Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už je nás zase šest
Dnes vzal manžel děti k babičce. Vrátili se poměrně pozdě. Oběd jaksi nestihli v daném termínu, ale až za 2 hodiny. První do dveří vsoukali klec „pro Kondora“. To už jsem couvala, a uvažovala, co koupili. Pak se vřítili oni, jen s malou taškou. Na mé tázavé pohledy jsem dostala odpověď od nejmladší. Pepa. Stručná, jasná a vše říkající odpověď. Pomyslela jsem si, že někde zamluvil nějakého velkého exotického papouška a že my dají čas, abych se s tím smířila. Zase na druhou stranu není to pes ani kočka, na které jsem alergická (ve smyslu nemoc, ne hněv). Šla jsem do kuchyně nachystat oběd a zarazilo mne radostné vískání té nejmladší. Dojdu do obýváku, kam se zatím přemístila, a koukám. V kleci „pro Kondora“ se choulí malá andulka. Je pěkná modrá. Oklepu ze sebe zaražení a pravím: „ A kde má navigaci?“ Manžel a starší dcery nechápavě hledí na mamku a klepou si na čelo. A tak rychle vysvětluji: „ Já jen aby se vám v té kleci neztratila, než najde vodu a žrádlo.“
Možná si ještě pamatujete na zprávu o tom, že nám umřela Korela. Psala jsem ji zde někdy v létě. A tehdy jsme se domluvili, že žádné další zvířátko doma nebude. Snad později, až si Eliška sama vybere. A tak si naše nejmladší domů donesla zvířátko. Teda tvrdí dospělá část rodiny. Museli jí usmlouvat, protože chtěla kočičku od babičky. Teda osobně si myslím, že kdyby jí to nenavrhly. Eliška je sice šikovná, ale v 19M si ještě vědomě nepřála domů mazlíčka.
Vím, že je to trochu od věci, ale jako dítě jsem měla andulku 2x a nesmírně jsem ji milovala. Veškerá péče byla na mně, takže jsem poprvé kvůli někomu louskala odbornou literaturu a hledala cestu, jak nejlépe pečovat, moc mě mrzí, že je manža alergický na peří a ptáček tak navždycky do bytu nesmí…
Velkou klec bych vnímala jako pozitivum, možná to vypadá, že je tam moc místa, ale andulka, která v kleci skoro nemůže roztáhnout křídla, je opravdu chudák. Jsou dny, kdy ji člověk z klece prostě vypustit nemůže, a v menší kleci je ptáček opravdu “ v kleci“. Danasi, gratuluju, uvidíš, jak budou všechny děti zase veselejší 🙂
Já si před 12 lety také pořídila Pepu, také modrého anduláčka a k němu velikánskou klec.
Po čase přibyly další andulky, tak jsem jim pořídila venkovní voliéru. Všechny andulky nám postupně buď uletěly nebo umřely. Jen Pepa je nám věrný a je pořád fit. I když u nás v létě bude už 13 let.
Vlastně to není Pepa, ale Pepina – po několika letech jsme zjistili, že je to samička. Dokonce sama odchovala několik mláďat.
Tak ať je vám s ním veselo :-))).
Tak velká klec?? To bude chtít víc andulek :-))
Díky holky. Zvládnout to zvládneme. Jen mne zarazila ta velká klec. Spíše bych řekla voliéra. Museli jsme jedno křeslo zabalit a dát ho do sklepa, protože už tu nebylo místo. Do klece by se vešlo tak 50 andulek a ještě by tam měli spoustu místa.
Jinak musím Pepíka ochočit já. Včera celé odpoledne jsem ho měla v ruce a hladila a mluvila na něj, aby se nebál. Jak vběhla ta naše nejmladší, vždy sebou škubnul a kousnul mne do ruky. Teda tak malý ale kousat umí.
Danasi :)) To je hezké překvápko a je milé, že se nejmladší “rozhodla“ :)) To je opravdu od zbytku rodinky průhledný trik :))
Nicméně vám ptáček určitě pomůže rozehnat chmury ze ztráty korely (i když je to už dlouho) a pro děti to bude fajn kamarád 🙂
Jen ti držím palce, ať to ustojíš s alergií, bohužel ptáčci jsou někdy co se roztočů týká horší než pes nebo kočka (příkladem je můj nejstarší)… ale už jste doma ptáčka měli, tak to jistě zvládneš.
Ať se u vás novému členu líbí!
Danasi:-) andulku zvládnete:-)))
Zvířátka jsou fajn,děti se naučí respektovat jiné živé tvory a ta láska mezi něma je zase o něčem jiném.
Ať se Vám spolu dobře žije:-)))
My měli rybičky-po stěhování zbylo jen akvárko:-) ale čeká ve sklepě až synek projeví zájem:-)
A máme psa,i když začátky sžívání prcka se psem,který tu byl dřív:-) byly těžké,tak teď už si spolu hrají:-)
Když malý plače,že se bojí strašáka v pokojíčku-tak mu táta říká…ale my přece máme pejska:-) ten všechny strašáky zažene:-)))))
Zvířátko je dobrá energie a působí na vztahy v rodině. K
Jé, tak to je dobrý!
U nás takhle proběhly rybičky, ale odmítla jsem se o ně starat a manža to po roce vzdal. Teď chtějí děti pejska a já jim marně vysvětluji, že by byl u nás doma chudinka a že mají pejska u babičky, což pochopitelně není ono…
Každá změna je k něčemu dobrá.
Danasi, zvykneš si :o) hlavně Pepa aby moc “nekřičel“! No já už nějaký ten měsíc uvažuji nad kočičkou, ale než se dodělají Sáře alergologické testy, na to raději ani nepomyslím:o))) Tak ať se u vás Pepovi líbí! :o)
Danasi, to bude dobré, pořád lepší Pepa, než padesátikilový boxer. Věř mi, já vím, o čem mluvím(-:
Danasi: tomu říkám překvápko :-)))
Tak ať se u vás Pepovi líbí a
tobě ať se s Pepou dobře vychází 🙂