem ji jednou “sledovala“ a pak už spíš jen kontrola přes velký přechod (naplánovala jsem si cestu na nákup a počkala na náměstí a pak jsem na ni zavolala a vzala ji autem – chtěla jsem vidět, jestli přes přechod neletí neb potkávám děti od ní ze třídy, jak lítají jak splašené). Když mi po druhé řekla, že nechápe proč jí nejdu naproti, že stejně vidí auto na parkoviště, takže mě někde “čeká“, tak pak kontrola postrádala smysl neb věděla, že někde jsem a nechovala se přirozeně. A jak jsem psala, že si je vědoma, že ji sleduje celé město – tak to možná vyznělo taky jinak – není to tak, že bych ty lidi zaúkolovávala, ale prostě na malém městě se všichni lidi znají a ona má ještě tu smůlu, že jsem tam učila… Kšanda