Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Měla jsem být důslednější?
Již dlouho váhám, jestli o tom vůbec začít. Před 14 dny přišla dcera ze školy, že půjdou v sobotu ven. Nesouhlasila jsem, protože měla rýmu, bolesti v krku a kašlala. Večer se přidala teplota. Byla jsem sice nařčená, že jsem hrozná, ale ven nešla.
V pondělí došla domů velice skleslá. Po chvíli se rozpovídala. Její spolužačka A nenašla nikoho, kdo by sní šel ven. Jen jedna dívka M přislíbila, že dorazí na dané místo později. Spolužačka A odešla ven. V danou dobu a na dané místo se dostavila ta dívka M. Našla spolužačku A ve společnosti spolužáků a jejich kamarádů, jak leží na zemi. V jedné ruce Fernet v druhé slivovici. Totálně opilá. Donutila kluky, aby ji zvedli a šli s ní ven. Pak volala záchranku. Než dorazila záchranka, policie i s matkou spolužačky A, kluci utekli. Dívka M pak vysvětlila, co viděla, jak dorazila a co podnikla. Stejně byla matkou spolužačky A nařčena, že za to může. Dívka M odevzdala matce spolužačky A peněženku, klíče. Mobil již nenašla. Sama měla akorát problémy s výslechem a za dobrotu má lidově řečeno zaracha.
Spolužačka byla 3 dny na kapačkách. Do školy dorazila v klidu a byla zlá na dívku M, že volala o pomoc. Má dcera byla ráda, že nikam nešla. I když říkala, že ona by se otočila na podpatku a jistě by s ní nepila. Věřím ji, protože už mi dříve říkala, když dorazila poměrně brzo domů z venku, že odešla, protože oni chtěli popíjet a to ona nechtěla.
Vím, je to asi trochu zmatené, ale vrtá mi to hlavou. Jsou to osmáci. Mají 14 – 15 let. Daná spolužačka A bude mít 14 v červnu. Také jsme prováděli lumpárny. Ruku na srdce, kdo byl svatý po celý život? Já určitě ne. Ale popíjení mít jako zábavu a sport.
Danou dívku znám od první třídy. Byla to nejlepší kamarádka mé dcery. V loni po prázdninách se něco zvrtlo a pomalu a jistě to skřípalo. Dívka chodí do baletu, na házenou, má dobré známky. Kde se stala chyba? Věděla jsem o problémech, hovořila jsem v říjnu s dívčinou matkou. Byla jsem odmítnuta se svými dohady. Měla jsem být důslednější? Vždyť se přece říká, že okolí vidí více než rodina. Dnes mohu jen doufat, že se dívka poučila. Děkovat bohu, že nezemřela na prudkou otravu, jakou měla. A umožnit jí další šanci do života a nezlomit nad ní hůl.
Omlouvám se že je to tak dlouhé.
Co k tomu do dat tady je potřeba pevná rodičovská ruka a doufat že to dítě pochopí.Jsou v tom věku kdy si myslí že jsou rodiče totálně hloupí a ničemu nerozumí.Mám kluka 16 let takže vím co to je.Dokola vysvětlovat a vysvětlovat .Jednou rodičům poděkuje že měla zaracha .
Danasi, co na to říct…
každopádně jsi určitě udělala dobře, žes to dceři zatrhla – možná to teď s odstupem vidí i ona, že rodiče občas fakt mají pravdu 😉
Je to dost drsné, 14-ti leté děvče…. bohužel je to čím dál častější a jediné, co opravdu může pomoci je to, aby rodiče s dětmi stále mluvili, od malinka, přes dospívání… aby si vybudovali vztah důvěry a děti věděly, že ať řeknou rodičům cokoliv, rodiče je podrží. Její kamarádky je mi samozřejmě moc líto, opravdu za dobrotu na žebrotu… 🙁
U nás to zatím funguje, trochu věřím i v naši výchovu, ale na druhou stranu musím souhlasit s Virenkou… dokud jsou děti malé, bez výhrad přijímají všechno, co řeknou rodiče, protože rodiče jsou přece ti dokonalí…. ovšem s přibývajícím věkem a hlavně nastupující pubertou už to tak jednoznačné není – to vidím na našem nejstarším. Dospívající dítě se mění, prochází vývojem a od rodičů se prostě odpoutávat MUSÍ – což se projevuje i vyhraněnějšími názory. Beru to tak, že to být musí a já jako rodič můžu spoléhat jen na to, že jsme do nich snad nějaké zásady vložili (a že je ochrání Nejvyšší), víc opravdu udělat nemůžu. A myslím, že v tomhle věku je obrovský úspěch, když si dítě před kamarády troufne říct, že jeho rodiče jsou fajn :)))
já mám autismus a aspergerův syndrom, já to psychicky nezvládám že má zaracha, tak aspon udělejte at o prázdninách pojede na nějaký tábor
Jana Martinková
Jano Martinková – bohužel je to nespravedlivé, ale je to fakt. S otcem dívky M nic nehne. Ono toho bylo dost za těch 14 dní. Výslechy na policii, sociálce, ve škole. A všeho se účastnili rodiče. Navíc někteří kluci nebyli z oné školy a bylo jim víc jak 17. Jeden říkejme mu Č, si na dívku dokonce počkal a vyhrožoval. Pravděpodobně on donesl alkohol a ukradl mobil. Myslím, že domácí vězení je momentálně i trochu na ochranu. Určitě do doby než to vyšumí. Kdybych já dceři nedala zaracha, tak po tom incidentu asi také. Má cenu, aby si ji někde podal?
Dokonce je tam údajně podezření ze znásilnění. Ale spolužačka A to odmítá. Bylo uděláno lékařské vyšetření, ale o výsledku se nikde nemluví.
Navíc všechny děti z dané školy ze 7 – 9 tříd měli besedu s policií a sociálními pracovníky o nástrahách, které na ně mohou čekat. Ale i o zodpovědnosti za své činy. A případných trestů.
Padmé, kéž by to bylo takhle jednoduché :-((. Neber to, že tě chci strašit, to vůbec ne. Ale když ono je to hlavně v tom, že je mladší. Kluci mají začátek těch telecích let přece jen trochu později, ale doby po 15.roce se fakt trochu bojím. Taky vím, že Tomík teď pokládá kouření za naprostou ohavnost a alkohol za škodlivý, ale až skupina kamarádů řekne: sra.e, ty se bojíš? – co asi udělá? Co bude silnější, touha po partě kámošů, touha se s nimi srovnat, touha revoltovat proti staromódním rodičům? Nebo se tomu odváží postavit??
Všechno, co teď u mladších děláme, je velký pokus včas si předplatit to správnější budoucí řešení. Ale je to jen obrovská sázka do loterie. Jakkoliv pokládám příběh Danasi za trochu děsivý, je to jen začátek. Až bude dívce 20, teprve se uvidí, jak to ona a její rodina zvládly. Nelze než držet palce…
prosím vás, udělejte něco, aby ta spolužačka už neměla zaracha
Jana Martinková
Danasi, honí se mi to hlavou a musím nad tím přemýšlet… Zrovna ten alkohol je tak strašně nebezpečný, že můj kluk odmalička slýchá “ne, ne, ne“ a když mu při jedné oslavě nabídli malinkou skleničku piva, řekl, že je v tom alkohol a že to nechce. Už mnohokrát jsme doma probírali, že je to nebezpečné, že mu může být hodně špatně a že se mu může něco stát, že nebude vědět, co dělá… Je mladší než to děvče, ale SNAD už ví a SNAD je dobře vyzbrojen informacemi…
Já nevím, moc tomu nerozumím, proč to ta holčina udělala. Měla obrovské štěstí. Zaplať PánBůh za tu kamarádku M.
Virenko, myslím, že Adélka je mnohem vyspělejší než já v jejich letech. Asi to bude tím, že má o 3 roky starší sestru, které musím vše vysvětlovat. Je totiž lehko zmanipulovatelná a mohla by se chytit špatných lidí. Tak už to jaksi prožívá sní. A také si hodně povídáme. O tom co vidíme kolem sebe.
Danasi, na tyhle pubertální roky se tedy vůbec netěším, s klukama může být ještě mnohem bouřlivěji. Píšeš, že jsi o problémech mluvila s její matkou. Určitě jsi nemohla dělat víc, to ani nejde. Rodiče, pokud chtějí naslouchat, si to přeberou, pokud ne, bývá problém. To, že “po činu“ dostala dívka M ještě nadáno za správné řešení, s něčím takovým, jakože za to může, mluví víc než jasně, že rodiče jsou ve fázi popření toho, co se děje. Potřebují čas. Snad se jim rozleží a dcerce budou schopni mantinely dát, alekus pravdy má Padmé, dost možná, že není situace doma ideální, takové chování u dobré žačky je často voláním o pomoc. Pokud to tedy není čistě pubertální bejkárna…
Vždycky se říkalo, lépe vidíme třísku v oku druhého, než břevno v oku vlastním. Řešit ale musíme každý svůj problém, cizí potíže nevyřešíš, kdybys stokrát chtěla. Já bych si asi teď co nejvíc vykládala s vlastní dcerou, aby ta měla možnost si to nějak poskládat. Ach jo…
Danasi je to těžká otázka,ale osobně si myslím,že více jsi ty dělat nemohla.Jen málokdo rád slyší kritiku svého dítěte a pokud ještě na celou situaci reagovala tak jak reagovala,tak by nepomohlo ani kdyby jsi šla na soc. úřad./samozřejmě nadsázka/Někdy se špatné věci těžko říkají i kamarádce,která by takovou kritiku snad měla vzít od kamarádky natož ,,jen“ matce od spolužačky.Snad si z toho všeho dotyčná vezme něco do života,pokud se zapojila policie,bude dohra i u soc. pracovnice a zbytek je už jen a jen na matce a dceři.a i pro tvou dceru je z tohoto ponačení do života.
MANKAŠ, já vím. Ale i tak mi to pořád vysí v hlavě.
Danasi, máš pravdu v tom, že okolí může vidět i vědět někdy více než rodina. Ale na druhou stranu si myslím, že pokud rodina funguje a s dítkem se komunikuje od útlého dětství, tak buď o tom víš nebo se to dozvíš nebo to prostě poznáš… Nevěřím, že se to stane tam, kde jsou pevné vztahy, vzájemná důvěra a rodinné zázemí. Osobně si myslím, že na alkohol je ve 14 letech příliš brzo. Já měla první sklenku v 17 letech a stačila mi jedna 🙂 Někde se chyba stala, ale ty za to nemůžeš a myslím, že jsi ani neměla šanci tomu zabránit, nežiješ s její rodinou a ona není tvoje dcera, tedy s ní nejsi v denodenním styku. Není to lehký, tenhle věk je hodně důležitý pro budoucnost, tak snad se děvčátko poučí, vzmátoří a dá se do pořádku.
Tak tedy klobouk dolů před spolužačkou M, snad si maminka oné slečny A uvědomí, že kdyby tam M nepřišla a nezareagovala, tak jak zareagovala, také už klidně dcera nemusela na těch kapačkách být…
Z našeho pohledu (kteří nemáme žádnou takovou zkušenost) je těžko soudit, ale doufám, že má dcera, kdyby se dostala do takové situace, tak by nebyla ta, která pije, ale ta, která rychle reaguje, nebo jak řekla tvá dcera, že by se otočila na podpatku. Je fakt, že když se někoho týká něco zlého, nebo pro společnost nepřístupného, nechce člověk vidět pravdu. Což je škoda, kdyby ta maminka zasáhla možná dřív, když už věděla, že se něco děje, nemuselo k tomu dojít. Myslím, že pokud maminka nechtěla slyšet, tak ani tvá důslednost by ji k tomu nedonutila, ale nevím. Rozhodně bych nehledala viníka v sobě, jen bych děkovala bohu a té kamarádce M.