Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nějak se nám to zdraví sype
Ahoj holky, druhá polovina tohoto roku je pro naši rodinu ve znamení nemocí. Je to až neuvěřitelné. Napíšu podrobně:
1) srpen – tchýně spadla do sklpa a zlomila si a vykloubila rameno – od té doby je na neschopence, chodí na rehabilitace a nevypadá to, že se bude moct vráti ke své práci – je kuchařka.
2) srpen – tchán měl bouračku, auto na odpis, jemu se naštěstí nic nestalo
3) září – tchán má problémy se zády – nemůže se hýbat, do toho si naštípne žebro
4) říjen – byla jsem na operaci osmiček pod celkovou narkózou
5) říjen – manžel si vykloubí koleno a teď mu pořád vypadává a hrozně ho to bolí. Do práce chodí, ale má bolesti. Bohužel z finančních důvodů si nemůže dovolit být doma
6) říjen – švagrová ma angínu a při té příležitosti jí zjistí špatnou štítnou žlázu. Má být 6 týdnů doma a brál léky a pak se uvidí, zda operace nebo jen léky. A to už chtěli začít pracovat na dalším miminku.
7) říjen – moje mamka byla na operaci karpálních tunelů – na pravé ruce. Špatně se jí to hojí a bolí jí to. Teď začala chodit na rehabilitaci.
8) listopad – manžel měl angínu a byl 14 dní doma – nemáme peníze na všechny složenky :o/
9) listopad – synovec – dostal spálovou angínu a musí být 14 dní doma.
10) listopad – švagr – minulý týden mu vrtali zub, od té doby ho to dost bolí, ale k zubaři se nemůže dostat.
11) listopad – od soboty mě škrábe v krku – koupila jsem si Bioparox a konečně začíná zabírat.
12) listopad – já – včera mi otekla půlka tváře a bolí mě jedna pooperační jizva po těch osmičkách. Byla jsem u zubaře a po rentgenu mi zjistil, že tam asi zůstal kousek zubu a budou mi to znovu řezat – jdu na to v pátek. BUdou to dělat jen pod místním znecitlivěním z čehož mám hrůzu. Mám totiž panickou hrůzu ze zubaře.
Je to normální? Vím, nejsou to žádné smrtelné choroby, ale jsem z toho na prášky. Už se teď jen modlím, aby alespoň nejmladší člen naší rodiny – naše Natálka, zůstala zdravá!!!
Do toho včera zemřela 18.-ti letá dcera manželova kolegy z práce. Když byla maličká, tak měla rakovinu a díky silné chemoterapii měla špatné srdce. Takže letošek proležela na jipce a čekala na nové srdce, bohužel boj prohrála. Celý rok jsem to s manželem prožívala, i když jsem ji neznala ani jeho kolegu, ale stejně mě to vzalo.
Tak doufám, že bude líp. Naposledy jsme měli takový špatný rok v roce 2002 – umřely nám všechny babičky i děda. Jedna babička v srpnu, další v prosinci a děda taky v prosinci. Letos naštěstí neumíráme (ťuk, ťuk, ťuk) ale zato marodíme!
My máme taky poslední půlrok pokakaným navrch:-( vím o čem mluvíš, včera to u nás vyvrcholilo nejhorším. Teda doufám, že to vrchol byl a teď už bude zase dobře, aspoň na nějaký čas… Držím palečky, ať je i u vás zase líp!!! Ono totiž někdy musí být hůř, abychom si pak uvědomili, že teď jsme zdraví, šťastní, spokojení, zamilovaní a milovaní a dostatečně si to užili!!!
Říká se, že neštěstí chodí po řech. No, jak vidno, někde nahoře neumějí počítat.
Máte vybráno na spostu let dopředu. Někdy přece musí být líp! a bude. :o)
Holky, děkuju….
Matildo, mám stejnou zkušenost. Pohřeb milovaného dědy, který měl nádor na mozku, jsem absolvovala v pátém měsíci. Bylo mi zároveň strašně a zároveň jsem byla ráda, že už netrpí. Manžel se původně rozmýšlel mě na pohřeb vůbec nepustit, protože venkovský pohřeb = stovky kondolujících a týrání pozůstalých.
Arabarte, je fakt, že se z toho kluk tak rychle dostává, že jsem měla taky pochybnosti, ale ve škole mají vymýcenou půlku třídy s neštovicemi, diagnózu jsem určovala s kamarádkou, která neštovice zažila v rodině nedávno, takže jsem z něho udělala puntíkatého dalmatina a uvidím, co se stane u zbytku. Zatím zlobí, jak šílení…
Lenio, mrzí mě, co prožíváš, mě umírala babička na leukémii, když jsem čekala první miminko, byla jsem v 5.měsíci a z té ztráty a zároveň úlevy jsem se na pohřbu nervově zhroutila…
A u starých lidí to tak bývá, že když zůstanou na světě jeden bez druhého, život pro ně najednou nic neznamená, mají pocit, že všechno krásné už mají za sebou. A nám nezbývá než jim ten zbytek dnů, co mají před sebou, udělat co nejhezčí a nejlehčí…
Drž se, holka.
Holky díky za podporu, taky věřím, že už bude zase líp a že se to třeba obrátí :o)
Lenio to je mi moc líto. Když mi umřela babička, tak jsem to taky těžce nesla, protože byla úžasná a měla jsem ji moc ráda. Děda umřel, když jsem byla malá. Možná bude pro dědu opravdu lepší, když odejde za babičkou. Staří lidé se se smrtí partnera těžko vyrovnávají. Tak ať dlouho netrpí ani děda ani vy!!!
Lenousi to kamarádka zase byla 3 týdny doma s dítětem – potvrzené neštovice od doktora, aby po těch třech týdnech zjistili, že to vlastně neštovice nebyly – jen asi nějaká reakce na jídlo :o(
Báro – co napsat – drž se! Já ti můžu držet aspoň palce, ať už máte vybráno na dlouho dopředu.
Ahojky Arabart, já ti přeju, ať je vše zlé za vámi a prožijete v pohodě Vánoce….
Já jsem teď v takovém divném napětí-v srpnu mi umřela milovaná babička na Alzheimerovu chorobu(ty konce byly strašné, bolestné) a teď mi ve stejné léčebně zřejmě umírá dědeček-úžasný a skvělý člověk. Úplně to vzdal, nechce už, aby mu bylo lépe, asi chce za babičkou. Zlomilo se to najednou, vlastně jsme to nikdo nečekali….já si nechci připustit, že už k nim nikdy nebudu moct přijet na prázdniny…. Bojím se, že brzy přijde ta smutná zpráva. V sobotu se za ním jedu podívat….
Jste relativně v pohodě, opravdu…. Hlavně, že je Natálka v pořádku!!!
To je normální, že když se to sype, tak všechno najednou… Naštěstí to nejsou žádné hrůzy (i když ty zuby jsou strašně nepříjemné), zatni ten zbytek zubů a držte se, ať si nezkazíte Vánoce. My máme u jedné třetiny dětí neštovice, takže čekám rozšíření na ty zbylé dvě….
Arabart, držím palce, někdy je to takové začarované, mně to přijde, jako by člověk musel zadržet dech a plavat pod vodou, tak dlouho, až to skončí. Když to trvá déle, odráží se to často i na vztazích v rodině, tak to ťukám, abyste z toho vyšli zocelení a láskyplní, silnější než předtím, vy i celá vaše rodina. Dej vědět, jak se to vyvíjí(doufám, že už budou jen lepší zprávy)!:-)
Pamina
Arabart, to je teda pech! Je to trápení s nemocema, ale uvidíš, že bude líp, někdy se to prostě smolí úplně všechno.A ty peníze taky chápu – můj manža neměl marodku 5 let, protože mu to vždycky sežralo spoustu peněz, zato teď v květnu měl tak excelentní angínu, že byl doma měsíc. No ale finančně byl na tom stejně, jako kdyby marodil týden.Platíme hypotéku, tak je fakt potřeba každou korunu. Na zubaře držím všechny palce, taky to nemusím… a držím palečky, ať je to už poslední pohroma na dlouhá léta :)))
Arabart..sákriš…ale honem se dejte do pořádku:-)))) Máš na to čas do Vánoc..je to jasné:-DDD
Toho zubaře zvládneš neboj…zavřeš oči a budeš myslet na to co si pak půjdeš pěkného koupit za odměnu…aspoň nemusíš ležet v nemocnici…K
No holka, to se ti nedivím, před takovýma pohromama by člověk fakt padnul na zadek… O těch tvých osmičkách jsem samozřejmě četla, tak tě chápu, už sis myslela, že bude po všem a teď tohle. „Zatni zuby“ jak se říká a snaž se tím projít hlavně bez dalších následků, ať už to máš za sebou, budeme na tebe myslet a dej pak vědět, jak to dopadlo.
A držím palečky, aby už to byl poslední problém, se kterým se vaše rodina musí potýkat a všechno zlé ať se vyřeší, sama vím, co to je, hrát se složenkama černého petra, když nezvládnem zaplatit všechno. I u nás jsou černé měsíce, kdy se můj muž jako začínající podnikatel dostane díky nějakému „dobrákovi“, který nezaplatí fakturu, do dluhů. A to – musím zaťukat – jsme všichny jakžtakž zdraví.
Drž se, holka, určitě se co nejdřív odrazíte ode dna.