Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máme termín rozvodu!
Ahoj všichni, pamatujete si ještě na mě?:-) Na jaře mě opustil můj drahý manžel, v květnu jsem podávala žádost o rozvod a včera mi konečně přišlo předvolání. Takže soud o rozvod manželství máme 6.února.
A docela mě to vzalo. Bála jsem se Vánoc, že budu mít melancholický stavy a deprese, ale ani slzička mi neukápla, už je to za mnou. Ale teď ten papír a mě to nějak rozhodilo, zase se tím vším probírám a řeším. Nechci ho zpátky, to už určitě ne, spíš mě to všechno mrzí kvůli Nelince…
Ale to přejde, jinak je to lepší a lepší, od tý doby, co se manžel odstěhoval jsem shodila 20 kg (což jsem potřebovala jako sůl) a zatím si to držím, prostě bych řekla, že to špatný je za mnou a už teď je všechno jenom lepší. Mějte se krásně. Zuzka
Zuu, jsi náhodou dobrá. Je vidět, že už jsi se s tím docela vyrovnala. To víš, že to ještě bolí a asi to bude bolet, dokud bude Nelinka malá. Zvláště, když jí tatínek chybí, ale ona jemu zas až tak ne. S tím novým vztahem určitě nechvátej. Takové ty známosti, jen aby člověk nebyl sám, většinou nedopadají dobře. Užívej si teď částečné svobody a uvidíš, že se za čas nějaký nový partner objeví. Mě třeba přitahovali ti, kteří mi vůbec nepřipomínali mého bývalého. Ti co byli úplně jiní, jak fyzicky, tak mentalitou.
A s tím nezájmem z tatínkovi strany? Asi bych mu nevolala. Nechala bych ho být a Nelince to nějak vysvětlila. Stejně to jak je vidět nemá smysl a jen se vymlouvá. Buď tatínek na to přijde sám, že mu malá chybí, nebo ne a časem si na tuto situaci zvykne i malá. Akorát se tím obě trápíte.
Moc díky, snažím se fungovat, už kvůli Neli, myslím, že jsem to celkem zvládla, ale přestože už to bude skoro rok, tak to pořád bolí, sice míň, ale bolí.
Zuu, moc už va VD nebývám, ale tvůj příběh jsem sledovala pozorně, dokonce jsem i vyštrachala v poště fotky, co jsme si kdysi posílaly… gratujulu, jak jsi celou situaci ustála a věřím, že tvoje síla a rozhodnost pomůžou i Nellince se se vším srovnat. Máš můj upřímný obdiv, fandím ti a přeju, ať brzy přijde ten pravý 🙂
Gábina
Omlouvám se za překlepy…a že jich je :o)))
Zuu, nejstrašnější na tom všem musí být to vědomí, že tatínek nemá o Nelinku takový záem, jako ona o něj… Mi to úplně vhrklo slzy do očí, i ta rodina z jeho strany, ach jo, vždycky na to doplatí dítě, a nejhorší je, že čas běží a nedá se vrátit. My jsme se s mojím rozešli relativně v klidu (tedy on se stále chce vrátit), ale nejednou mi bylo úzko, když se mě malá zeptala: “Maminko, proč nemůžeme být s tátou?“ V tu ránu jsem nenáviděla JEHO!!! On se choval jak idiot a všechno pokazil a já mám s malou trpět?
Nicméně tobě přeji už jen lepší život, a uvidíš, že čas je opravdu superbalzám na rány, halvně ty duševní:o)
Držte se a dej pusu holčičce!!!
Zuu, stále držím palce!:-) Nech si čas odejít to staré a dát místo novému, i ty to tak cítíš. Nelinka bude vnímat sama, kolik času a citu jí táta dá. Užívejte života, může chvílemi utíkat strašně rychle!:-)
Opatrovnický soud už máme za sebou, schválili nám dohodu – takže je vše na domluvě, jenže manžel pořád “nemá čas“, ani Nelince nezavolá, nic. Nela dneska už od rána mluví o tatínkovi, nutila mě ať mu aspoň zavoláme, telefon ale nezvedl. Pak napsal, že nemá čas, že možná příští týden. Ach jo. Alimenty mu paní soudkyně schválila 3000,-, ale řekla, že vzhledem k jeho příjmu je to málo a napsala nám do rozsudku, že to bude otec kompenzovat širokým stykem s dcerou. To bylo 18.listopadu – od tý doby malou viděl třikrát.
Zuzko, přesně vím,jak Ti je… akorát u nás jsem “rozvraceč rodiny“ já, takže já to prožívala asi trošku jinak, ale nervy to jsou asi úplně stejné…
Ale teď vás teprve čeká opatrovnický soud, ne? Nebo to už máte vyřízeno?
Hubnutí je dobrá věc 🙂 aspoň nějaké pozitivum v této situaci. Já od doby co jsem se rozhdla to řešit do podání žádosti o rozvod (rozmezí asi 4 měsíců), jsem zhubla taky asi 15 kg 🙂 a taky mě to jenom “těší“.
Hodně sil, pevné nervy a drž se…
nový vztah přijde v pravou chvíli, neboj 🙂 teď to neřeš.
Díky vám všem! Trvalo to tak dlouho, protože paní soudkyně co nás měla mít na starosti otěhotněla a nastoupila na rizikové těhotenství, takže se její případy musely přerozdělit – aspoň to mi řekla advokátka.
Tatínek na Nelinku víceméně kašle, má jen řeči jak jí zbožňuje, ale k tomu, aby se na ní přijel podívat ho musím nutit. Asi má důlěžitější věci. K Vánocům jí dal malého plyšáka a dětský prstýnek, který během týdne zničila. A ještě brečel, jak nemá peníze (byli jsme totiž domluvení, že jí koupí loutkové divadlo), nevím co s nimi dělá – má třikrát větší příjem než já. Jeho matka, moje tchýně a Nelinky babička se od června ani neozvala, k Vánocům Nelince taky nic nedala a to měla vždycky hrozně řecí, jak bez ní nemůže žít. Mně teda nechybí, ale Neli si občas posteskne.
Nových objevů by bylo, ale já se všeho bojím, nechci se hrnout do něčeho vážnýho, nechci aby ode mě někdo něco čekal, každýho hned odrazuju, protože vím, že nakonec mu ublížím. Prostě je ještě brzy. Tak uvidíme časem…
Zuu, vydrž, brzy budeš mít vše za sebou…. Přeji Ti, aby vše proběhlo hladce a bez problémů…. Pak š´tastně vykroč do nového života!!!