Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nemám přátele, ani přítele
ahoj hezkou neděli všem. Chtěla jsem se svěřit se svým problémem. Žiji na malé vesnici nedaleko Prostějova, mamka se zde narodila,takžea jsme více méně domorodci. Problém je v tom, že tu nemám žádné kamarády. Měla jsem jednu velmi dobrou kamarádku,ale ta se se mnou z nepochopitelných důvodů přestala bavit. V dětství jsem měla problémy jak psychické (selektivní mutismus-z toho už jsem ale úplně odrostla a společnost mám ráda) tak fyzické. Z tohoto titulu jsem se ale stala pro ostatní divnou, kvůli skolioze mi nadávali i do pračlověků. Myslím, že bude hodně těžké si tu kamarády najít,protože moji vrstevníci jsou všichni vdaní nebo ženatí a “křena“bez přítele mezi sebe. Možná to vyzní divně, ale já se možná kvůli problémům v dětství na nějaký vztah ještě zdaleka necítím. Zato se vzdálenější 3 letou neteří si vyhrajeme úžasně. Stejně tak mám velice kladný vztah ke zvířatům, chtěla bych založit depozitum pro opuštěné kočky, ale každý mi říká že je to blbost a mám si najít chlapa. Je opravdu v téměř 27 letech už vše ztraceno? Okolí mi tvrdí, že jsem divná. Občas si s našima nebo s bráchou a jeho přítelkyní zajdu na kofolu do předzahrádky hospody,ale ostatní kdo tam sedí jdou hned pryč. Jako bychom byli prašiví, strašně mě to mrzí
všichni snad napsali vše co se dalo říct….také bych viděla začátek změnou bydlení..asi je ve vesnici z nějakého důvodu něco zakomplexováno proti vám a z toho se nevymaníš a bude tě to ničit….
zkus někam odejít, změnit práci v ní najdeš přátele a třeba se všechno otočí jiným směrem….
musíš tomu co sama chceš vykročit na půl cesty …jinak se nikdy nic nezmění…
V první řadě se nauč mít sama ráda a pak už to bude hned lepší… víš sama jsem se pořád dívala po ostatních a říkala si kdoví co si o mě myslí.. není to tak.. po špatné zkušenosti jsem se musela postavit na vlastní nohy a začít znovu, pak přišly další rány osudu a já si uvědomila, že život stojí za to a je příliš krátký na to, abych si pořád říkala co si myslí ostatní. Užívej každého dne, na lidi se usměj a pozdrav je a ať si myslí co chtějí… za kamarádkou bych zašla a přímo se zeptala co se stalo, může jít o hloupé nedorozumění… nestojí to za to čekat jestli třeba ona nepřijde první… Je mi o 5 let víc jak tobě, mám dvě děti a jsem s nimi sama, dvě práce, starosti a letos jsem málem – ty jo to slovo mi nejde napsat – odešla na druhý břeh, ten zážitek stál za to a já od základu změnila svůj život a opravdu si užívám. Ano, mám moc práce, není to jednoduché zvládnout se postarat sama o dvě děti, podnájem, nemoci, škola… ale jde to a když už člověk neví kudy kam tak se vždycky něco stane a je zase líp, taky si pobrečím,ale vždycky si řeknu, že jsou na tom lidi mnohem hůř a jaké mám štěstí,že jsem, že mám děti a přátelé kolem sebe i tady na VD… pa a drž se
Elzo, pokud je pro tebe těžké začít nový život u vás v rodišti, co ti brání se odstěhovat, postavit se na své nohy a dělat to, po čem skutečně toužíš. Jsou nás takových tisíce. Někdy je odchod jinam ta jediná možnost, jak se vymanit ze svěrací kazajky předsudků a názorů lidí na vesnici. Držím ti palce a přeji, ať se brzy dokážeš nad všechny své současné trable povznést. A chlapa nikdy nehledej, až budeš uvnitř sebe připravená, tak přijde sám a ty ho poznáš a budeš vědět, že je to on, protože on bude chtít být s úžasnou ženskou, kterou se staneš!
Elso, myslím,že to vidíš zbytečně moc černě. Jak psaly holky přede mnou, život máš před sebou, určitě není nic ztracené. Zkus se víc zaměřit na svoje klady než na nedostatky. Obojí má každý 🙂
A začít můžeš třeba hned – teď a tady 🙂 Zkus nám o sobě napsat něco víc – co umíš, co tě baví, v čem jsi dobrá? Začni si vážit sama sebe a všímej si těch dobrých reakcí vůči tobě místo těch špatných (které si možná do určité míry spíš namlouváš).
Ahoj Elso, taktéž Tobě hezkou neděli :-).
Nic není ztraceno! 🙂 A už vůbec ne ve Tvém věku. Celý život máš před sebou. A jen na Tobě záleží, jak s ním naložíš. Zkus se oprostit od toho, co bylo (čím jsi prošla, co jsi zakusila) a pokus se žít teď, v přítomnosti. Minulost nech spát, už je to za Tebou, je to pryč, nic z toho se nedá vrátit a tudíž nemá smysl se tím trápit.
Víš, každý z nás je “jiný“, nikdo nejsme stejný a právě v té individualitě se dá najít jisté kouzlo, skrytý půvab a vnitřní krása. Nikoho bych si netroufla nazývat “divným“, to že jsi svá je podle mého názoru v pořádku. Buď svá! 🙂 Kopie zůstane vždy kopií, originál je to, co je cenné :-). Proč bys měla chtít nebo se snažit o to, být “stejná“ jako jsou jiní lidé? Není k tomu žádný důvod. Přijmi samu sebe takovou, jaká jsi a vydej se svou vlastní cestou. Rozhoduj se sama za sebe a dělej to, co Tě naplní, co se Ti líbí. Najdi si tu svou vlastní cestičku :-).
A jinak – vítej na našich stránkách :-).
Doufám, že se Ti tu bude s náma líbit :-).
Myslím, že by člověk měl dělat to co chce on, ne to co chtějí ti druzí, takže bych se vykašlala na hledání chlapa a zkusila ty kočky, pokud máš pocit, že je to pravé ořechové.
Jen jeden postřeh. Třeba se vám vůbec nikdo nevyhýbá a vůbec se ti nikdo nevysmívá. Třeba je to jen tvé hodnocení sama sebe, které si potom promítáš do okolí a ostatních lidí. Jediné co potřebuješ je aby TY sis přestala myslet, že jsi prašivá nebo divná a uvidíš, že s těmi ostatními to nebude tak horké :-).
Takovou práci sám na sobě musí dělat každý, málokdo v dnešní době byl vychováván a ochraňován od škodlivých vlivů, takže si v sobě hodnocení (hloupý, zlobivý, prašivý, pračlověk……) neseme až do doby, než my sami to změníme. Podívej se kdo opravdu jsi ty, ne kdo si myslíš že jsi nebo kdo si myslí, že jsi někdo jiný.
Všechny ostatní věci co si přeješ (přátelé, muž..) pak už přijdou tak nějak samy.