Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ukradená peněženka
Holky, musím to sem napsat – jsem úplně v panice:-(. Jsem sama doma (děti jsou u babičky, tak se modlím ať brzy dorazí neb se asi jinak zblázním) – volal mi teď manžel, že je na policii, že mu ukradli peněženku – měl tam fakt hóóódně peněz, všechny doklady, dokumenty do práce… Zřejmě mu ji vytáhli nějací kluci před obchodem – kupoval vajíčka a pak měl jet zaplatit opravu auta a řemeslníka za jeho 14ti denní práci a navíc tam měl nějaké peníze “pracovní“… Normálně u sebe má tak 500 Kč, tak mi řekněte jak se zrovna někdo takhle trefí? Stalo se vám to někdy někomu? Napište, že se našla… nebo tak něco…:-( Kšanda
Kšando já to četla a obdivuji tě za zachovaný klid,i když co se taky dá dělat v takové situaci jiného,že 🙁
Dobrá zpráva při tom všem je,že nedojde ke zneužití dokladů,peníze jsou v nenávratnu…snad si za ně dotyční koupí metylový alkohol,ať z toho taky něco mají 🙂
Přeju ti krásné vánoce i celé tvé rodině,je vidět,že jste bohatší víc než je teď možná na účtu,protože držíte při sobě a o tom to je 😀
Tak dnes volali policisti – našli doklady – rozházené u nádraží – bez peněženky a pochopitelně bez peněz. Takže poslední naděje, že je někdo vrátí je fuč:-(. No aspoň nikdo nezneužil ty doklady. Manžel si je dnes oběhal – kromě VZP byli prý všude nepříjemní – stálo ho to 500 Kč… No, policajti zkoušeli poslat zprávu na dopravní, že řidičáky (má i profesní)našli, tak aby ho nevyráběli – občanku už prý zastavit nemůžou a jestli to na řidičákách zruší je také na jejich “libovůli“. No, ale prý mu aspoň popřáli (na policajtech) hezké vánoce a vtipně poznamenali, že kdyby měl chuť na cukroví, že může přijít – tak to mě teda rozesmáli:-). Kšanda
a nejste na to pojištění? My pořizovali nedávno pojistku domácnosti a máme tam i pojištění přepadení, musí se to jen nahlásit na policii.
Kšando, už se mi to taky stalo …
jela jsem přeplněným autobusem s malým Máťou (měl asi rok a půl) a tak jsem hlídala víc Máťu než kabelku …. no a peněženka v čoudu, to jsem v ní nosila ještě všechny doklady … ještě ten den, když jsme dorazili konečně domů, abych si ověřila, že opravdu doma nezůstala, kolem osmé večer jsem to šla nahlásit na policii navíc s Máťou, protože táta zrovna byl někde chlastat a nebylo, kdo by ho pohlídal … na policii jsem strávila hodinu a pak jsem se domluvila, že teda nahlásíme jen ztrátu, že to může sepsat on a je na to jen jeden jednoduchý papír, kdežto na krádež se musí sepisovat protokol a teď tam sepisují vloupání do sokolovny a vypadá to ještě na dlouho …
peněz tam moc nebylo, ale všechny doklady – občanka, řidičák, zdravotní pojišťovna, opencard, platební i kreditní karta, prostě všechno a aby ten pech byl pořádný, tak se to stalo ve čtvrtek, v pátek úřední den nebyl, a v sobotu jsme jeli na dovolenou … takže já se vracela na otočku do Phy, abych oběhla všechny úřady, protože to, že jsem to nahlásila na policii nestačilo, všechno (hlavně občanka) se muselo oběhnout a “ztráta“ nahlásit a požádat o nové…
a završením bylo, že když mě vezli v ne večer na vlak autem, tak už z nádraží zpět neodjeli, bo se podělalo auto, autobusy už nejezdili a tak jeli 40km taxíkem a taxikář jim ještě zařizoval opravu auta .. no prostě, taky se podělalo, co se mohlo…
ale když nejde o život, tak nejde o nic 😉
Pádmé, však píšu, že máme štěstí, pouze to finanční nám trošku chybí – ale o to víc, si vážíme toho co máme a vzhledem k tomu, že byly doby, kdy jsem musela přemýšlet, jestli jet k našim 7km na návštěvu nebo ne(jestli na to máme), tak si teď žijeme opravdu dobře. A jak píšeš – prostě to co k životu potřebujeme máme a zbytek může počkat. Ale je to těžké nebýt naštvaná, když víš, co je za těmi penězi dřiny, kolikrát jsem musela vysvětlovat dětem, proč tatínek je v práci a né doma… Jo a jestli teď někdo vrátí doklady, tak je to už stejně k ničemu – policajti je “prohlásili“ za neplatné, aby je nikdo nemohl zneužít.
Nuninko, pracovní peníze musí vrátit – resp. musel je předat obchodnímu partnerovi neb to není v jeho popisu práce – byla to jen jeho dobrá vůle, že řekl, že jede tudy domu, tak že se tam staví, aby tam nikdo nemusel zbytečně letět, takže na to není pojištěný. Tady se fakt hodí: Pro dobrotu, na žebrotu:-).
Ale nic – manžel už to také postupně začíná rozdýchávat, takže už snad bude dobře. A já jsem se díky tomu přesvědčila, že na VD najdu vždy podporu a že na nic nejsem sama:-).
Kšando, tak to je teda pořádný pech. Jak bude muset pořešit muž ty pracovní peníze?
Hlásil to na policii?
Ahoj Kšando, vůbec to není “zmatené“, napsala jsi to náhodou pěkně :-). Vyřešila jsi to v tu chvíli dobře, moc dobře :-).
A je bezva, že máš dárečky (pod stromeček) nakoupené, vždyť jsem psala, že jsi šikulka šikovná! 🙂
A jsou věci, které se dají odložit a počkají – jako třeby ty chodníčky…. a štěstí? To určitě máte! 🙂
No, Pádmé ono mi ani nic jiného nezbývalo – manžel z toho byl (je) fakt špatnej a kdybych hysterčila ještě já (né, že by mi to nebylo vlastní:-)), tak bychom si ty vánoce opravdu zkazili. A tak jsem to pojala aspoň výchovně – s dětmi jsme přemýšleli jak tatínkovi pomoct (tatínkovi proto, že já jsem na RD a tak nevydělávám) a každý jsme se vzdali něčeho co nepotřebujeme – děti chtěly dávat tatínkovi svoje úspory, tak jsem jim vysvětlila, že to není potřeba, že to zas taková tragédie neni, ale že od nás bude hezké, když něco málo ušetříme a tatínek tak nebude muset tolik pracovat a bude s námi moci být víc doma. Dnes mu děláme “oslavu“ – měl svátek, tak jsme z dětmi přichystali pár chlebíčků a nakreslili obrázky… Manžel “utekl“ na dřevo – musí se nějak zaměstnat. Lien, sice je kam šáhnout, ale je to zase do hromádky, která je určena na něco jiného, takže ty peníze budou chybět tak jako tak. No, ale máš pravdu, že kdyby kam šáhnout nebylo, tak by bylo ještě hůř. Takhle si hold počkáme na chodníčky až do příštího jara. Mám velkou radost, že mám nakoupené dárky neb bych jisto jistě měla tendenci na dárcích “ušetřit“ a ve finále bych z toho byla smutná. Popravdě jsem trošku doufala, že až zjistí ti chlapi co v té peněžence je, že se leknou a někde ji radši odhodí (přeci jen už se nejedná o přestupek, ale o trestný čin), ale lidi jsou různí. Včera jsem měla na ně fakt vztek, ale dnes už jsem došla k názoru, že jsou to vážně chudáci. My jsme relativně mladí, zdraví, máme možnost a umíme (teda manžel) si peníze vydělat. Takže sice jsme se nechali na chvilku otrávit, ale o to víc jsem si uvědomila jaké máme vlastně štěstí, že jsme všichni zdraví (ťuk, ťuk). No, ale neznámená to, že bych ty peníze zpět nechtěla:-). Peníze sice nejsou vše, ale s nima to jde tak nějak lépe:-). Ale mi co se týká peněz, tak prostě štěstí nemáme – vždy něco ušetříme a deset věcí se nám pokazí (no, třeba letos na jaře nám do naší novostavby uhodil blesk – rozhodně nemáme nejvyšší dům – uhodil přímo do střechy – vypálil nám všechny spotřebiče…, el. hodiny… – ale ŠTĚSTÍ bylo v tom, že zrovna nebyly děti doma, takže sem nemusela mít o ně strach) – takže vlastně máme štěstí. Jsem to napsala zmateně, že? ale jistě jste mě pochopili:-) Kšanda
Kšando, vzala´s to úplně báječně, tak by to mělo být, jsi holka šikovná. Jsou mnohem větší (a nenahraditelné) ztráty, které člověk může v životě utrpět. Je dobré to mít na paměti, že mohlo/může být setsakramentsky hůř.
A Vánoce? Ty jsou přece o tom, že je rodina pohromadě a těší se vzájemné přítomnosti :-).
Přeji, ať z toho “vybruslíte“ co možná nejlíp (z té ukradené peněženky) a moc bych Vám přála, aby se našel “někdo“, kdo alespoň vrátí doklady….
Tak pokud je ještě kam šáhnout, má člověk poučení pro příště.