Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vdaná ale sama
Holky píšu toto témá protože už z toho mám depku. Manžel je skoro pořád v práci a já jsem s dětmi pořád sama. Připadám si tu jako exot. Jak je to u vás? Taky máte nějaká manžela pořád v práci a jak to snášíte a co na to vaše děti?
Bramborko, co zkusit s dětma nějakou výzdobu nebo jiné tvořeníčko? Napatlat cukroví – se třema pomocnicema pak jistě budeš mít i co uklízet 😉
NO a když se i tak budeš nudit, tak šup na VD a piš a piš a piš… prostoru je tu dost. Určitě budeš mít ke spoustě témat co říct a nějaký článek od tebe by se taky jistě hodil 😉
Mrkni na Vánoční pisatelskou soutěž – určitě nějaká inspirace přijde 😉
Jé a já si připadám opuštěná a sama(-: A co doma děláte celé dny? Na procházky to není, děti jsou teď nemocné a v té naší pr..li jsme tu skoro samy.. Koukám z okna jak stará bába)-: Všechnu práci mám za chvilku hotovou a kolem baráku se teď nic dělat nedá, i ty děti se se mnou nudí.
Když byly děti malé, měla jsem to podobně. Manžel chodil ale aspoň večer na koupání a večeři…
Zato od té doby, co dal tuším před třemi lety výpověď, je doma furt a to je snad ještě horší! I děti jsou z něho na prášky, protože řeší, co už si dávno můžou řešit samy.
Hlavu vzhůru, nějakého koníčka (aspoň po internetu) a časem bude líp, nic netrvá věčně.
Mně by to asi vadilo dost, i když taky se tady spolu moc sami dva nevidíme, určitě ho vidí holky a dost mi s nima pomáhá. Ale je jasné, že pokud člověk nemá svůj program a očekává od toho druhého, že ho bude “bavit“, tak je problém na světě.
Myslím, že Jarmuschka to napsala pěkně.
Ale samozřejmě pokud není skoro vůbec doma, těžko se něco organizuje, to už by pro mě bylo za hranicí. Vloni chodil 3x týdně rovnou po práci na AJ až do večera (když přijel, všichni spali). Tuším od listopadu do března a můžu říci, že nebýt to dočané, nevím nevím. Chyběl tu jako manžel, otec, ale i jako chlap – práce okolo baráku, dobytka byla jen na mě a bylo to dost náročné, malá byla miminko a ani to nebylo přes léto, kdy spousta starostí odpadá.
U nás to funguje asi tak, že v práci je od rána do odpoledne a pak je zase někde a já s holkama taky, nebo každý s jednou, nebo jeden s oběma a druhý za svým zájmem. V podvečer se sejdeme, někdy uděláme společnou procházku se psem, nebo alespoň večeři. Sami jen ve dvou jsme nebyly co je druhá dcera na světě. Takže taky bychom rádi. Navíc manžel je ranní ptáče a já i holky spíš sovy, takže ani večery bez holek moc nefungují, protože muž usne první :-). No ale víme, že vše je dočasné a jsme šťastní i teď, doufám oba.
Já vím je to smutné co napíšu,ale u nás je to obráceně jak já bych byla sama.Když manžel jezdil kamionem byla jsem pořád sama a mělo z toho depku přesně jako ty.A dneska dělá 8,5 h denně a je tím pádem pořád doma a já mám depku že je pořád doma.Ale to už je asi jiné téma.Tak že v podstatě buď ráda že máš depku z toho že neni doma až to bude jako u nás tak to už je smutný.
Vdaná jsem a chotě mám adrenalinového.
Přes týden je v práci, když skončí s pacienty, ještě papíruje (a papírů a statistik přibývá…)
Ve volných chvílích se jezdí vybíjet adrenalinově.
Dokud jsme bydleli v paneláku, holky byly malinké, já navíc neřídila (a auto k dispozici neměla), štvalo mě to, chytala jsem chmury a chandry – ale to spíš z těch čtyř stěn a z toho, že jsme se nikam nedostaly.
Ale přestěhovali jsme se do domečku, já oprášila řídičák, pořídila si auto a jsem spokojená.
Choť jak se nemůže jet vyřádit (na vodu, na skály, na kolo, na lyže) není s ním doma řeč – i holky už na to přišly.
Vím, že spoustě známých to připadá divné, ale nám to takto funguje.
Nesmutním nad tím, že je choť dost často fuč (já stejně na ty jeho adrenaliny nejsem), organizuju si vlastní čas (s holkama).
Chodíme do kina, do divadla, na výstavy, na návštěvy.
Ale do toho kina bych jen s chotěm už vyrazila ráda – zatím nám to nějak nevychází (naposledy z důvodu mé zdravotní indispozice – a to jsme “udali“ holky na akci do DDM).
Okolnosti člověk dost často změnit nemůže, ale může změnit svůj přístup k té situaci.
🙂
Vdaná sice ještě nejsem, ale s mužem máme 3 děti. pracuje od nevidí do nevidím. Domů chodí mezi 18-19:30. jednou týdně chodí na kafe a ještě má lekce angličtiny.
Takže jsem s dětmi taky spíše sama.
Sama v tom nejsi, neboj.
Anonymko, já jsem na tom naprosto stejně! Jediný rozdíl je v tom, že my nejsme sezdaní 🙂 ale je fakt, že co začal pracovat na nové pozici, tak si připadám jak Eliška Pomořanská (zrovna koukám na Noc na Karlštejně, tak mě napadlo tohle trefné přirovnání 🙂 ). Chlapa vidím opravdu jen sporadicky, přes týden přespává často mimo domov, o víkendech je sice doma, ale zalezlej v dílně a vidim ho jen na oběd a na snídani, večer jde do hospody, že si musí odpočinout :-/ . Je to opravdu šílené, zřetelně vidím to odcizení, ke kterému bohužel už došlo a štve mě to samozřejmě i kvůli dítěti (následně dětem).
Takže ti naprosto rozumím, ale řešení nemám. Asi to prostě nechat být, snažit se užívat si ty vzácné společné chvilky a doufat, že brzy bude líp. Jak je mi neustále připomínáno, do práce chodí chlap kvůli ženský a kvůli dětem 🙂
Neboj, nejsi v tom sama. Občas ten splín dolehne na každou maminku. Ale ti malí drobci za to stojí (pobýt doma na mateřské). On je podzim, venku se ochladilo, často prší, je málo světla a málo sluníčka – i to na Tebe může mít vliv.
A víš, co mě první napadlo, když jsem si přečetla Tvoje řádky? Co bys říkala tomu, kdyby byl Tvůj muž nezaměstnaný a byl doma?
To se stalo teď mojí kamarádce. Mužskýho má doma a všichni jsou z toho “na švestku“ (to jako “na hlavu“).
Zkus se na tu svou situaci podívat i z jiného úhlu pohledu a zjistíš, že jsou horší věci na světě….
Každopádně přeji hodně štěstí, ať Tě ten splín brzo opustí.
mám štěstí že zatím manžel je každý víkend doma a ve 4 hodiny přijíždí v týdnu….ale jak to bude jednou člověk neví….
ono chápu že je to dlouhé a člověka to i štve, ale někdo to tak prostě má a nedá se s tím nic dělat…zase peníze jsou potřeba a snažte se si hezky naplánovat to když spolu jste a ten čas je společný….odsuň to ostatní co není podstatné a buďte spolu…
holt se musíš obrnit trpělivostí a zvládat spoustu věcí sama…ale asi to jinak nepůjde….
jé mě by se také líbilo aby ten chlap byl doma, střídali a doplňovali se kolem dětí, ale na účet by pak nic nepřišlo a idylka by rychle zmizela….
v dnešní blbé době s prací bud ráda že ji má 😀 a neboj jak vykoukne sluníčko bude ti hned trochu líp