Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Braillske pismo v beznem zivote vidomych
Z redakční pošty (vložila Jarmila):
Prave si mazu nohy kremem a koukam na krabicku, ze ktere jsem pred chvilkou krem vyndala. Ta krabicka mi dela radost – je popsana i slepeckym pismem – a ve mne to ihned vyvolava namet k zamysleni.
Kolik procent vidomych lidi si podobneho oznaceni vsimlo? Vi, co to vubec je? Mluvi ci mluvili nekdy o tom se svymi detmi?
Odpovedi si dejme kazda za sebe. Osobne citim nemalou vyhodu v tom, ze jsem mela tu cest pracovat s nevidomymi a nasledne jsem se o tom snazila mluvit jak s dospelymi tak s detmi. Pokladam to za spravne, ze cim dal tim vice leciv je uz od vyrobce oznaceno slepeckym pismem, stejne tak jako tlacitka ve vytazich vetsiny verejnych instituci.
Tyto “novinky“ v beznem zivote lidi bez vaznejsi poruchy zraku ve mne vyvolavaji namet k diskusi: Potrebujete vice informaci k teto tematice nebo tim, ze bezne cteme cernotisk se nam jevi oznaceni pro slepce jako zbytecny nadstandard? Polozili byste radi nevidomemu nejakou otazku?
V pripade zajmu se pokusim vyhovet Vasim nametum a zpracovat je v text. V pripade,ze slepecke pismo prijimate jako soucast naseho byti zde na Zemi, zkuste vzpomenout, ke jste se s nim jiz setkali.
Tesim se na vsechny Vase podnety!
poslala bokul
Ahojky, take jsem si vsimla Braillova pisma:-) Na nekterych lecich, na zastavce mhd, na cudlikach u vytahu….moc me to tesi…Docela me laka, se naucit aspon par “znaku“…vzdy, kdyz ho vidim, tak se snazim “rozlustit“, co je Braillovym pismem napsane:-) A moc obdivuji lidi, kteri toto pismo ovladaji. Nebylo by marne treba pismo zavest na nektere potraviny(nevsimla jsem si, ze by tam bylo).
pro nadšence jako jsem já, kteří by rádi znali Braillovu abecedu: brailltranslator.sukovo.net
Pokusim se, babofko 🙂
Bokul, věřím ti! 🙂
Možná bybylo i zajímavé srovnání, jak se žilo dřív a teď. Dnes už přeci jen sem tam nějaká ta krabička s mastí je s Brailovým písmem, tlačítka ve výtazích, dokonce prý se postupně vyměňují cedule zastávek u MHD a na spodní hraně stojanů jsou názvy zastávek. I v MHD už názvy stanic slyšíme z reproduktorů. Ale když jsem byla malá, nic takového nebylo. Tehdy, ještě před revolucí musel být život pro nevidomé asi opravdovým peklem. Džungle, ve které muselo být sakra těžké zorientovat se a žít… V tomto ohledu se to snad lepší…
Pokusim se, babofko, snad neslibuji zbytecne!
bokul, už se na článek těším…
Jéje, to je mi ale nahoda, žze jsem tu nasla svuj prispevek, ktery jsem jeste posilala z nemocnice z mobilu 🙂
Jsem ráda za každé oko, ktere spocine na Brailskem oznaceni cehokoli, prpotoze to dle meho nazoru lidem pripomina to, ze ne vsechny smysly jsou vzdy samozrejmosti (bohuzel).
Zda se, ze je to zajimave tema, takze slibuji, ze se pokusim udelat rozhovor s par nevidomymi lidmi a zpracovat to v nejaky uchaplny text, ktery snad ctenare obohati.
No já se přidávám k nadšeným :o) Byla jsem moc ráda, když jsem poprvé dostala do ruky krabičku s lékama, na které je to brailem…
Měla jsem příležitost aspoň při studiu, učila jsem několikrát na praxi u slepých, hluchých, tělesně postižených a hlavní věc, kterou jsem si od nich odnesla, bylo to obrovské odhodlání ty překážky zdolávat.
Počítače mají slepí vymakané, i s brailským řádkem, na památku mám doma schovaný časopis, který každé své třídě při nějaké příležitosti ukazuju:o) Viděla jsem i několik dokumentů, jak pečují nejen o sebe, o svou domácnost, ale právě i o dítě – mají to fakt vymakané, mají i různé pomůcky, které jim péči usnadní, ale tyto základní věci, které nadhodila Babofka, ty prostě asi musí kdyžtak zaskočit někdo vidoucí – vodovky hmatem nepozná, některé skvrny taky ne.
Přečetla jsem si článek, na který Petra hodila odkaz a moc mě mrzí, že jsem nenašla pokračování…taky by mě to dost zajímalo. Musí to být opravdu lidé s velkým odhodláním, trpělivostí a elánem!
ahojky, to je moc dobře, že si i farmaceutický průmysl konečně uvědomil, že někteří spoluobčané jsou nevidomí….
S Braillovým písmem mám osobní zkušenost-před nástupem na MD jsem učila na flétnu nevidomou holčičku. Tehdy jsem jezdila na kurzy notopisu na Deylovu konzervatoř do Prahy.
babofko, nevidomí mají k inernetu normální přístup-mají speciálně upravené počítače se zvukem… Ale jinak se samozřejmě přidávám-je strašná spousta věcí, na které bych se ptala…
… dovolím si zatím vložit odkaz na článek tady na VD – Nevidomí rodiče – možná tam pár odpovědí najdete.
Jinak se ale přimlouvám taky za další informace.
Kdysi jsem viděla nějaký dokument o nevidomé mamince, která o zrak přišla v dospělosti. Je to už dávno, ale utkvělo mi v paměti, že celá rodina se musela naučit např. zavírat dveře – nejdřív jsem nechápala, jaký to má smysl, spíš bych čekala, že to bude obráceně. Paní tam ale vysvětlovala, že do pootevřených dveří vrážela, když zůstávaly otevřené dokořán, snad se stalo, že se částečně přivřely, takže do nich zase vrazila… Děti byly naučené, že všechno musí vracet na své místo.
Co mě ale v té době zaujalo nejvíc – ta maminka malovala úžasné obrazy!
Bokul, všimla jsem si toho úplně stejně jako ty – na krabičce z lékárny (Fastum gel). Myslím, že je to v pořádku a že by takto mělo být označeno všechno.
Jinak jsem stejně zvědavá jako babofka, vždycky mě napadne, jak to ty maminky dělají, když mají malé dítko? Neumím si to představit, že se starám o malého Cipíska, který objevuje kořínky kytiček v květináči, hledá svoje ponožky v koši na prádlo, chce si umýt ručičky v záchodové míse…. víme, co všechno dokážou… a nemůžu to své mláďátko vidět.
No a v mém životě (a naší rodiny) jednoho nevidomého máme. Je to úžasný člověk, milý a hodný, máme ho moc rádi, chodíme k němu na masáže.
To je opravdu fůra těch otázek. Nebylo by špatné třeba nějaký článeček? Co, bokul?:-))Myslím, že bychom si všechny rády přečetly nějaké informace hezky pohromadě.
Opravdu jsem si všimla tohoto písma např. na lécích. A je dobře, že se začíná používat normálně v běžném životě na běžných výrobcích.
Občas si tak člověk říká (tedy já:-)):“Kdybych si měla “vybrat“, tak asi je lepší ohluchnout než oslepnout.“ Vůbec si nedovedu představit, jak bych fungovala jako nevidomá! Skláním se před jejich dovednostmi!!! Co je pro nás naprosto běžné, to je pro ně zprvu nezvladatelný problém.
Bokul, vnímám to stejně jako ty, jsem strašně ráda, když si někde nově všimnu slepeckého písma. Myslím, že život bez zraku musí být hrozný. Já bych to asi nepřežila, navíc s naším malým “přesouvačem“, který permanentně někam přemisťuje věci a trénuje můj postřeh. Takže najdu několik mincí v posteli, kleště na gril pod gaučem, posledně jsem nemohla při odchodu ven najít rukavice… Co bych dělala jako slepá, nevím… 🙂
Ale to jsem odbočila.
Určitě by mě tedy zajímalo, jak takové situace řeší maminky, kterým zrak chybí.
Jakým způsobem “kontrolují“ zdraví a čistotu dítěte? Jestli už má dostatečně omytý zadeček, jestli není umazané z venku, pokecané od jídla nebo vodovek, nemá vyrážku nebo jen opruzený zadeček? Po hmatu se dá asi hodně věcí identifokovat, ale všechno určitě ne…
Jakým způsobem hledají informace? Internet je skvělá věc a dá se tam najít všechno, od zpráv po informace třeba o institucích, vzdělání, apod. Jakým způsobem získávají tyhle všechny informace?
Jak vaří? Skleničky s kořením mají každá své místo? Co když třeba tatínek pak skleničky přehodí? Nebo pokaždé před kořeněním očichává a ochutnává?
Jakým způsobem pečují o svoji úpravu? Vlasů, make-up, tvar obroučků brýlí, oblečení, bot,… ?
Otázek by byla velká spousta…