Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ctitel
Tak se vám musím svěřit s tím, co mně leží v hlavě a přesto, že si myslím, že jsem si vždy v každé podobné situaci dokázala poradit, nyní si úplně nevím rady. Stručně vylíčím co se mi přihodilo. Pracuji v jedné organizaci jako mzdovka. Mám na starosti tři okresy. V jednom okrese je jeden z vedoucích, se kterým potřebuji občas spolupracovat. Je o 11 let mladší než jsem já. Přesto mám pocit, že se snaží se mnou docela koketovat. Je docela i odvážnej, ale hlavně formou mailu. Asi neví, kolik mi je:-), nebo nevím. Ne že by to bylo úplně nepříjemný. Nakonec, když dlouho nepíše, tak mi to už skoro chybí. Snažím se mu odpovídat v rámci pracovních záležitostí a když to nejde, tak raději neodpovím. Pak volá, jestli jsem se neurazila, že neodepíšu. Já vůbec nevím jak mám reagovat, ale nechci ho nějak urazit. Přece jen potřebuju s ním spolupracovat. Naposled mi třeba odepisoval na něco pracovního a do PS napsal jak mi to v úterý moc slušelo(to mi něco přinesl do kanceláře). Tak na to jsem raději vůbec nereagovala. Nevím jestli to mám brát na lehkou váhu a jen se tím bavit(to mi je celkem blízké)nebo to nějak utnout. Zatím se tím spíš bavím, ale nevím jak to myslí on.
Marinado, přesně jak říkáš. Flirtovat je docela zábava, ale s člověkem, kterého znáš a víš, že to chápeme oba stejně. Ale já tohodle znám jen po pracovní stránce a viděla jsem ho jen párkrát v životě, tak nechápu jak to myslí. Kdyby to bral jako legraci, tak si s tím hlavu nelámu a nějak odpovím. Ale máte pravdu, nějak bych mu asi odpovědět měla, aby pochopil, že se můžeme spolu bavit, ale trochu v jiných dimenzích. Zaráží mě, že takto flirtuje a přitom mě ani nezná. To mě právě příjde, že to není u něj asi jako zábava 🙁
Sebevědomí si tím určitě zvyšovat nechci, to oželím:)
Souhlasím s Bamiskou. Zvyšovat seběvědomí se dá i jiným způsobem a tohle by mohlo napáchat mnohem víc škody než užitku… Flirtování s kolegama mě taky baví, ale vždycky je to v legraci a obě strany to tak chápou.
Bamisko – odpověď typu “já vím, manžel to taky říkal“ nemá chybu 🙂
tak já budu reagovat obráceně, asi bych to rychle utnula…píšeš, že už ti chybí když nenapíše…ono se to nezdá ale pomalinku by se tam mohlo začít vkrádat to co tam být nemá tím si jsem téměř jistá, kor když je to příjemný mladší chlap 😀 také si myslím že časem by jsi díky tomu i na manželovi viděla to co ted nevidíš a vyčítala určité věci….
takže je to příjemné chápu ale asi bych se to snažila hodit do pracovních kolejí….ženské se chytají rychle znám pár případů a prstýnek na ruce nic nezachránil….
příště až bude psát jak ti to sluší tak zareaguj, děkuju já vím i manžel to říkal 😀
Lussy, já v Tvé první reakci četla, že “je mladší KUS“…
A už jsem si říkala, že se ženy baví o chlapech jako o kusech nějakého zboží….
😉
Majulko,
díky za doplnění, to mi přijde podstatný – to manželství.
Ale jak píšeš, když bude manžel trochu žárlit, tak mu to neuškodí 🙂
Já být tebou, tak si to užívám, za kompliment poděkuju atd. Ale pokud nemáš v plánu víc, nějak bych mu to naznačila (pokud on vůbec má něco v plánu, třeba jen nezávazně flirtuje).
Takže já radím: užívej si to. A ty mladší ročníky ti závidím :-).
Nejen že jsem vdaná, ale manžel dělá ve stejné organizaci jako já. Ale manžel to ví, já se jednou nějak podřekla.Ono to ale vůbec neuškodí, chlapi trochu nejistoty potřebují:-)
Já se právě bojím, že když to nějak utnu, tak se nám bude potom komunikovat ještě hůř.
Lussy jak píšeš, že máš spíš starší ctitele, tak já nevím proč, ale mě oslovují zase spíš mladší. I můj manžel je o 3 roky mladší a i tam jsem se s tím trochu musela srovnat. Ale 11 let, to už je docela dost. Já samozřejmě s ním žádný vztah vůbec neplánuju, jsem v manželství celkem spokojená:-)
Majulko,
důležitý je podle mne, jestli jsi zadaná.
Pokud ne, pak bych se zamyslela, jestli je mi onen ctitel sympatický, to že je mladší je plus ne? 🙂
Kolikrát se tohle člověku stane? Takže pokud bych neměla závazky tak bych si to užívala.
Nakonec v nějaké omezené míře si to můžeš užívat i jako zadaná, jen to chce nastavit hranice, kam to nesmí zajít.
Než jsem šla na mateřskou, měla jsem z řad klientů (dělala jsem ve stavební spořitelně) několik takový ctitelů. Bohužel (nebo bohudík ?) na mě letí pánové ve věku mého otce, skoro spíš dědy, takže to bylo jednoduchý 🙂
Jeden měl cestovku a neustále mě přemlouval, ať s ním letím do Řecka. Bylo mu jedno, že pořád opakuju, že jsem vdaná, nakonec říkal, ať vezmu i manžela :-))))
Jo, jeden byl věkově odpovídající a DOST vytrvalej, ale utla jsem to odmítnutím pozvání na nepracovní oběd.