Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jste hledali práci?
Holky, jak jste si našly práci? Mně pořád všichni říkají, že pokud nebudu instituce objíždět osobně, tak práci neseženu – říkali mi to i na pracáku – prostě trh je přehlcen nezaměstnanými, takže poslaný životopis se ztratí mezi horou dalších. Dnes jsem poslala životopis do jednoho zařízení na práci, kterou bych asi ani tak dělat nechtěla (spíš bych na ni neměla), ale vnutila jsem se, že pokud by měli zájem, že bych ráda u nich pracovala jako pedagog volnočasových aktivit. Paní mi volala téměř okamžitě… Nicméně jsme se pak dohodly, že by se mi nevyplatilo jezdit 25 km kvůli polovičnímu úvazku – tyto profese nejsou zrovna dobře placeny, ale zase je to milá práce, ale zadarmo pracovat nemůžu, že? No a tak mě napadlo, jestli by nestálo opravdu za to, tato zařízení oběhnout nebo alespoň obvolat. Ale nějak nevím, co bych jim říkala… Přijde mi to trapné… Jak jste to dělaly vy? Děkuju Kšanda
Ježečku a to si objížděla, když si věděla, že tam někoho hledají nebo si to jen riskla? Mně to přijde prostě divné se někam přiřítit a zdržovat je, když třeba ani nikoho nehledají. No, a vlastně ani nemám moc co prodat – mám vzdělání i praxi v oboru, kterému se věnovat nechci – lépe řečeno – mám VŠ v oboru v kterém pracovat nechci – ráda bych se věnovala tomu, na co mám střední školu… Já taky musím hodně zvažovat čas, který obětuju jízdě – takže není 25km jako 25km (u nás jsou ty km asi rychlejší než v Praze:-)). U nás prostě práce není, takže dojíždění je nezbytné. Ani moc nepočítám s tím, že bych si vydělala nějaké extra peníze – stačí mi, když si po odečtení nákladů nepohorším oproti rodičáku – teda pokud to bude práce, která mě bude bavit. Pokud by to byla práce, do které se těšit nebudu, tak mám požadavky vyšší:-). Kšanda
Já dojíždím taky 25 km, do peněz to leze odně, zvlášť, když není spojení veřdopem, ale pouze vlastní auto 🙁 *
Já ani potom, co mě pozvou, tak prostě mluvit neumím. Jedině s dětma si rozumím bez problémů.
Těch 25 km, jsem o tom přemýšlela, když jsem do práce nastoupila, tak to bylo vedle ve vesnici, takže do pár minut od baráku, teď se přestěhovali do centra Prahy, takže asi těch 25 km to taky bude. Akorát tedy, mě se mzda/proježděné peníze ještě vyplatí, proto když už tam jedu, chci udělat co nejvíc, abych nemusela jezdit víckrát.
Manžel s kamarádem jezdí asi 35 km, ale právě si to propočítali, aby jim po odečtení phm zbyla ucházející částka.
Ksando, mě ani nenapadlo jen poslat životopis. Všechny zařízení jsem objela osobně. Ono to opravdu lépe vypadá, když přijedeš osobně.
Zaťukala jsem na dveře, představila jsem se a začaa tím, že se jdu zeptat na pracovní místo. S sebou jsem měla všechny doklady – vysvědčení od maturitního po diplom a taky všechny specializační kurzy, které jsem absolvovala. Vesměs byly nadšené mou dosavadní praxí i školou, kterou jsem absolvovala.
Důležité je, myslím si to, nacvičit si sebevědomý postoj – ne namyšlený, ale prodat svou praxi a své vzdělání. Nešla jsem v malé večerní, ale rifle jsem taky nechala doma.
Ale hezky se to radí… Držím palec!!! *
Jani, já to právě taky neumím. Teda – pokud mě pozvou oni (na základě třeba mnou poslaného mailu), tak si myslím, že už jsem se docela “přemohla“ a vím, že vystupuju celkem sebevědomě… A úplně miluju fázi, kdy se rozhovor přenese z té oficiální podoby do “normální“. A jinak – u nás je 25km opravdu hodně blízko:-). Kšanda
Kšando, tak to ti neporadím, já osobně neumím osobní kontakt, podle mě je to určitě nějaký druh fobie, protože mě téměř odmala komunikace s cizími lidmy dělá velké problémy. K tomu se neumím prodat, takže já všechno vyřizuji nejraději po mailu.
Mám v tomhle ohromné štěstí, protože jsem pokaždé narazila na příjemné a hlavně normální lidičky, u kterých pracovat byla radost. Dokonce mohu pracovat i z domova a do práce chodím podle potřeby.
No držím palec, já osobně bych nějakou podobnou práci brala, akorát těch 25 km je opravdu dost daleko, aby se to vyplatilo, musela bys mít královské ohodnocení.
Holky, jak jste si našly práci? Mně pořád všichni říkají, že pokud nebudu instituce objíždět osobně, tak práci neseženu – říkali mi to i na pracáku – prostě trh je přehlcen nezaměstnanými, takže poslaný životopis se ztratí mezi horou dalších. Dnes jsem poslala životopis do jednoho zařízení na práci, kterou bych asi ani tak dělat nechtěla (spíš bych na ni neměla), ale vnutila jsem se, že pokud by měli zájem, že bych ráda u nich pracovala jako pedagog volnočasových aktivit. Paní mi volala téměř okamžitě… Nicméně jsme se pak dohodly, že by se mi nevyplatilo jezdit 25 km kvůli polovičnímu úvazku – tyto profese nejsou zrovna dobře placeny, ale zase je to milá práce, ale zadarmo pracovat nemůžu, že? No a tak mě napadlo, jestli by nestálo opravdu za to, tato zařízení oběhnout nebo alespoň obvolat. Ale nějak nevím, co bych jim říkala… Přijde mi to trapné… Jak jste to dělaly vy? Děkuju Kšanda