Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se nám daří po roce...
Mé milé kamarádky, ač to nevypadá, jsem stále v obraze, chodím na VD pořád a pročítám si Vaše příspěvky. Jen jsem delší dobu nepsala a nedala o sobě vědět. Ty ze “starších“ si asi vzpomenou, jak jsem tady asi před rokem řešila problémy s Filípkovým tatínkem (Bulharem), podávání trestních oznámení kvůli neplacení výživného, návrh na zvýšení výživného, strach z něho, co vymyslí v tom svém chorém mozku… Taky jste se mnou proživaly nástup do práce po mateřské dovolené, Filípkovy nemoci po nástupu do školky a operaci nosní mandle. Tak jsem si řekla, že Vám dám vědět, jak to všechno dopadlo. Tak popořádku: Fildův otec mi výživné žádné neplatí (má platit 1500,- Kč na 4 leté dítě), budu na něj podávat už třetí trestní oznámení a zdá se, že je to všechno tak nějak k ničemu. To první trestní oznámení už bylo dotaženo do konce a on dostal podmínku na 4 roky, když do té doby nezaplatí (je to 6tisíc :-)), tak půjde na 3 měsíce do vězení (což asi pravda nebude, protože není k nalezení). Návrh na zvýšení výživného jsem musela vzít zpět, protože mi spíš hrozilo jeho snížení, tatínek totiž poslal k soudu potvrzení z Bulharska, že pracuje na poloviční úvazek za 100 eur měsíčně (v Bulharsku jak známo je velká korupce, takže není problém si takové potvrzení sehnat). Navíc se ho k jednání nepodařilo ani obeslat. Paní soudkyně mi aspoň poradila, že mám zkusit výživné vymáhat v Bulharsku. První krok je ho nějak najít, tak to zkouším před Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a mládeže. Moc nadějí v to nevkládám, ale nechci to tomu parchantovi ulehčit. Filípek ho naposledy viděl v květnu minulého roku. Pak přijel ještě v září, ale to jsem mu neotevřela a zavolala na něj policii. Tak bylo vyhrožování po telefonu a nakonec nic. Od září o něm nevíme a já bych mohla mít snad relativní klid. Ale nemám, bojím se ho. I když mi nikdy fyzicky neublížil, bojím se, že se objeví z ničeho nic a budou problémy. Takže žiju pořád v neustálém strachu, když vycházíme ven z domu, rozhlížím se, jsem nervózní a pořád mám takový pocit, že jsem jakoby pod jeho vlivem. Asi před měsícem mi psala kamarádka, že ho viděla ve městě, neumíte si představit, jak jsem se druhý den strašně bála, když jsme jeli do školky, že někde venku bude. Naštěstí ne, ani nevím, jestli je tady nebo v Bulharsku, případně v jiné zemi Evropy. Ale ten neustálý pocit, že se může kdykoliv objevit je strašně ubíjející. Filípek ví, že má tatínka v Bulharsku, ani se po takové dlouhé době víc nevyptává. Ale je mi jasné, že mu mužský vzor chybí nebo později chybět bude. Vždyť je vlastně pořád jen se mnou. Sice jezdíme k našim, je s dědem, ale bydlíme sami. Malý je moc šikovný a je to moje sluníčko a jsem moc ráda, že ho mám. A ač to s jeho otcem nedopadlo dobře, i tady se dá říct, že všechno zlé je pro něco dobré, mám úžasného syna. Teď ještě najít pro sebe nějakého spolehlivého partnera a Filípkovi dobrý mužský vzor. Mám spíš pocit, že mi není přáno, že to tak už bude a já zůstanu sama. Ale neházím flintu do žita, třeba i na mě někde čeká trošku toho štěstíčka. Moc Vás všechny zdravím a díky za Vás. Renča
Renčo,taky si matně vzpomínám: otec Bulhar.. už vím! :o) holka ani nevíš,jak je mi tě líto, sice nejsem v úplně stejné situaci,ale přesto jsem s malou taky sama a je to fakt hodně těžké! Moc Ti přeji, abys potkala hodného muže a s ním se od minulosti úplně odpoutala, vím sama, jak strašně svazuje… a taky čekám, až mi z hlavy alespoň částečně odplyne:o(
Drž se, máš doma šikovného chlapečka, který za to všechno stojí!!! Moje dcerka (3,5r) je taky přes všechny naše situace mimořádně chápavá!!! Myslím na tebe alespoň na dálku!!!
Renčo, často jsem na tebe myslela. Dost často jsem si na tebe vzpomněla, jak to s Filípkem zvládáte. Dovedu si představit, jak tě strach pořád pronásleduje – hlavně kvůli Filípkovi. Sám se člověk nějak protluče, že jo?! Taky jsem žila s magorem a jsem teď moc ráda, že spolu žádné děti nemáme, protože bych se jeho stínu asi nikdy nezbavila….. vidím to na jeho exmanželce a na jeho dětech.
Snad je pro vás dva lepší, že není k nalezení, vím že je to moc těžké, peníze chybí, pohlazení a povzbuzení chybí. Přeju vám oběma, ať už se vše obrátí k lepšímu a věř, že sama nezůstaneš. Filípek ti ještě zabere hromadu času, takže asi moc příležitostí k seznámení nemáš, ale neboj se, věřím, že to přijde…. Tak hlavně neházej tu flintu do žita, ono to štěstí přijde….. já osobně jsem to svoje štěstíčko trochu popostrčila
Milé holky, moc a moc díky za slova podpory a přání všeho dobrého… Někdy to opravdu není lehké, ale mám naštěstí zázemí, rodinu, přátele, dobrou práci a kde bydlet. Určitě víte, že jsou na tom lidi i hůř.
Leni, jsi úžasná, děkuju. Pisnu na majlíka.
Renča
Renčo, taky si na tebe pamatuju. Po přečtení tvého příspěvku jsem si hned řekla, že mi někdy řešíme takové problémy a oni to vlastně žádné problémy nejsou.
Tak držím palce, ať se vše vyřeší pro tebe možná co nejlíp a dej zase o sobě brzy vědět. M.
V podobné situaci jsem se před lety také ocitla s tím rozdílem, že nešlo o cizího státního příslušníka, je to těžké ať je to čech nebo bulhar.
Jste mladá a někdo se najde- já také našla, sice už zemřel (nemoc), ale i tak věřím, že se ještě někdo najde.
Chlapec je vše, co máte a to je normální. Někdy se říká, že lepší žádný otec, než špatný. Hoch je malý a vy mladá, v dnešní době není dobré zůstávat s dítětem sama- ono ekonomicky to není nic moc, což si nemusíme vysvětovat, takže držím palce, určitě někoho potkáte a bude oběma dobře. Už sama víte, co je na chlapovi důležité a podruhé se jistě nespletele ve výběru.
Renýsku, otevři si tyto stránky:
http://www.dobry-pocit.cz. Přeji hodně štěstí a jen samé radosti s Filipem.
Renýsku, taky si vzpomínám. Musí to být pro Tebe těžké období, ale bereš to sportovně, to je dobře.
Moc Ti přeji, abys brzy našla toho pravého, který Vás oba s Filípkem ochrání, abys nemusela už nikdy mít strach.
Věř tomu a stane se to!
Renčo, teda…. to musí být strašné :-(( je mi to moc líto. Jsi statečná, jak to neseš a že to nevzdáváš. Hlavně kvůli Filípkovi. Moc Ti držím pěstičky, aby ses od minulosti odpoutala a přestala se bát a aby se otec Tvého dítěte vzpamatoval a uvědomil si, že tu má krásného chlapečka a že by mu měl všemožně pomáhat, aby mu tady na světě bylo hezky, ikdyž by ho třeba nevídal.
Drž se a já vím, že bude zase dobře a ten nový super chlap se určitě objeví 🙂
Renatka patří už rok mezi mé hodně blízké dušičky, jsem s ní skoro v denním písemném kontaktu…. Vím tak, co vše se za ten rok seběhlo, znám její starosti a radosti a musím říct, že je to úúúúžasně silná a správňácká holka,která svou těžkou situaci zvládá jak nejlépe to jde….
Renčo, moc na vás myslím, držte se!!!
Milá Renčo, těší mě, že tě “poznávám“, chtělo by se mi napsat “vítej do klubu“, ale ty jsi tu mnohem déle než já, takže spíš bude vhodnější, když napíšu “vítej zpět“. A doufám, že se tu budeme “potkávat“ 🙂
Jinak jsem si zprávu od tebe přečetla a musím říct: to je teda síla! ALE jsem toho názoru, že český holky a švédská ocel vydržej úplně všechno – a z toho jednoznačně vyplývá, že to všechno zvládneš a zas bude dobře 🙂 Přeju ti, abys měla klid a nemusela se ničeho a nikoho bát. Tobě i Filípkovi hodně štěstí :-))
Renýsku, vzpomínám si….. 🙂
Říkala jsem si, jak to s vámi dopadlo… Je to těžké, rozumím ti, že musí být asi hodně velký nápor na nervy pořád se bát…. nevím, co poradit, snad jen zkusit to hodit za hlavu a ŽÍT. Za vás si přeju, aby se bývalý partner našel, kvůli výživnému – a asi by bylo na místě mu ukázat, že jsi silná a nebojíš se ho. Vím, že to zvládneš 🙂
A neboj, teď možná vypadá, že budeš sama navěky, ale jsou teprve dva roky, ten pravý určitě někde čeká, až to budeš nejméně očekávat ty 🙂
Držím palce tobě i Filípkovi – držte se!