Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Podvádí?Toť otázka!
Včera jsem našla u přítele doklad o koupi řetízku za 1000kč s datumem 12.února. Já nic nedostala. Jeho matka měla narozeniny ale nezmínil se o tom že by ji něco takového kupoval. Musel by ji to dát leda za mými zády. Tak nevím co dál. Mám se zeptat máti jestli dostala něco od syna? Ale zas nechci aby věděla proč se ptám, jestli nic nedostala. Co by jste udělali vy???
zuzi i karamelo…jo je to tak jak myslíte ve fungujícím vztahu dávám důvědu v šanc na 150%, teď nehledám ani náhodou je to ponižující pro mě i pro partenra kdyby to tak bylo….byla to jen poznámka k tomu když se něco kazí , tak s mou povahou bych to řešila i takhle….no a ta výmluva s tím kamarádem by mi nestačila, mám zlé zkušenosti a myslím si , že mám trochu něco v hlavě než aby mi tohle stačilo:-)) ale každý je jiný
Bamisko,ale teď přeci taky věříš ne?Když nemáš důvod tak nehledáš..ex manželovi jsi taky hledala až jsi měla podezření a ne od začátku manželství-co kdyby….
Bamiska:-) kdyby manža změnil své chování a měla bych podezření, taky bych pátrala-nechtěla bych být za ,,hlupáka“ ,který se takové věci dozvídá poslední.
Ale že bych ve fungujícím vztahu denně prolézala někomu poštu,telefon a kapsy:-(((( to by pro mě nebyl vztah-ale stresující Itálie. K
malinko odběhnu od toho co byl dotaz na začátku k tomu jsem se vyjadřovala dřív….je hezké mluvit o tom jak tomu druhému věříme, já tohle mám za sebou myslela jsem si , že muj ex ničeho není schopen, díky jedné sms jsem zjistila, že je podotýkám třináct let jsem mu do mobilu ani jiných osobních věcí nelezla….pak se měnilo chování,a jednou v noci pípla sms a díky nahlodání vztahu jsem tam koukla…..no a už je ex… člověk si může říkat že to nemá, ale nakonec potřebuje mít jistotu a koukne, už jen tu jistotu, že to tak není…….já nemůžu potvrdit to, že je sladké nevědět…většinou to neví jen ten dotyčný a ostatní jo a je akorát za vola…..do mobilu příteli nelezu a doufám, že nikdy nenastane situace, kdy bych se začala bát, že se něco děje…….a nutilo mě to koukat :-)…..klobouk před těma dolů co jsou nahlodáni a bojí se že se něco děje a nekouknou se…
ještě mě napadlo takové heslo-co nechceš aby druzí dělali tobě,nedělej ty sám…
nebo taky podle sebe soudím tebe-pokud zahýbám já,tak můžeš asi taky,že?a to už je pak problém,pokud se mají rádi tři až čtyři:-))))
Někdo se řídí heslem důvěřuj,ale prověřuj..
někdo co oči nevidí,to srdce nebolí:-)
Asi se to odvíjí od věku,vztahu,zkušenostech…
Období nepodloženého žárlení máme za sebou,víme co máme doma i to,že si to co máme musíme hýčkat a chránit..a k tomu patří i respektování soukromí,koníčků…(a taky jsme se k tomu museli dopracovat přes trnitou cestičku)
Takže za sebe NE,věřím a chci,aby bylo věřeno i mě:-))
Tohle slídění je pěkně ponižující. Můj bývalý mi taky projížděl mobil a mě to tehdy hodně rozzlobilo a on byl hned na koni, že kdybych neměla důvod něco před ním tajit, nečertila bych se kvůli tomu.
Jednou jsem – náhodou – zjistila, že si můj exmanžel píše deník a to co jsem se dočetla, opravdu nebylo příjemné počtení (on věděl, že do toho šuplete budu muset a navrchu to leželo – jako by to tam na mě narafičil).
Jsem šťastná, že teď mám partnera, který mi důvěřuje a já věřím jemu a troufnu si říct, že kdo vědomě dělá takové věci, je pěkný hlupák.
Nejhorší, co může být, je zjištění, že partner, i když tvrdí, že vám 100% důvěřuje, najednou přijde s tím, že vám přesto četl celý týden emaily nebo lustroval mobil. Zažila jsem to a víte kvůli čemu taková situace vznikla? Manželovi přišla před rokem na mobil hodně ošklivá SMS, která se týkala mě. I když to nebyla pravda a manžel tomu nevěřil, alespoň to tvrdil, prostě neodolal a pátral. Jemu z toho bylo hodně zle, hlavně z toho, že si jen potvrdil, že to nebyla pravda a pak se za svoje chování strašně styděl. Bohužel musím říct, že takové chování se hodně dlouho zapomíná a možná to ani úplně zapomenout nejde…
U ná sje to stejně, jako u Ájíka… Neotvíráme si ani zprávy na mobilu, i když mu zrovna podávám mobil a vidím, že je to třeba od mamky, prostě mu to podám, ab si to přečetl sám… já čtu jenom tehdy, když mě o to požádá (třeba nemá volné ruce…). Dopisy si taky enotvíráme, teda jenomty, které jsou z Banky, Planáren, Elektrárny…tyhle považujeme za společné, je jedno, an čí je jméno… Ale když je to nějaký dopis, co nevíme, otevře si ho každý sám… I když je to třeba přání k narozenínm…
my si také neotvíráme dopisy, ani nečteme SMS a e-maily, i když hesla známe. Prostě káždý ctíme své soukromí. Ale nevím, kdybych měla nějaké pochybnosti…možná…:-))) a zas nevím jestli bych to vlastně chtěla vědět.