Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vychovávám...
Jednou z mých nejkrásnějších zkušeností je “být mámou“, zcela jistě se mnou budete souhlasit, když se narodí krásné a zdravé miminko a má všechno, co má mít, je to naprosto nesdělitelný pocit… na to slova nestačí…
Čím déle maminkou jsem, tím více o tom přemýšlím. Co a jak dělám. Co a jak říkám. Zda to své dítko připravuji na život tak, aby v něm obstálo se ctí.
Na každé povolání existuje příprava, když chceš být švadlenou, musíš se naučit šít, znát různé materiály, střihnout do látky; když chceš být kuchařka, musíš se naučit vařit, péct, nakupovat správné potraviny, znát druhy masa… Když se chceš stát matkou, co musíš udělat? Co je nutné absolvovat? Z čeho se skládají zkoušky?? Jaká kritéria musíš splňovat? Napadají mě zvláštní otázky. Říkám si, jestli tohle napadá každou z nás. Ten úplný začátek bych zformulovala do pár slov: přitažlivá výrobní technologie + dlouhá čekací lhůta :-)) = nový človíček !
U malých miminek je ta péče jasně daná – nakrmit, přebalit, převléknout… je potřeba miminko vypiplat. Některé potřeby dál zůstávají stejné a vznikají další vlivy (školka, škola, učitelé) a nové zájmy, kroužky, přátelé. A pokud s dítětem normálně komunikujete, klade vám čím dál složitější otázky na různá témata od nejzajímavějších “Kudy se rodí miminka? Ukaž mi to!!“ před zvídané dotazy “Proč se obloha červená, když sluníčko zapadá??“ až poty, co se nedají zodpovědět “Proč v nemocnici babičce nepomohli?“
Co začal chodit do školy, dostáváme se občas na tenký led. Nebo spíš já se dostávám “do ouzkých“. Paní učitelka dělá věci, které já nedělám a její rozhodnutí jsou pro mě těžko stravitelná a pro mé dítě nepřekonatelná. Jak mám svému dítěti vysvětlit a zároveň zdůvodnit různé druhy a formy nespravedlností? Od těch maličkých jako např. vypracuje domácí úkol, který pak paní učitelka ani nevybere; připravuje se na písemku, kterou pak ve stanovený termín nepíšou až po takové jako je ubližování slabším dětem, posmívání se dětem ze skromnějších sociálních poměrů a dětem se zdravotním handicapem.
A tak bych si potřebovala doplnit své vzdělání jako matka: Jak vychovat slušného, upřímného a pracovitého člověka? A je to vůbec do dnešní doby vhodné?? Stále si kladu jednu a tutéž otázku: jak to udělat, aby to bylo dobře….
Padmé, taky si myslím, že nad tím se zamýšlí každá máma – každá chceme své děti vychovat tak, aby z nich byli slušní lidé s pevnými názory a postoji, ohleduplní, laskaví a přitom sebevědomí a schopní přežít… je to každodenní boj a dilema. My to možná máme trochu zjednodušené tím, že jsme věřící, tudíž mám pocit, že na spoustu věcí nejsme jako rodiče sami, máme možnost “konzultace na vyšších místech“ 🙂
Ale tu správnou cestu, správný postoj, správný způsob, jak vychovat zrovna to naše dítko, to si musí najít každý sám…
Je pravda, že dítě se odmalinka setkává s jinými postoji, než k jakým je vychováno, s nespravedlností, bezmocí… myslím, že je to dobře, protože se tak učí své postoje obhajovat, učí se rozlišovat a v hlavince si sumíruje, jak to vlastně má být (a že jsou dětičky mooooc chytré a vnímají všechno krásně jednoduše, přirozeně a přitom s čistotou jim vlastní, to víme všechny 🙂 ).
Určitě univerzální rada neexistuje – jen vychovávat přirozeně, s láskou, příkladem…. ona slušnost se dnes nenosí, pravda, ale věřím, že jednou se to všechno vrátí…:)
A ještě jsem si vzpomněla s tou nespravedlností. To přišli kluci nejednou, že učitelka něco rozhodla nespravedlivě. Co na to může člověk říct. Někdy jsem se učitelky zastala, když to jen trochu šlo, ale byly i případy, že to ani při sebelepší vůli nešlo. Pak jsem jen řekla, že v životě není vše spravelivé a čím bude starší, tím více se bude s něčím takovým setkávat. Takže je to taková příprava do života.
Padmé-to je moc složitá otázka-to jestli našim dětem k něčemu ta slušnost a ohleduplnost bude,že?:-)
Ale já bych se tolik netrápila,prostě je vychovávejme s láskou a dávejme jim správný příklad. Stejně je život naučí,že vše není jen bílé,že lidé jsou různí. A myslím,že oni to zvládnou,neprohnou se pod tou tíhou,nebojte se-určitě mají pevné základy po NÁS:-)))))) K
Jo,jo, na každou blbost dostane člověk návod k použití, ale jak vychovávat dítě, k tomu není nic. Teda je, ale někde píšou to a jinde zas něco jiného. Co člověk to jiný názor. Nejhorší je, že se člověk snaží dítě vychovat co nejlépe, on pak v pubertě, kdy ztrácíme na naše děti vliv, zapadne do nějaké party, kde nejsou zas až tak dobře vychovaní kámoši a všechno je v pytli. Co mě teda těší, že jsem vypěstovala v synech odpor ke kouření a drogám a oni se tomu teda dost vyhýbají. To mě těší. Starší syn ale kamarádí a má nározy jako skinheadi a to se mně moc nelíbí. I když jejich nározy nejsou někdy zas až tak špatné. Mají např. záporný vztah právě k drogám, nebo k nacismu. Zatím alespoň nechce vypadat jako oni, jen oblečení jim přispůsobuje. Ale na hlavě si vlasy stále nechává.
Padmé, klidněs to mohla napsat jako článek. Tvůj text je moc hezký a trefný. O tomtéž přemýšlím strašně často a mám teď pocit, že správná máma si musí snad tyto otázky klást každý den.
Padmé, denně přemýšlím nad tímtéž! Snažím se malou vést tak, aby byla slušná, uměla zdravit, chovala se hezky, pomáhala ostatním…. jenže přesně jako Danasi vidím, že spravedlnost dnes nemá pomalu žádný význam, žádnou váhu. Smradi se mají dobře, buď za ně agresivní rodič vyřeší vše (většinou po zlém), nebo si prostě na ně nikdo nedovolí. Já jsem bohužel byla vedena (a jistě mnoho z nás) k neprůbojnosti (Kašli na to, nech je být, ať jdou první, nevšímej si ho, neříkej nic…apod.) Něco mi zůstalo, ale poslední dobou se to ve mně pere a vře, to když mě bezostyšně někdo předběhne – u lékaře, v lékárně, na úřadech, kdekoliv), a itehdy, pokud nechá maminka své dítě ubližovat mému (ano, i to se už stalo), zuřím a zakročím, nechci, aby Sára byla stejná jako já v dětství a nechala si “…. na hlavu“. Hodně se poslední dobou ozývám, kdekoliv, už se nenechám, protože s takovýma lidma si pak každý dělá co chce a to alespoň u Sáry nedovolím a vedu ji k tomu, aby se nenechala odstrašit. Pokud to nebude v silách mé dcerky, budu ji bránit! Zároveň bych byla raději, kdyby si ve škole (jako já kdysi) vytvořila své místo v kolektivu – přirozený respekt ke své osobě), u mě se tak stalo v 5.třídě ZŠ a pak zase ještě později v pubertě.
Jinak k pravidlům výchovy:o))) si ráda počkám a přečtu názory ostatních, protože vychovávat dítě v dnešní době je myslím velmi nesnadný úkol, zvlášť ještě mnohdy za odborného a nesmírně kritického dohledu generace našich mám a babiček:o(((
Tak jsme na tom stejně. Vychovávám, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. A určitě tak jak mne vychovávali naši. Být slušná, pomáhat, neodmlouvat.
Bohužel jsem asi před 3 roky řekla našim, že mne vychovali špatně a já dělám stejnou chybu. Vychovali ze mne slušného člověka – teda doufám. A jak to vidím na bývalých spolužácích. Čím větší grázl, tím lépe se má dnes. Čím větší slušňák, tím hůř shání práci a kde kdo na něm štípá dříví.
Vůbec se my to nelíbí. A pořád doufám, že slušné vychování jednou bude hlavní kritérium pro život a bude ceněno.