Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Moje dítě versus kamarádčino.
Tak mě napadlo. Jak řešíte konflikt mezi dětmi na návštěvě u kamarádky? Napomínáte i druhé dítě? Nebo jen svoje? Dokážete být nestranné?
Tak já mám kamarádku která má o půl roku starší holku. Když byl malej ještě hodně maličký, tak si z něho vyloženě dělala panenku. Ještě se tomu strašně smáli. Až jsem to jednou nevydržela a napomenula jak holčičku tak maminku:). Od tý doby si každá hlídá to své dítko. Až na pár výjimek, když jedný z nás něco unikne. To pak říkáme: nedelej to, nebo přijde maminka:). Mě to nějak nejde přes zuby okřikovat jiný dítě:(.
Holky, díky za příspěvky. Poslední dobou zjišťuju, že ten konkrétní chlapeček mojí sousedky bude asi časem potřebovat vyšetření v ped. psych. poradně, jestli není hyperaktivní, má víc projevů, než ubližování, navíc se jeho rodiče rozvádějí, takže to teď nemá chudáček lehké. Tak se snažíme to ustát.
no asi to v tu chvilku neřeším zrovna nejlépe,ale asi malinko děti kamarádky mají navrh a snažím se vyhovět jejím,ale pokud by to bylo tak znatelné a mojim dětem bylo nějak ublížováno tak zakročím,ale i kamarádky se snaží to tak nějak rovnat takže se to vždycky nějak vyřeší ale děti už mám větší oproti vám jak jsem měla možnost tady postřehnout tak už dádání o hračku atd. nejsou je to malinko jiné…..
dopis pro Majulku, vychováváte své dítě dobře a já vám přeju v tom hodně štěstí. protože výchova je velmi důležitá a co do dítěte vložíte, to se Vám prostě a jednoduše vrátí.Když někdo mi doma jak říkáte udělá bordel, neuklízela bych po něm, ale ty rozpustilé děti bych nechala prostě a jednoduše uklidit. Jsou obrovské rozdíly mezi dětmi, ale hubaté děti to je nanic.Měly by si vážit svých roičů, mám l5 vnuka který má své období, u nás u babičky a dědy si ale nedovolí být vulgární, sprostý na matku. Někdy to na ni zkouší, to zasáhnu ,nesnáším špatné chování, stačí mu říct a hlavně vysvětlit jak se má chovat, jestli k nám chčes jezdit tak se budeš chovat slušně, však on si to rozmyslí, On ví že u nás se šaškováním, hrubiánstvím, neuspěje. Hold neůže si to prostě dovolit.A jaký je nejlepší lék na nevhodné chování puberťáku – zesměšnit jednout větou, ale to je jen jedna strana mince.Přeju vám hodně štěstíčka, pevných nervů při výchově, budete-li důsledná vjde to – uvidíte.
Já moc neřeším, jak se chová (koho napomíná) ta moje kamarádka-maminka, ale jak se chová její dítě. Pokud mlátí to moje dítě a ona to nevidí, zasáhnu. Pokud by nedej bože mlátil ten můj její děti a já to zas neviděla, nevadilo by mi, kdyby ona zasáhla. Náš malej naštěstí zatím tyhle ubližovací tendence nemá…
A je fakt, že třeba když návštěva odchází a rozkramařili snad všechny hračky, tak řeknu, že když už odchází, tak musíme uklidit hračky a to pak vidíte rozdíly. Některé děti uklízí úplně normálně jakoby se nechumelilo a některé na mě koukají jak na vraha, protože hračky nemusí uklízet ani doma. Od toho je prostě máma… 🙂
Tak mé nejlepší kamarádky se chovají dost podobně jako já. Proto si také rozumíme. Takže si své děti napomínají sami.
Měla jsem ale švagrovou a ta uměla kritizovat jen jiné děti.To jí šlo náramně. Na její dceru, která je mimochodem rozmazlenej zmetek, tak na tu se nesmí ani zamračit. Když jsme bydleli ve stejném městě jako oni, tak k nám často chodily. Dcera byla o 4 roky mladší než náš mladší syn, takže jí kluci museli ve všem vyhovět. Udělala u nás vždycky bordel, všechno vyházela a pak s maminkou odešly. Kluci to pak museli se mnou uklízet. Nakonec to dopadlo tak, že jí nemají moc rádi. Když jsou u babičky, musí se jí vždy vyhovět. Takže já jí teda taky nic neříkala, protože švagrová pak byla dost nepříjemná. Teď se už moc nenavštěvujeme, ale Elišce je už skoro 9 let. Když jsem byla asi před dvěmi lety u bývalé tchýně s klukama a Eliška tam byla, tak jsem jí ale už řekla, že to jak se chová, to se nedělá. Že taková velká holka už by se měla umět ovládat. Schovávala se totiž v koupelně před dalším malým dítětem z příbuzenstva a když si šel děda umýt ruce, tak ho vyhazovala slovy: “ Dědo vypadni, co sem lezeš, já se tady schovávám!!“ Tak to už jsem nevydržela. Děda na to, že raději nic neříká, že pak dostane vynadáno ještě on.
Tak takovou výchovou si rodiče, ale i prarodiče akorát pletou na sebe bič. I na návštěvě by měli rodiče své děti vychovávat a nenechat je dělat co se jim zlíbí. Zrovna tak, když je někdo na návštěvě u nás. Jde i o to, že až bude dítě v kolektivu, aby nemělo problémy s chováním.
Když jsme na hřišti nebo v mateřském centru a nějaké dítě se nechová zrovna vhodně tak ho klidně napomenu. A jestli se to některé mamince nelíbí, její problém. Májí si své děti sami hlídat. Jak píše Ájík, maminky si povídají u kávičky, nebo čtou časopis a děti tam kolikrát div neskáčou člověku po hlavě.
No, já se přiznám, že většinou se snažím usměrnit to své dítko v naději, že to tu druhou třeba trkne 🙂 Ovšem když druhé dítě to mé třeba trápí nebo mu stále bere hračky, s kterými si hraje, jemně ho napomenu, že se to nedělá – pokud má tedy maminka na starosti jiné věci než hlídat své dítko – třeba noviny nebo kamarádku :/
Ale to se týká spíše situací, když jsme někde na hřišti mezi cizími dětmi, s kamarádkami problém není. Tam si každá napomene to své a když to náhodou nevidí a napomenu já její nebo třeba ona mé, je to vpořádku a vnímám to normálně.
Ahoj. Podle toho, při jaké situaci. Když vyvolá konflikt moje dítě – napomenu moje dítě, když cizí dítě a jeho maminka nezareaguje, tak napomenu to cizí. Většinou ale kamarádky zareagují a “sprdnou“ si ho samy:-))
Pokud mám děti na starost jen já – zasahuji, ale asi trošku nadržuji cizímu dítku (nevím jak a na co je doma zvyklé). Pokud tam má rodiče, zasahuji jen když už to začíná být nebezpečné.
Tak já mám takovou známou, která, když její malý nechce hračku půjčit, tak důrazně napomene jiné dítě, že jsou to jeho hračky:-) Já se při půjčování snažím vždycky rozumně vysvětlovat a napomínat svou dceru, napomínám, jen jednoho chlapečka, který ji pořád bije:-)Naše malá mu něco nechtěla půjčit, tak jsem se snažila, jí říct, aby si půjčila zase jeho a mezitím ji chlapeček do krve kousl do ruky, pak se ho malá hrozně bála a reagovala už “obranně“ jen ho viděla, no a milý chlapeček, ji pak ještě jednou kousl do palce… tak to už jsem ho teda napomenula i já…
Jo jo, díky. S dětmi si skoro vždycky poradím. Je jich u nás většinou dost. Ale s těmi dospělými mám někdy problém:-))). Manžel říká, že to, že se mi něco nelíbí, dokážu říct jedině jemu:-))).
Mariato:-) je to jak kde,když si maminka svou ratolest napomene sama,tak se starám jen o svoje.-) Když ne,tak se snaží napřed napomenout jakoby oba dva naráz…např. Hrajte se pěkně spolu,chvilku jeden a pak druhý,musíte si hračky pujčovat,když jste kamarádi. Nebo můžeš zkusit taktiku,no tak to nevadí,že nám nechceš pujčit tohle-my si budeme hrát s tímto-některé děti prostě musí mít nutně to co drží druhé dítě-jen pro ten princip a pak znejistí:-)))),nebo tak my teda půjdeme domů,když jsi na nás takový:-) no a když to nepomůže-tak asi přitvrdit a obrátit se na chlapečkovu maminku..hmmm maminka asi přinese vařečku:-)/ten trest,který se u nich běžně užívá/ a ona se kamarádka třeba chytí za nos:-))))
Musím říct,že mám spíš kmarádky,které si své děti hlídají dobře.-),ale když si návštěva hraje se sklenicí džusu nad kobercem,tak ji napomenu stejně jako svoje dítě-mile,jemně ale nebudu to přecházet. K
My máme totiž sousedku se stejně starým chlapečkem 2,5 roku a navštěvujeme se. Náš nejmladší není žádný andílek a tak jsem zvyklá(také z práce ve školství:-) ) ho neustále sledovat. No a už se nám několikrát stalo, že při konfliktech jsem neustále napomínala já našeho a kamarádka taky našeho. Přitom to byla klasika, byli jsme u nich, náš si půjčil autíčko a kamarádky chlapeček mu ho chtěl vytrhnout, náš se nechtěl dát….