Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spousta pěkných a nevšedních zážitků
Davídkovi je dneska jeden měsíc. Večer jme ho statečně s taťkou zvážili a má 4,55 kg – tedy porosípívá, jen co je pravda. Dělá nám neskutečně radosti. Krom toho, že po mamince šplhá jak horolezec, už se dva týdny dokáže usmívat 🙂
No a teď ještě přidám jeden další zážitek. Když jsme minulý týden šli s taťkou do obchodu – byl to docela všední den… Ovšem, po cestě z obchodu nás zastavila dodávka, s dotazem na cestu k Roškotovu divadlu. No – většina žen by navigaci svěřila muži, já jsem se ale statečně ujala vysvětlování a řekla jsem: “otočte to, a na první světelné křižovatce je´dte vlevo, na další světelné opět vlevo, pak hned vpravo, rovně a budete u divadla…“ A víte, kdo se mne ptal? Herec Ladislav Potměšil, kterého jsem okomentovala slovy “mrtvý gynekolog z ordinace v růžové zahradě“.
Včera, jdu po řčase s mužem opět na nákup a pár kroků od domu nás zastaví auto s dotazem na cestu k základní umělecké škole. Opět se ujmu navigace (přičemž v polovině se zeptám mého milovaného muže, zda mu to nevadí)… “jeďte rovně, na kruháči se zahněte za žlutou budovu a už budete vidět moderní budopvu cihlového vzhledu…“ No, a víte, kdo se mne ptal tentokráte? Herec Miroslav Etzler, to je přeci ten ředitel z pojištovny štěstí.
Takže příště jdu na nákup jedině z památníkem a požádám o autogram 🙂 Kdo ví, kdo mne zastaví příště 😀
Bokul,
napište si na Dobryskutek.cz, aby vám proplatili pobyt v nemocnici za leden,
já si to přeju
Jana Martinková
🙂 No, jinak musím podotknout, že nejsem z Prahy, ale z Ústí nad Orlicí a krom dávneho setkání s Jaroslavou Obermajerovou na chirurgii (tehdá seděla vedle mne, všichni se bavili jen o její přítomnosti a já si téměř nevšimla), která má chatu poblíž, tu člověk běžně nenarazí na “seriálové hvězdy“.
Bokul, to je ale krásná váha-myslím malého. A jak je šikovný. To je radosti v takovém malém stvořeníčku co?
A s těmi umělci, to je jasný žes jim to musela vysvětlit ty. Až potkáte nějakou slavnou umělkyni, tak zase můžeš předat slovo manželovi.
To my jsme jednou šli s dětma k našim a nebylo to vůbec v Praze ani v okolí, ale na jedné silnici u Prachatic a najednou staví auto. Otevřelo se okýnko a z něj vykoukl dnes již zesnulý Jiří Wimmer a ptal se na cestu do jednoho prachatického hotelu. Snad jsem mu poradila dobře. Pro mě totiž levá, pravá strana je takový relativní pojem. Ale v Prachaticích se ztratit ani nemůže:-)))
To se krásně čte Bokul, Sárinka se taky brzy usmívala a to je fakt nejkrásnější dárek od miminka:o) Smála se furt, ze spaní i za bdění, bylo to krásné. Teda prospíváte nádherně:o)
To štěstí na herce je úžasné:o) takhle po sobě:o)
bokul, jsi mi připomněla, že když jsem se přistěhovala k mému miláčkovi a pobývala o mnoho více v Praze než dřív, hlásila jsem mu občas s nadšením, koho jsem zas potkala a jeho to nechávalo chladným. V naší oblíbené pizzerii potkáváme často Danu Batulkovou, její děti, Blanku Bohdanovou, v obchoďáku zas potkáme Suchánka… A já pak vždycky dloubu do partnera, jestli si všim, jak je ten Suchoš děsně malej a sešlej nebo že to Batulkové moc slušelo a on otráveně že nééé a že ho to nezajímá. Chápeš to??? :-)))
Ale já myslím, že mě to asi nepřestane bavit. Vždycky to přeci člověka potěší, že potkal někoho “známého“.
A Davídka pozdravuj, je to velkej chlap!!! V tomhle věku se mění každým dnem a učí se každý den nové a nové věci, výrazy, dovednosti…
Dobré zprávičky se vždy dobře čtou… :)))
Davídek je šikulka, jak ty dětičky rychle rostou, co? 😉
A příště s sebou raději památníček 🙂
Bokul – to je milá zprávička, díky za ni,
je moc fajn, že se Davídkovi dobře daří, přijde mi neuvěřitelný, že mu je už měsíc (jako by to bylo včera :-))
Tak hodně štěstí a pěkně pokračujte v načatém díle 🙂
Davídek je šikulka. Tolik radosti dělá a tolik pokroků.
Bokul – my měli jediný odchod co měl otevřeno večer u divadla. Co já mohla mít podpisů. Ale profesionálně jsem je obsluhovala. Jen jednou bylo volněji a ukazovala jsem holkám fotky miminka naší kolegině, kterou jsem byla dopoledne navštívit. A zase herci, také z ordinace Pavel Nový a Potměšil. My to chceme také vidět. Fotky byli na digitálu. Herci měli dobrou náladu. Povídali jsme a nakonec jsme se fotili s tím, že zase fotky máme ukázat mamince v porodnici a dokonce přidali na dárek pro miminko. Musím přiznat, že bylo před zavíračkou. Tak jsme porušili a jednou zavřeli dřív a oni šli s námi zezadu.