Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nikdy nikdo neví, co ho čeká
Holky, je mi hrozně. Na gymplu jsme byla babská třída a teď už jedna z nás není. Spolužačka zemřela v 7. měsíci těhotenství. Byla nemocná (podle info zánět pohrudnice) a srdíčko to nevydrželo. A na parte je uvedeno: XY zemřela náhle i s nenarozenou dcerou Valentýnkou. Je to hrůza to jen číst. :-(((((
Evi, já to chápu, vůbec si neumím představit, co musí teď tatínek prožívat… maminka v 7. měsíci – vždyť už to byl hotový človíček, a on přišel opravdu o obě najednou 🙁
Juli, je mi z toho hrozně. Mráz mi přeběhl po zádech, slzy mi vyhrkly. Myslím, že na tom parte to nemuselo být takhle napsáno (s tou Valentýnkou).
Drž se!
Padmé slyšela jsem o tom. Také mne napadlo, proč spolužačce neudělali císařský řez a nezačali léčit, ale info, které mám jsou jen kusé. A už je to pouze kdyby …
Pardon, tohle:
http://aktualne.centrum.cz/pda/clanek.phtml?id=626975
Tohle jste, holky, četly?
Strašně smutná zpráva. Je mi z toho hrozně… , až se mi svírá žaludek. Nikdo opravdu neví….
Ani nevím, co napsat, myslím na ně na všechny, co tady zůstali. Snad jen hodně sil a snad pomůže čas.
Smutné a moc bolavé… navíc, připomíná mi to můj zážitek. V prvním ročníku na VŠ se mnou na kolejích bydlela 22 holčina. A já když jsem jela na konci prázdnin dělat zkoušku, našla jsem na kolejích parte. Tak jsem si říkala – kdopak to asi zemřel. A ona to byla má spolubydlící. Bylo tam napsáno, že zemřela náhle a když jsme pátrali, dozvěděli jsme se, že ji zřejmě praskla cévka v mozku – umřela ve spánku, když byla se svým přítelem na chatě a byla tou dobou taky těhotná. Od té doby všem lidem okolo mne připomínám, ať smrt nevztahují jen na “staré“ lidi, neboť bohužel umírají i mladí, kteří mauí celý život před sebou….
Juli, upřímnou soustrast, cítím s Tebou.
Juli,tak to je hodně smutné.Je mi moc líto maminky i miminka a zároveň dcerušky,která tady s tatínkem zůstala,protože pro ně to bude nejvíc těžké.Tak mi to trochu připomnělo osud kamarádky,s kterou jsem byla v porodnici.Naši kluci se narodili ve stejný den.Za 10 měsíců,kdy si celá rodinka užívala společného štěstí,se jim domů už nikdy nevrátil tatínek z práce.Autohavárie.Zůstala sama se svojema dvouma chlapečkama.Maminka ji umřela nějaký rok před tím a její tchýně k nim nikdy nepřišla,protože chtěla pro svého syna jinou nevěstu.Nepochopitelné.V ten den,kdy se tahle tragédie stala,tak k nim došla domů a své snaše řekla,že je dobře,že to takhle dopadlo,že když nemohla mít syna ona,tak ho nemá nikdo.A že po něm zůstali dva krásní kluci,(babičku-jestli se to dá takhle nazvat),vůbec nezajímalo.Když jsem tohle vše poslouchala,rvalo mi to srdce,jak jí muselo být.Ten den jsem si tak moc uvědomila,že mám vlastně všechno štěstí na světě a to jsem kolikrát,ještě nespokojená.
Julie, to se opravdu omlouvat nemusíš. Asi jsem to napsala blbě, ale od toho tady jsme, abychom si mohly i poplakat. Jen mně je takových osudů strašně líto.
A že pak na to myslím, to je moje chyba, za to se nemusíš omlouvat. Náladu mě to nezkazilo, ta už nijak dobrá nebyla, protože pod náma bourají příčku a od rána posloucháme vrtání, bouchání až mě bolí hlava. Museli jsme odjet k babičce. No a to jsou ty všední starosti, které nejsou nic proti takové tragedii.