Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem zralá na Chocholouška.
Holky nějak to na mě padlo a vůbec nevím co s tím. Nezvládám své emoce, nebo jak to napsat, jsem už kolikátý den podrážděná. Dnes to vyvrcholilo celé odpo kůvli něčeme řvu na kluky. Cokoliv udělají, nebo řeknou tak na to reaguju špatně…do toho i malej měl den D.
Ani nevím jak a proč to je, ale pořád dokola je to stejné….vytáčí mě ty blbiny co děti dělají a neposlouchají…padesátkrát dokola jim říkám at udělají to nebo naopak at něco nedělají, mají ze mě snad psiniu či co a za chvilku jak kdybych nic neříkala jedou v tom samém…a já už nějak nemám sílu argumentovat pořád dokola….
Při hodinovém nočním uspávání malého jsem si pobrečela a došlo mi že už tu klidnej a pohodovej den nebyl ani nepamatuju….nevím asi je to i tím že jsme se pustili do té rekonstrukce ložnice a manža si dá kafe a mizí a jsem na kluky sama, ale to je prostě potřeba udělat at ted nebo za měsíc…
Včera i končil dřív abych se naložila do vany a odreagovala, nepomohlo….dnes jsem si i rozdělala bublinky a popíjím to a upřímně nepomáhá to také…
Nevím co s tím dělat vím že takhle to dál není možný, tenhle stav není prvně a bohužel asi ani naposled..už jsem i přemýšlela nad psychologem, ale prášky brát nechci….
Stejně jsem ted nějaká labilní nebo co na jesnu stranu nervní a vytáčí mě dnes to byl fakt hnus odpo a na druhou stranu budu brečet, když jsem vykládala kamarádce jak jiná kamarádka se za nás modlila když jsme byli v nemocnici s Honzíkem stará věc a rozhodilo a dojalo mě to do slz….
Pochybuju o sobě …….
berulinko vím že zrovna ty toho máš naloženo tak moc, vždyt si píšem, tak moc děkuju za povzbudivá slovíčka a cítím se spíš provinile že bych měla podpořit já tebe, nemáš to jednoduché a obdivuju tě jak to zvládáš a moc ti přeju to samé aby se to šasem srovnalo a byla prácička i ten chlap na opření hlavy na rameno a vypovídání se…jen aby neusínal jak ten můj když zrovna chci foukat 😀
bami myslím na tebe
zavi máš pravdu není to chvilková záležitost, brečím..děkuju za slovíčka….včera jsem hledala na netu tam je prd. musím vyzjistit kdo tu je…
víš ono je to hodně kostiček najednou pořád mám pocit že všehno zvládám a hlavně že musím a tak pak mám nervy jak se toho nakupí víc
zítra musím do ppp pro papír letět do vedlejšího města, pak na velkej nákup když už tam budu , naklidit ten náš prach protože odpo přijedou známí dodatečně mi popřát a to nemluvím o pohoštění….mám tu dvě knížky na recenzi a ač se mi moooc líbí tu jednu už po třetí přepisuju….musím udělat tvořeníčko … mám ráda když to pak zvládnu a jsem pak spokojená, jsou to věci co ostatní dělaj také ženský pořád maj honku a něco se zařizuje, jen zrovna ted mi to nějak přijde jak nadlidské úkoly…..no vzala jsem si papír a sesumírovala co kdy a snad to v klidu udělám…
co to bude až to bude, máte to s tím mým dudlatým zlatínem
Bami, když já u tebe mám pocit, že to není stav jednoho dne, už to trvá dýl, viď? Prdelko, fakt to zkus, zeptat se na nějakého dobrého psychologa .. nebo aspoń na nějakého.. Za pokus nic nedáš. Kila navíc hoď za hlavu, tedy zatím, až budeš v práci, ustálí se to a budeš klidnější, půjdou dolů sama. Nebo, pokud to fakt potřebuješ řešit, kamarádce hodně pomohla STOB organizace. Nevím jestli to ještě funguje. Je fajn, když se schází podobně zaměření lidé a vzájemně se podporují. A ještě bych nepodceňovala zdraví. Může se v těle něco odehrávat. Nevím za jak dlouho, ale máš nárok na pravidelné kompletní prohlídky, mě změřil tlak, odebral krev, moč a zkontroloval všechno včetně krvinek, cholesterolu, snad se tam projeví i ty hormony? Věnuj se sama sobě, zasloužíš si to! Myslím na tebe a hladím na dálku…
moc moc moc holky děkuju za slovíčka ani nevíte jak mi to pomáhá….nálada zatím nic moc…popíjím kafíno a pročítám
než šli kluci spát tak jsem vklouzla k nim do pokojíku a povídali já se omluvila za to jak poslední dobou vyjíždím…jejich hodnocení je že je to pořád 🙁 ….tak jsme se dohodli že já se budu snažit ale záleží to i na jejich chování….no nevím zda to pomůže, ale já jsem ráda, když to přežená tak se omluvit…
manžel mi stále nadává že tu svojí hlavu neumím vypnout a pořád něco a někoho v ní řeším a vypnout neumím…..v tom má pravdu…
jsem ráda, že v tom nejsem sama, já si ale pak připadám jak matka saň a říkám si že tohle snad nikde není a jen já to tak blbě zvládám tu výchovu atd. s klukama nejsou nijak extra problémy jsou to takové drobnosti ale kupí se to a tále dokola
kubajz já to už zkouším pokolikáte a nedaří se a zkoušela jsem snad všechno psát sem – ostatní zhubli a já nic 😀 , chodila jsem na přištroj kde jsem cvičila a měla nafukovací pás na břiše se pak člověk víc potil stálo to prachy a učinek chvilkový…takhle ve školce ale nebudu nic zvládat, jsem unavená a pohyb začíná být víc problém
keendekuju za hezká slovíčka a koukám mraky byly asi nad celou republikou
millopsala jsem ti v jiné diskuzi
marinado tak prvně jak píšu tvou přezdívku vidím bifteček 🙂 moc děkuju a tvoje slovíčka mě rozbrečela děkuju moc hezky jsi to napsala a máš pravdu jako můj manžel beru si víc než je třeba, jen to neumím dělat jinak….máš pravdu v každém písmenku…děkuju jsi citlivý a vnímavý človíček
guendolíno nikdy bych takovou ponorku na mateřské nečekala, kor když pořád něco děláme, ale asi se to sepsilo všechno dohromady
šárko děkuju za slovíčka moc vážně to pro mě hodně znamená …s tím chlapem je to trochu složitější, ale asi bude muset víc velet…tím že nejsou kluci starší jeho tak se drží víc stranou a když už ho to vytočí tak tu zařve neslyšel jsi mámu nebo jak se to s ní bavíš, ale já si za to trochu můžu sama, protože pokud nemám tyhle stavy tak mám pocit ale to je asi naprosto normální že to co on řeší tvrdějc, tak já bych zvládla klidněji a naopak….
mankaš děkuju i za potvrzení toho že ty stavy nemám jen já, protože mi to tak přijde, nikdy jsem to snad ani u kamarádek nepostřehla…jeden den jak druhý už at je hezky a může se aspon ven.
všem moc děkuju asi si to budu muset číst znovu a znovu …
včera manža vytvrdnul měl toho plné zuby(natahoval lepidlem ložnici) takže na nějaké řešení mluvení nebylo kdy dojedl a než odložil vidličku tak snad spal…..
já vypla telku a motala a motala ještě že mám to svoje pletení, ale tentokrátasi nepoznáte co motám 😀 já vám nahodim fotečku a budete to mít za kvíz
bami,jak já rozumím tvým řádkům..kolikrát jsem byla a bývám ve stejný situaci,že jsem celý dny jen ječela – ječím -bezdůvodně a pak večer bulela-bulím,že jsem to přehnala..akorát já to mám jiný v tom,že to nemám s kým probírat,jsem na všechno sama..jak psaly holky,je blbý období-počasí,že se nedá být moc venku a když si doma zavřená a stále stejný koloběh,je to na palici..znám to podle sebe,když malá marodí,mám jí doma 14-3 týdny a to je fakt děs,to ječim skrz blbosti,protože prostě cítím,že potřebuju ven,na vzduch,provětrat si hlavu a pak je líp..nervy zaplácávám sladkým..i s tou dietou ti rozumim,před rokem jsem byla taky hotová,hlavu plnou toho,že musim zhubnout,že si mi každej směje a já byla v tu dobu zralá na Chocholdu..však víš,že jsem tu založila téma na hubnutí..v tomhle už ty depky nemám,já mám depky,že nemůžu najít práci,že se nechytám ani na brigády,prostě si přijdu,že jsem k ničemu,nikdo o mě nestojí(myslím jako zaměstnance a ani jako o partnerku)..no prostě toho máme my ženský na bedrech hodně,chlapi to tak neprožívají,jen my si bereme všechno moc vážně a to neni moc dobrý..držím pěsti,aby si se z toho co nejdřív dostala.
Bamisko podle mě nejsi zralá na Chocholouška, to on by měl pořád nabito :-)Když jsou holky nemocné a nemůžeme ven, tak jsem někdy v podobné situaci, kdy mi přijde, že mě neposlouchají nereagují na mě…a mají ze mě psinu…Ono se to prostě nakupí, jsi citlivá maminka a na tom není nic špatného a není za co se stydět. Probrala bych to s kámoškou nebo to víc řešila s manželem, hlavně přeju aby se to brzo srovnalo a bylo zase dobře 🙂
Bamisko, líp než Marinada bych to asi nenapsala…myslím si totéž – jsi zřejmě hodně citlivá, hodná holka a nasáváš a nabaluješ na sebe kromě svých starostí i to, co by tě trápit třeba nemuselo, jen už to pak asi neumíš “setřást“ a střádá se to v tobě…
To, co jste si poslední dva roky prožili bylo na jednoho člověka ažaž, tak se nediv, že už se začíná tělo ozývat a naznačuje ti, abys´zkusila zvolnit…
Napadlo mě, jestli by s klukama víc “nepomohl“ manžel – myslím tím takové ty provozní věci, kdy ty máš pocit, že to říkáš po stopadesáté a oni na to nereagují, jestli by to za tebe v těchhle chvílích nemohl převzít on…
Je to chlap, ke všemu voják, tak prostě “zavelí“ a je po žížalkách ;-)… a ty se nebudeš muset vyšťavovat sama…
Držím pěsti, ať je tahle “blbá nálada“ brzy pryč a pokud by se držela přece jen dlouho, s psychologem nic nepokazíš…občas je dobrý slyšet, jak tu situaci kolem tebe vidí jiní, nezaujatí…
Bami,stavy, které popisuješ zažila asi každá mamina na mateřské, tím chci říct, že je mi to důvěrně známé, chápu Tě, ale radu bohužel nemám. To se musí prostě přežít.
Tak se drž, myslím na Tebe.