Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak na školu vzpomínáte vy?
Neustále tu probíráme školu dětí, ale tak si říkám, jak na školu vzpomínáte vy, pokud si to ještě pamatujete 😀 ?
Podělte se s námi o střípky z vaší školní docházky, nebojte se rozjet a vypovídat se. Jen to nedávat pak číst dětem….
Na co nejradši vzpomínáte?
Co průšvihy, poznámky a chození za školou?
Dělali jste si naschvály, legrácky mezi sebou nebo učitelům?
Kolik let už máte vysvědčení uklizené a zaprášené v deskách?
Mohla bych psát hodně otázek, ale nechám to na vás vzpomínejte a povídejte……….
Těším se a jsem zvědavá kdo byl jaké číslo…..
Tak já jsem byla vždy ze školy nadšená (vlastně už i ze školky):-). Prospěch jsem měla vždy dobrý, nemusela jsem se nijak učit a nic řešit. Jediné trauma pro mě byl tělocvik – na základce i na střední. Strašně brzy jsem vyspěla a měla jsem největší prsa snad z celé základky od 7 třídy(kdepak ty časy-prsa jsou:-)). Tenkrát nějaké “vycpané“ podprsenky nebyly a tak jen běhaní po hřišti bylo za trest – neb publikum bylo opravdu veliké (měly jsme TV spojený s osmačkama a kluci měli vždy hod. volna) a těch keců… No, na střední byl pro mě tv taky dost stresující neb to byl maturitní předmět a dost nás “drtili“ – teda mě to přišlo neb opravdu ve sportu nevynikám. No, pak jsem šla na VOŠ sociálně právní – čerstvě zamilovaná do Prahy…, přítel už pracoval a měl “modrou knížku“… No, láska je láska a tak jsem se na školu vykašlala. V listopadu jsem slavnostně oznámila našim, že fakt tu školu studovat nebudu a vrátila se domu. No a týden na to přišel přítel s tím, že musí na vojnu (bylo to období po 11.9. takže brali snad i beznohé). Takže jsem to obrečela – taky to, že jsem blbá a sekla jsem s tou školou úplně zbytečně. No a po narození dcery jsem se dala zase na studia a vystudovala jsem si VŠ – a to byl pro mě v době mateřské neuvěřitelný relax, oživení,… bavilo mě vše… Prostě jsem asi trošku školsky postižená:-)
nejraděj vzpomínám na spolužáky
poznámky – otlouká spolužákovou hlavou školní nábytek, nakreslila mrkev velmi rychle a zbytek hodiny jen kouká, drze mi opravila příklad na tabuli,znevažuje zákeřné pozabíjení sovětských vojáků nacisty u ořechova tím, že tvrdí, že se ožrali v lihovaru (nojo, u dospěláckých návštěv nemají být malé děti:-))
a na střední – sukni má o 3 centimetry kratší než povoluje školní řád, nosí sukni až na zem, navštěvuje školu v tričku které propaguje kapitalismus (triko s nažehlenou nášivkou anglické vlajky), nesouhlasí s bojkotem imperialistických olympijských her (to jsme tehdá obrečeli všichni a poznámku taky všichni včetně snížené známky z chování),…
za školu jsem nikdy nechodila, škola mě bavila.
naschvály jsme si asi vzájemně moc nedělali, byli jsme sportovní třída, takže trochu jinej kolektiv
na gymplu jsme tříďasovi odnesli za roh auto (fiátka), při nácviku 1. máje jsme všichni vyrazili v pyžamu a papučích, …
no a od nástupu do první třídy minulý měsíc uplynulo 40 let:-)
Na začátku by mě teda vůbec nenapadlo psát o základce, pro mě škola = střední. Až když jsem si přečetla zdejší komentáře, tak mi docvaklo, že jsem tu základku nějak úplně vypustila z hlavy. Nic, co by stálo za řeč. Snad jen, že si dodneška pamatuju první školní den a svoje nadšení z něj, mamce jsem říkala, jak mě to tam moc baví a ta byla šťastná. Pak další vzpomínka, když jsem musela základku změnit a první den na matice jsem byla úplně mimo, byli jinde než kde jsme skončili na předchozí škole a já na hodině brečela. A pak obrovskou potupu, když učitelka ČJ ukázala celý třídě můj převzorný sešit jako příklad. Zato na gympl vzpomínám opravdu velmi velmi ráda, kolikrát si říkám, jak ráda bych se tam vrátila. Nešlo ani tak o školu, jako o to období celkově. Šla jsem tam ze sedmé třídy a hned první den nás upozorňovali na to, že jsme na elitní škole, takže sebevědomí jsme měli všichni vysoko. Všichni nám vykali (13 letým dětem), s každým učitelem jsme mohli a měli diskutovat, super! Ale jak jsem na základce excelovala, tak jsem se na gymplu stala průměrem. A samozřejmě byly i průšvihy. Kouření, pití, i horší věci, v maturitnim ročníku jsme si laškovně s klukama dělali naschvály, které skončily ředitelskou důtkou. Po gymplu jsem si asi vybrala pro mě špatný obor, protože jsem po prvním semestru rychle zdrhala do práce. Chvílema mám nutkání začít se znovu učit, jít na něco dálkově, ale lákají mě spíš učební obory. Takové, za které by se za mě maminka kdysi styděla, kdybych si je vydupala 🙂 A dneska je mi to dost líto. Původně jsem místo na gympl chtěla jít na zemědělku. A to jsem si od máti vyslechla, jak mám na víc než se zahrabat někam do hnoje. To se s ní táhlo ještě několik let, nějak se nemohla vyrovnat s představou, že ze mě nebude vysoká managerka, ale že chci na vesnici a ke zvířatům. A tady je mi celý gympl opravdu k ničemu. Mít tak tu zemědělku….
Jinak moje poslendí vysvědčení je 10 let staré a řádně uschované 🙂
Na základku jsem chodila jako třetí v řadě sourozenců – tudíž jsem měla tak trochu vyšlapáno a všichni učitelé mě měli za takovýho vzorňáka – je fakt, že jsem byla opravdu spíš šprt a poctivec, průšvihy jsem nedělala, za školu nechodila. Ale poznámek pár jsem měla – něco jako “nevhodné chování“ (pořád jsem mlela pantem) a taky “nesplnla jsem DÚ ze slohu, Čj,apod. Dodnes mám schovanou jednu žákovskou – z osmičky a je to teda pěknej pocuc 😉
Vysvědčení nám poctivě schraňovala všem mamka, takže když jsem se od ní stěhovala já, dostala jsem složky se vším – i výzem z plavání (no, to ke chlubení teda není – furt jsem byla za želvu 😉 )- dělám to teď i svým dětem – schovávám a schraňuju – fotky, vysvědčení, diplomy z tábora, ze soutěží…
Na střední jsem dojížděla od r. 1988 na intr 300 kiláků od domova, radost obrovská, že jsem mimo dosah rodičů, ale i tak jen pocitově. Zase se průšvihy nekonaly a to ani tehdy, když jsem opustila intr a sehnala si privát… když teda nepočítám občasné pozdní příchody do hodin – zvlášť v době bydlení na privátu – jsme se vymlouvaly, že nám domácí zamkli bránu a my musely s holkama skákat přes ni 😉 )…
No a se školou jsem na tom asi jako Bami – po střední jsem šla do práce … a VŠ si dodělala vloni až jako máma od dvou dětí. Letos jsem ještě začala navazující, ale zdá se mi, že je to nějak větší sousto, než ty předchozí tři roky (asi je to už o tom, že má člověk k tomu všemu i spoustu jiných starostí)…
lien tak s tou základkou je to dost smutný to co píšeš, já tak nějak vzpomínám normálně a na blbiny, samozřejmě učení mě nijak nebavilo ale měla jsem to štěstí že jsem se učit moc nemusela…..ale tohle je dost náročných 8 let….s tou střední je to fajn že se to zlomilo….a u té puberty už jsem se šklebila….copak ti z toho zůstalo dodnes? ale troufám si říct, že si umím odpovědět…..a co s tou kamarádkou jsi stále v kontaktu?
lidlunko tak jsi holt měla horší procházení puberty, v tom nejhorším jsi ztratila mamču, no a tak nějak si myslím že ten intr k tomuhle svádí, proto jsem se u kluka snažila jemu i vyhnout, je chytlavej a řešili by jsme to samé…přeci jen je to věk kdy si chtěj všechno ozkoušet….a co ta holčina po tom se to zklidnilo?
marinádo se tu culím, také už je dávno pryč ten kvůli komu bych pálila mosty 😀 a když nad tím tak přemýšlím tak ani on mě v tom nepodporoval a byl rád že nejdu….
berušo děkuju ale neobdivuj, kdybych nešla kvůli práci tak bych asi už dál nestudovala….zvládnout se to dá, ale musím velký dík znovu připsat mému manželovi hlídal děti zkoušel mě a s oblibou říkám že díky tomu zkoušení by tu školu zvládnul levou zadní se mnou :D…takže neházej flintu do žita třeba ještě někdy to vyjde pokud chceš nebo budeš potřebovat….děláš ve výroně? to tě obdivuju to ranní vstávání…ale závidim čerstvé pečivo, to bych brala …
Tak tedy koukám, byla jsem asi jiná. ZŠ hrůza, nastoupila jsem v pěti letech přes nedoporučení z PPP, a začala se počůrávat, na prvním stupni jsem byla absolutně bez kamarádek, měla jsem jen bratra a jednu kamarádku, která ale byla o hodně starší, takže ve škole jsme spolu nebyly.Protrpěla jsem to nějak do druhého stupně, kde už se pár kamarádek našlo, ale stejně byla škola pro mě dost utrpení. Vždycky jsem se snažila dělat vše tak, jak to má být, takže jsem prolézala s dobrým prospěchem a bez poznámek a problémů u učitelů (z jejich strany), ale absolutně bez nějakého nadšení nebo radosti z učení, při ústním zkoušení, referátech bych o nadšení nemluvila vůbec, to bylo skutečně psychicky velmi vyčerpávající mluvit před celou třídou.
No na SŠ jsem se díky nepovinné devítce srovnala věkem s ostatními, byla jsem spíše starší a také mně více bavila. Měla jsem jednu dobou kamarádku, se kterou jsme prošly celé roky. Po druhém ročníku jsme se mohly rozhodnout zda zvolíme ekonomický nebo sociální směr a protože se většina hlásila do ekonomické sféry, na sociální potom zbyly holčiny s nejhorším prospěchem a potom pár holek dobrovolně. Ale zase mně to aspoň bavilo, třeba psychologie, speciální pedagogia apod. praxi jsme měli i ve zvláštní škole, nebo v dětském domově, takže tam už se dá říci, že jsem chodila ráda. Navíc tedy jsem si hodně rozuměla s většinou učitelů a mnozí byli i přístupní debatám (narozdíl od základky), takže jsem si občas i dobře zadiskutovala. Za školu jsem nechodila a prošla jsem i střední jako premiant. A pak jsem se zamilovala a na vš už jsem ani zkoušky nedělala k velkému zklamání především učitelů.
Odstěhovala jsem se od rodičů a zhruba pět let jsem vzorně chodila do práce a dělala dospělou ve vztahu s přítelem. Nakonec jsme se rozešli a pak teprve na mě dolehla puberta :-), začla jsem pít, kouřit a všechny ty věci, které k tomu patří…
Ludlinko, zřejmě jsme stejný ročník = holky v rozpuku 🙂
Jinak je smutný číst, jak těžké jsi to měla, vůbec si to neumím představit a jsi dobrá, že jsi to zvládla a neutekla před tím!
Já končila základku 1986 takže je to už 26 let a střední 90 takže těsně po převratu, to bylo taky zajímavé
na intru se to nasbíralo,alkohol kluci, pozdní příchody a potom asi to nejhorší, připletla jsem se k šikanování spolužačky, nebudu se vymlouvat, prostě jsem tam byla a nezasáhla a tankrát se to bralo hodně přísně.Dojížděla jsem do Otrokovic cca 25km, dnes se mi to zdá kousek, ale tenkrát, když jsem musela brzy vstávat apozdě jsem jezdila domů, se mi to zdálo daleko
Ano, Bamisko, máme to jako přes kopírák – já chodila v té době s truhlářem a přišlo mi kvůli tomu blbý jít na VŠ 🙂 (A učení mě nebavilo+potřebovala jsem peníze – to obojí mi zůstalo dodnes, jen truhlář už je dávno fuč 🙂 ).
no teda holky, já ani nemám, co napsat.na gymplu jsem byla šprtka, za školu jsem nechodila a vysokou jsem nechala hned první půl rok, protože jsem se bezhlavě zamilovala a chtěla být s ním.on jenom učňák a tak jsem nastoupila k nim do práce( do pekárny) , všichni mi to vymlouvali, ale já si stála za svým. Když se mi nbarodilo dítě, chtěla jsem si dodělat vysokou,ale nebyly finance, teď už si to asi nedodělám, už na to nemám..V tom tě obdivuju bamisko, jak jsi to při těch dětech zvládla 🙂