Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jesle
maminky musím dát malého do jesličekva 2 letech, ale mám špatné svědomí. Nejde to jinak, ale přsto s tím bojuji. Jaké máte zkušenosti, a jaké jsou pro a proti? Asi bych raději slyšela ta PRO 🙂
díky moc za rady. Už jsme začali chodit mezi jiné dětičky na cvičení, aby si začal zvykat na maličké kamarády. My s kamarádkama sice chodíme často ven s kočárkama na procházky, ale to na sebe mrňousci nevidí, tak to není ono. Ale s přípravou jak mi radíte, to bude určitě schůdnější, než jak jsem se bála. Díky
Malej byl v jeslích od roku a půl – půl roku jen na dvě hoďky denně, takže na zvykání měl hodně času. Moc se mu tam líbilo a rozhodně tím nijak neutrpěl. Když nemohl, že byl nemocný, tak to většinou oplakal:-) Špatné to bude jen první dny, než pochopí, že se pro něj vždycky vrátíš. Nejlepší je opravdu věnovat nějakou dobu zvykání. Já ho první tři dny vyzvedla po půl hodině, pak po hoďce, a po týdnu už to bylo v poho.
Nemyslím si, že by jesle dítěti ublížily. Ovšem je potřeba si o pravodnicích v jeslích zjistit reakce jiných maminek, jak se k dětem chovají atd a také když už dítě v jeslích je, sledovat, jestli je všechno v pořádku a jestli dodržují naše zvláštní propozice (ošetření ouška po napíchnutí náušnic atd)
Je ovšem individuální, jak se dítě v jeslích cítí, některé jesle “nemíní snášet“ a to je pak každá rada drahá
když to jinak nejde tak se nedá nic dělat, doba je taková a práce je potřeba, jsem spíš zastánce aby dítě bylo co nejdéle s maminkou, ale někdy to prostě nejde….myslím,že příjdou i perné chvilky, že to budeš špatně snášet,ale ze zkušenosti vím, že jak se za maminkou zavřou dveře tak se to dítko uklidní a maminky jsou celý den špatné že ho tam musely nechat a dítko je přitom v poho…záleží určitě na tom jakou má povahu, určitě bych využila možnosti zvykání si a po chvilkách se tam s ním chodila kukat….držím palce i obal nervy, ale bude to určitě v pořádku děti jsou přizpůsodivé….
Hlavu vzhůru!Já tuto situaci musela řešit před šesti(?) lety.Dcera měla 2 roky a dva měsíce.Od mala byla komunikativní,nebála se lidí(spíše naopak),byla bez plín a zvládla se i nakrmit..Napřed jsme se byly za ,,tetama“ podívat,seznámit se s prostředím a nakonec jsem to spíše ,,hůře“ snášela já.Chodila tam sice ne tak moc dlouho,protože asi zákonitě v podzimním období přišly nemoci,takže jsem to musela řešit jinak a pak mi ji vzaly už do školky v místě bydliště takže odpadlo dojíždění.Neřekla bych,že to na ni zanechalo nějaké psychické následky,možná i proto,že tam nechodila každý den,vzhledem ke tomu,že jsem směnovala tak podle toho, jak jsem dělala.
hodně záleží na osobách jaké tam pracují,kolik mají dětí na starosti a hlavně jaký je tvůj syn.pokud je hodně fixovaný na tebe,tatínka nebo prarodiče a nedávala jsi ho nikam nahlídání(třeba k prarodičům i na spaní bez tvé přítomnosti),může mít ze začátku protíže.Tak by možná nebylo marné to zkusit přes víkend, jestli ti pak bude nadšeně líčit co dělal u babičky a s čím a jak si hrál tak ty jesle vezme také tak,že si jde hrát s novýma tetama.Držím palce:-))
Já bych to nedokázala, stýskalo by se mi. Ale myslím, že přesně takhle na tom budeš ty. Malý to určitě zvládne levou zadní,ale ty budeš mít co dělat,abys neplakala, až ho tam budeš nechávat.
Svědomí nech být. Když to nejde jinak, tak se svět nezboří. Dřív byla mateřská 6 měsíců a pak skoro všechny děti šly do jeslí.
Kamarádka taky dávala malýho, bylo to v pohodě a je už prvňáček, když to jinak nejde, tak se tím netrap.