Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
kličkovaná
Víte, jak udělat z milovníka psů zapřísáhlého odpůrce každičké psí rasy? Jednoduše – přestěhujte ho i s malými dětmi z venkova na sídliště. Teď na jaře, když tající sníh odkrývá svá doposud očím skrytá tajemství, toužím založit si psí řeznictví 🙂 Vím, že je to vina majitelů, ale stejně – hovínka dokonce i na hřišti, na chodnících, prostě všude… Ach jo! A jak zvládáte vy (technicky i psychicky) tu kličkovanou?
My to máme i na vesnici.
Nakaděný přímo před brankou. Pokaděná silnic, občůrané disky na kolech auta. Menší rasy podběhnou branku a chodí přímo pod okno kam se opírá sluníčko a pak to přímo vane… :((( Nicméně ještě že ten plot před domem máme, větší rasy chodí po okolních domech a jejich upravenách předzahrádkách bez omezení – a páníčci stojí opodál a koukají jinam. Sami psa máme taky.
Je to o lidech.
U nás kličkujeme podobně, ale s kočárkem je to docela děs. Se divím, že to není někomu blbé nechat psa vys… doprostřed chodníku :-(((. Sami psa máme, chodím si na úřad pro papírové sáčky (pokud nejsou sáčky přímo u odpadkového koše na exkrementy), nic mi to neudělá, když se ohnu a bobek seberu.
Minule jsem dost nevýbíravě vanadala majiteli psa, který opakovaně nechával svého Retrívra čůrat na náš vchod – samo sebou tam pak chodili čůrat i ostatní psi.
Mluvíte mi všechny z duše, je to děsný. V neděli jsme šli s Fildem na procházku a já nedělala nic jinýho než že upozorňovala na hovínka, aby do nich malý nešlápl. Mám pocit, že jsou všude kam se podívám. Kolikrát zaparkuju před barákem a málem do něj šlápnu, když vystupuju z auta. Myslím, že by si každý majitel pejska měl po svém miláčkovi poklízet, když by jim to hovínko udělal doma v obýváku, tak ho tam taky nenechají, že jo?
U nás jsou ty lidi prostě nějak divně vychovaní a tak i jejich psi. Ten páníček, co nám jeho pes pochcal fusak se tomu ještě smál. Že jako jeho loztomilej pejsulánek polulinkal fusak, to je ale lumpík miloučkej. Koukal na mě, že se tomu jako mám taky smát. Proto ho strašně udivilo, že mi to vadilo. Na nějakou omluvu, nebo potrestání pejsulánka neměl ani myšlenku. Vždyť to je přece sranda. Ale ono po té procházce, kdy člověk nedobrovolně hraje “kličkovanou“ na takaovou legraci zrovna chuť nemá. Možná jsem měla kopnout spíš toho páníčka, protože takto vedený pes za to vlastně nemůže.
Majulko, a to já bych ho asi rovnou nakopla…. :)Nejhorší je, že tihle páníčkové se pak pohoršují, když necháš někde na trávě vyčůrat dítko.
Kamarádce se stalo, že taková panička nechala svého pejska kálet přímo na chodníku ve městě na hlavní třídě… kamarádka ji jemně upozornila, že by to měla uklidit (jelikož kamarádka je velice slušný a hodný člověk, vím, že to opravdu udělala jemně). Panička na ni vrhla opovržlivý pohled se slovy, že TOHLE ona přece uklízet nebude a odplula… 🙁
Mi povídej.. Úplně se vidim stejně jako ty… Je to neskutečné, já ke všemu ještě blbě vidim, docela na dálku.. tak nevim jestli jeto hlína nebo hovínko… Je to hrozné a kord u nás v sídlišti, kde má pes každej druhej…
Taky kličkujeme pár jsme si jich přinesli domu na podrážkách a to bydlíme v menšim městě.Nejvíc toho mám pod oknama .Asi si tam dám tu cedulku s tím psím zachodem.A když vystupujem z auta tak si musíme dávat bacha jinak jsme v ňom.Můžu vám říst že vidět toho člověka s tím psem co to tam udělal tak bych mu to odnesla před vchodové dveře.
Přesně tak. Já měla psi docela ráda, protože jsem vyrostla na vesnici, ale ty rozbředlé psí výkaly, nejen na trávnících ale i na chodnících mě opravdu rozpalují. Pořád koukat dítěti pod nohy, sobě pod nohy, golfkám pod kola, to mě opravdu nebaví. Když chci aby se Péťa proběhl, musím k ségře na vesnici.
Úplně mě ale dostal včera jeden takový páníček takového pejska. Představte si, že jsem byla venku a Péťa objevil schody. Tak jsme s kamarádkou čekaly až se Péťa s kámošem Daníkem několikrát projdou po schodech nahoru a dolu, když tu přiběhne pejsek k našim golfkám, jednou k nim čuchne, zvedne nožku a začne čurat na fusak. Já tam teda letím, abych mu v tom co nejdříve zabránila a majitel psa se ještě pohoršoval, že jsem řekla, že mi to pochcal a ne počural. Že jsem jako o jeho čurání mluvila tak vulgárně. Měla jsem mu ho rovnou nakopnout, co by asi říkal pak:-(((
Kličkujeme jak se dá. Osobně si myslím, že mít psa v paneláku je týrání. Pěkně se proběhnout po zahradě a ne být zavřený třeba 12 hodin v malém prostoru.
A páníčkům bych nechala v tom vymáchat jejich nosíky. Pěkně jak na vojně uklidit kartáčkem – osobně. To by byl pořádný trest. Někdo ty penízky neřeší.
My jsme měli psa, tak vím, že sáček v kapse tenhle problém spolehlivě řeší. Když už byla nemocná a tak tak jsme to stíhali před barák, tak jsem hned ten chodník chodila mýt – měla totiž hrozný průjem. Není to o tom zvířeti, je to o lidech.
Když byly děti malé, během procházky jsme si nepovídali o tom, co vidíme, ale já pokřikovala: “Pozor, hovínko.“ Pak už jen ten hrubší výraz. Nějak jsem si nemohla pomoct 🙂
Vlastyčko :))) Vystihla jsi to přesně, jako dítko jsem psy milovala, po přestěhování na sídliště jsem je nesnášela – chudáky 🙂 Na jaře to byl děs – kočárek, dvě tašky nákupu, druhé dítě za ruku a kam se podíváš, psí h…a. Děs!
Tady je to trochu lepší… i když poté, co jsem se prošla ráno po zahradě, málem jsem do klobás nacpala našeho psa 🙂 … dřív chodil způsobně někam k plotu, teď v zimě to hodil, kde ho napadlo. Takže jestli mě ráno někdo slyšel, jak mu nadávám ,asi si pomyslel svoje 😉
Nevím, v tomto bych asi byla trochu radikálnější – za nachytání páníčka bych dávala dost vysoké pokuty. Sebrat hovínko po svém miláčkovi je snad samozřejmost, doma by to (ve většině ) asi taky nesnesli.
A k tvému dotazu – fyzicky jsem to jakž takž zvládala, ale byla jsem pak hrozně vzteklá 🙂
No s kočárkem to teda je!hlavně když chodím kolem a čichám čichám odkud to jde…a ejhle-něco hnědého na kolečkách:-))
Vlastyčko: úplně jsi mě rozesmála :-))
Teda nemyslím tím, že by to “téma“ bylo k smíchu, ale to jak jsi to napsala.
Máš samozřejmě pravdu, je to fakt ohavnost! Taky to nemám ráda a můj manžel ten je z toho “úplně hotovej“!
Jinak – kličkovanou už teď zvládáme (dřív s kočárkem to byl občas “masakr“).
Padmé