Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děti partnerů z předchozího manželsví
Ahoj holky, problém Bamisky z diskuse – syn chce jít bydlet k tatínkovi, mě donutil se zamyslet nad mým problémem. Chtěla bych se zeptat, jak vycházíte s dětmi z předchozího manželství. Manželova dcera má 21 let a ještě pořád k nám občas jezdí,s manželem jsme spolu od jejích 6 let, nikdy jsme k sobě nenašly cestu, já mám neustále v paměti, jaká byla jako dítě, byla taková zvláštní a falešná, ale manžel to nějak neviděl. Dělala naschvály a pokaždé když jsme se trošku pohádali, měla škodolibou radost a to jí vlastně zůstalo dodnes. I teď, když je u nás, se s ní nedokážu nijak zvlášť vybavovat, spíš jen z nutnosti. Někdy se přistihnu, že jsem fakt hnusná, nedokážu se racionálně chovat, manžel říká, že jsem zralá na psychiattra, dokáže mě rozhodit každá maličkost. Máte někdo podobnbou zkušenost?
no jo no, ale otázky typu svírá se vám srdce když vám kamarádka říká, že je smutná, apod. Tak z takového testu ti taky vyjdu s vysokým nebo nízkým, podle toho jak budu chtít, to neberu, ten se dá zfalšovat, odpovědi jsou jasné, pokud někdo stojí o vysoký EQ. Podle mě se měřit nedá, ale to je fuk.
my ho dělali na škole, v práci, když jsem začla pomáhat v neziskovce tak taky, a na internetu jich máš taky dost.
radka2
to by mi moc zajímalo, jak se to dá měřit, bych se docela přesvědčila, jak žádný nemám. IQ samozřejmě už jsem dělala kolikrát, ale k EQ testu jsem se nikdy nedostala.
to víš že jo, i iq i eq:-) radka2
ksando, ale já nepíšu, že nemůžu mít cizí dítě ráda, nebo že nikdo nemůže mít, to je jasné že ano, dokonce hodně, proč ne, spoustu cizích lidí mám ráda. Jen píšu, že jinak než své vlastní.
Radko, to víš o mně víc, než já sama :-). A co ty, ty ho máš změřený?
lien, je to hodně o eq. ale to ty máš na bodu mrazu, takže chápu, že to nebereš:-) nedá se to srovnávat s iq a školou, to je o něčem jiném.
Lien, tak já také myslím, že to souvisí s EQ a nezlob se – teorie je jedna věc a praxe druhá. Znám spoustu mamin, které milujou svoje děti stejně jako adoptované. Srovnávání když přijede dítě jednou za 14 dní na víkend a když s dítětem žiji v jedné domácnosti, mi přijde jak srovnávat jablka s hruškami. Pokud to není moje vlastní dítě, tak samozřejmě potřebuju zážitky – dobré i špatné, spoustu času…, abychom si vztah vytvořili a samozřejmě na něj musím “působit“ tak jak chci, aby byl vychovaný (pokud je v péči matky, tak největší vliv má pochopitelně ona a pak mi nemůže být dítě třeba tak blízké neb je jiné než mě je blízké), ale jsem přesvědčená, že to jde.
Tak to je hodně zajímavé téma. S dětma bývalého přítele jsem coby bezdětná vycházela překvapivě dobře celých 8let (byli u nás jen občas, každé z dětí mělo jinou maminku a to bylo hodně znát, kluk byl pohodář, holka dost zkoušela, co si může dovolit, ale celkově OK).
S dcerou nynějšího přítele je to od začátku složitější, byla žárlivá, dělala (a dělá) mi naschvály, když se jí to hodí, tak dělá, že mi nerozumí (není Češka)…Nad každým jídlem, které uvařím, se ošklíbá, ale když jí nikdo nevidí, tak se tím potají láduje. Když jdu např. příteli udělat kafe, o které mě poprosí, tak mě z 90% doslova odstrčí a jde mu ho udělat ona – no prostě “idylka“ 🙂 Jenže: můj přítel se chová nádherně k mojí dceři, tak mu to vracím a chovám se k jeho dceři odjakživa s maximální vstřícností. A letos – po 4 letech – jsem s překvapením zjistila, že jí mám moc ráda a že se mi po ní po odjezdu stýská 🙂
No ale že bych s ní měla být každý den, tak to si opravdu představit neumím a obdivuju všechny z vás, kdo takovou situaci ustojí bez rozvodu …
Nemám podobnou, ale úplně stejnou zkušenost, jen jsme s mužem byli od jejích pěti let. Dnes už k nám nejezdí, jen jednou tu byla, když si vzpomněla, že táta jí vlastně naspořil nějaké peníze, tak si o ně řekla. Jinak má svojí rodinu a dítě, ale zůstala pořád taková divná i přesto, že manžel se jí hodně věnoval, když byla malá. Dnes mu nestojí ani za jeden telefon do roka. Nikdy jsem jí nerozuměla a už se to asi nezmění.
RAdko s EQ to nemá společného vůbec nic, asi tak jako školní prospěch s IQ :-P.
Možná je to spíš absence mateřského citu, pak vztahy navazuje žena jako muž, postupně se vyvíjí, ten prvotní daný přírodní impuls jí zkrátka chybí. I takové ženy jsou a nebude jich málo. Pak mají podobné vztahy s vlastními, cizími, ale zase jsou ochuzeny o ten prapůvodní, primitivní, instinktivní.
Osobně to nevidím ani jako Semelka, i když to co píše o nově příchozích dětech, že vedle sebe stojí dvě hotové osobnosti, je pravda. Jsem ale přesvědčená, že jakkoli bych dokázala milovat např. adoptované dítě, které od miminka mám stále u sebe, bude mi tam chybět to, o čem píšu výše. Nejsilnější pouto, které vniká už v prenatálu a možná ještě dřív.