Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kolegův tragický odchod - jak pomoci jeho ženě?
Padmé, díky, že jsi mi dala sílu tady napsat. Už o tom přemýšlím týden, ale stále to nešlo….
Předvčerem jsme byli na pohřbu – kolega a výborný kamarád, 51 let. Vyhodili ho z práce (nastoupil takový mladý “strašně chytrý“ manažerek a dělal čistky – prý má člověk pracovat pro jednu firmu max pět let; mmch práci kolegy dělá teď nějaká holčina, na kterou všichni nadávají). Kolega to neunesl a sáhl si na život….
Těžko říct, nakolik to ovlivnily i léky – manželka ho dotáhla k psychiatrovi a pak se dočetla, že předepsaná antidepresiva mohou vyvolat sebevražedné myšlenky a chování (to píšu i jako varování, kdybyste to třeba do budoucna někdo potřeboval vědět – nám to nikdo neřekl 🙁 ).
Zůstaly po něm dvě děti a žena. Ta je bez práce, protože ta jeho byla hodně časově náročná a ona se starala o rodinu a dům.
Byli jsme z toho všichni strašně špatní, on byl ohromně silný člověk, optimista za každé situace. Dovedl všechno obrátit v žert, já ho nikdy neviděla zamračeného nebo naštvaného a muž jen jednou…… vůbec od té doby nemůžu spát – ale co chudáci jeho rodina…..
Vás chci požádat o radu – jak kamarádce a dětem pomoci? Domlouvali jsme se s ostatními na pohřbu, že za nimi budeme jezdit, budeme je brávat na nějaké společné akce, zkusíme jí najít práci (což nevím jak). Ale co ještě?
Děkuji za odpovědi.
já která jsem vždycky říkala,že tohle je řešení slabých,že vždycky se najde řešení z krize…, jak víte jsem měla taky na mále :-(.
Nikdy jsem velkýma depresema netrpěla,ale dneska již vím,že stačí pár týdnů a rozum se “vypne“ a následky co bude dál jsou Vám úplně fuk…
Máte pravdu.Ikdyž bude jí možná připadat,že je Vám na obtíž,že chce být sama se svým trápením – nedejte se.A jestli je kámoška to už vůbec né.Mě dost pomohlo pokecání v práci a pocit,že nejsem na vše sama.
A jak jsem vyrozuměla,že děti jsou velký,tak vůbec se může s tím hůř vyrovnávat.
Ty finance- dobrý nápad.Tchýně po úmrtí manžela čekala než se vše uspořádalo přes půl roku.
souhlasim tady se vsema!!!
Jovanko, napadlo me, co treba se mimojine slozit na nejaky vetsi vecny dar treba pro deti (samozrejme ktery potrebuji)? nepotrebuji neco? nerozbilo se jim neco treba?
Je mi to moc lito 🙁 “co muzu vic“. A souhlasim s Petkou…
Penizky jsou to prvni ,k pomoci a bohuzel jsou potreba k zivotu,takze
urcite skvelej,praktickej napad..
Dalsi a nemene dulezite,je a bude zajem k pani i jeho detem..
Budou prozivat velmi tezke obdobi..A ikdyby to vypadalo,ze
“o pomoc nestoji“(kazdy proziva bolest jinak)urcite jim davejte
neustale najevo,ze vas telefon i naruc..jsou tu pro ne..Pokud
mate v kolektivu take vice deti,organizujte neco spolecneho,kde
by i tyhle jeho deti mohli bejt..“a chvilku zapomenout“..
Casto se stane,ze clovek po tragedii vypne telefon..nereaguje
na zadnou pomoc..nebo ji “odmita“,ikdyz by ji moc chtel a vola timto
o pomoc..a tohle jsou ty chvile,kdy potrebuje vas,ikdyby jste se meli “vnutit“..protoze i
samota,bolest..nedostat.penez..plodi depresy..a to clovek
ani nemusi brat zadne driaky,leky..protoze deprese je nemoc,muze trvat “chvilku“ i roky..muze zasahnout,
i uplne “normalniho“,zdraveho cloveka,pozitivniho,silneho.
Staci k tomu velmi malo..i tahle doba!!
Vim o tom hodne,zkusennost s nej kamaradkou..nastesti to
dopadlo tenkrat dobre..
Chci tim rict,vsimejte si kamaradu,i rodiny..I lidi,co jsou osamote..I deti mohou
dokonce trpet depresi..
..Vim,o cem pisu.. 🙁
Jovanko, co na to napsat?
Nakopat mladého děsně chytrého manažera do prdele! Tyhle manažery, co nemají snad ani mozek a srdce, to je sorta na pár přes pusu…..
Možná tvrdá slova, ale vidím to dnes a denně, přijde idiot a už to jede……:-(
A když to dopadne takhle, tak to je neskutečně smutné! 🙁
To je mi líto Jovanko, snad najdete způsob jak pomoci…myslím, že kamarádka určitě ocení vůbec to, že nějaký způsob hledáš
když se chce, tak to jde:-)
Odbory nemáme.
Co zřídit účet pod nějakým jménem a pak dát jí k tomu dispoziční právo?
Bože to je složité….
vyhlásit sbírku bez patřičných povolení je o hubu. posílat jí to na účet víceméně taky. v dědictví se bude probírat i její účet a musela by ten příjem zdanit pokud by přesáhl určitou částku. mě napadá jedině jestli máte fksp nebo odbory tak dát dar. nebo prostě posílat složenkou.
Ahoj Jovanko, tohle je smutné čtení, někdy jsou ty lidské osudy opravdu pochmurné.
Je-li paní doma (tzn. bez práce), tak se pravděpodobně dostane do finančních potíží velmi brzy. Jejich účet bude zřejmě kvůli dědictví obstaven a nedělám si iluze – vyřízení vdovského důchodu se potáhne.
Ta sbírka mi připadá jako dobrý nápad a domnívám se, že by to chtělo zorganizovat teď hned.
Jak píše Lussy o své babičce… jsou situace, kdy je pomoci skutečně zapotřebí…
Jovanko,
jsem určitě pro sbírku.
bamisko, jeho účet je zablokovaný kvůli dědictví,tam se nic posílat nedá.
Ale prostě narovinu bych paní řekla, že byste jim chtěli finančně pomoc a jestli by vám sdělila svoje číslo účtu.
protože organizovat oficiální sbírku je složitý,radka určitě ví jak to je, ale není to jen tak.
Moje babička ovdověla v 35 letech, měla 3 děti – 13,11 a 10 let. Je to 50 let zpátky ale dodnes říká, že kdyby jí dobří lidé nepomohli,tak umřeli hlady.
Sice měla nějaký maličký příjem, ale ta byrokracie trvá pořád stejně dlouho, hrozně dlouho trvalo vyřízení sirotčího a vdovského a neměli nárok na dětské přídavky, protože brali ten důchod.