Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se vyrovnat s nevěrou??
Máte některá zkušenost s nevěrou partnera? Jak jste se s tím vyrovnaly? Já nějak ani po roce nemůžu…a omlouvám se, že zůstávám anonymní..
Bamisko já si myslím,že právě jsi ty důvody taky vypsala.Právě třeba to neřešení je už ten spouštěč.Pokud je vše v pořádku,tak to manželé začnou řešit dřív spolu než dojde k řešení právě někým jiným.Chápu,že to pro tebe je bolestné téma,možná si myslíš,že tvůj exmanžel neměl jedinný důvod,ale pokud není notorický sukničkář tak to byla možná nuda nebo touha si něco dokázat?
Bamisko, myslela jsem to malilinko jinak, pokusím se to vysvělit, nebylo to míněno jako “omluva“, nýbrž jako “vysvětlení“ určitého jednání.
Ne vždy se dá partnerský život uvést v soulad. Přes snahy a pokusy se může dostat do “mrtvého“ bodu. Záleží na “výbavě“ daného jedince, někdo to rád, jiný méně a někdo necítí tu potřebu vůbec (pro někoho je jednou za týden málo, pro druhého je jednou za týden moc)… a to jsou věci, se kterými nelze hnout. Je zapotřebí se přizpůsobit.
Dle mého názoru se můžeš přizpůsobit … na rok, na dva… na pět let… na deset let… A pak právě může přijít okamžik, kdy už toho ovládání, sebezapření a řekněme “nedostatku“ má “dost“, kdy partner/partnerka “někoho“ pozná, zajiskří to…
A malér je na světě…
A nemusí jít nutně o to, že by ten člověk chtěl všechno zbořit a zničit – ztratit životního partnera, přijít o rodinu, o děti – spíš jde o naplnění jakési touhy či potřeby…
Anežka
tak tu bloumám nad větou že nevěra se nečíní bezdůvodě, že k ní je důvod já s tím nějak nesouhlasím…jestliže jsou problémy, jestli je fádní manželství , nudnej sex atd. tak se to má začít řešit ještě dřív než ta nevěra přijde a pokud dotyčnej cítí že něco není v pořádku tak má zabojovat a dát si to manželství nebo sex prostě dokupy…vy to vlastně tou větou omlouváte a s tím já se neztotožnuju…
K nevěře nemám moc co říct, ale k manželské poradně svým způsobem ano.
Za svůj život jsem poznala hodně psycholožek (psycholog – chlap byl jen 1, proto ženský rod). Už od ZŠ (poruchy učení, šikana, …). Vyrůstala jsem v těžce nefunkční rodině. Jenže dítě přebírá vzory, které vidí u rodičů, ať jsou jakékoli. Tak i já jsem přebrala některé vzory z naší rodiny, aniž bych si to uvědomovala. V manželství jsme si pak prošli mnoha krizemi, a většinu způsobilo jen to, že jsem v sobě měla podvědomě zafixovaný špatný model fungování manželství. Např. u rodičů se nikdy křivdy nezapomínaly, NIKDY se nemohlo odpustit, a při každé hádce se vytahovala špína, co kdy kdo komu udělal. Kdo toho našel víc, “vyhrál“. Cokoli bylo špatně, i maličký detail, byl to důvod pro strašlivou hádku, zesměšnění druhého, malá chyba byla důvodem i pro hodinový monolog na téma jak je chybující špatný, neschopný, pitomý, … (Cílené snižování sebevědomí až na nulu.) V manželství jsem nedokázala přiznat, že jsem něco nezvládla, neb jsem z domu byla zvyklá na to, že pak přijde systematické ponižování a psychické deptání. (Vše zlé jen od otce.) A příkladů by se dalo najít opravdu mnoho.
Jak jsem zmínila, potkala jsem se s řadou psycholožek, ale většinou to byla hrůza. Až v manželství jsem měla opravdu neuvěřitelné štěstí na jednu fantastickou. Šla jsem k ní s nedůvěrou, ostatně po tolika negativních zkušenostech se nebylo čemu divit. Ale tato paní doktorka je zkušená a velmi moudrá paní, opravdu psycholožka na svém místě. Povídala si jen se mnou, se mnou i s manželem dohromady i s manželem beze mne. Díky těm sezením jsem si začala uvědomovat, že na spoustu situací reaguju zbytečně přehnaně, že manžel není můj otec, že když mi něco lehce vytkne, není to proto, aby mě ponížil a rozcupoval, ale proto, abychom se nad tím společně zamysleli a společně našli řešení, které bude vyhovovat nám oběma (jak nevídané u mých rodičů). Trvalo to pár měsíců, ale postupně jsem začala vidět, proč při problému reaguju tak, jak reaguju, a proč je to špatně. Viděla jsem ve svém chování vzory z dětství, a začala jsem si uvědomovat, že manžel není můj protivník, ale partner, který mi nechce (na rozdíl od otce) ublížit. Je to běh na dlouhou trať, ale lepší se to.
Mohu říct, že když se člověku podaří najít dobrého psychologa, a když oba partneři chtějí, dá se problém řešit a vyřešit. Ovšem moc dobře vím, jak složité je najít kvalitního psychologa…
Pokud se, milá anonymní, rozhodneš pro poradnu či pro samostatně působícího psychologa, vyhledej si na něj co nejvíc referencí. Od známých, z webu (např. znamylekar.cz), … Psycholog může pomoci, opravdu ano. Jen to musí být profesionál. A taky – co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému.
Držím pěsti, aby se problém podařilo vyřešit co nejdřív, aby dušička měla klid!
nepřihlášená kekunka
Zuzinko, ahoj, ptáš se na manželskou poradnu, podle mě: je to sociální přežitek 🙁 Takže, když jsem se rozváděla, manžel chtěl, abych šla do poradny. Já, pro jeho klid, šla. I když jsem si za rozvodem prostě stála. Byla jsem tam sama. Povídali jsme si, doktor, nebo kdo tam seděl, zhodnotil, že naše manželství opravdu nefunguje a chtěl mi radit dále, na příští schůzce, ale NAČ? Pokud člověk sám zjistí, že si nemáš s manželem co říct, že padla nevěra, že…no prostě z různých důvodů, tak už nechceš rozebírat do detailů vaše soužití. Ale víš co? Já asi měla smůlu na doktora divného, jako by mu to bylo jedno. Je placený státem, resp. máme ve městě služby, které jsou zdarma, právník, psychologická, manželská poradna, atd…už nikdy bych do poradny nešla.
No a k anonymnímu příspěvku: na nevěru se těžko zapomíná (nevím proč, ale myslím si, že vím, kdo se skrývá za anonymní 🙂 ), ale to je jedno, ale určitě bych nenavštívila nějakou poradnu. Každý máme nastvenou míru tolerantnosti jinak. Já bych nejspíš odpustila, ale nikdy bych nezapomněla. Nevěra se nekoná bezdůvodně, ale to už tu bylo myslím řečeno. Každopádně nemá cenu se tím trápit, jde o to, jak se partner chová teď.
Zuzino, já jsem to napsala hloupě. Máš pravdu, dále se o tom, co se mezi pratnery stalo nerýpat, nevytahovat to třeba u každé případné hádky i do budoucna apod. S tím souhlasím. Já to myslela tak, že by neměla, to co cítí, anonymní dusit v sobě, ale právě vyhledat nějakou odbornou pomoc.
zuzino : Lien vlastně odpověděla za mě, ale my jsme s ex byli v poradně… a ano, nikdo ti tam neporadí co dělat, jen se ptají, poslouchají a člověka přivedou na jiné, nové myšlenky, podněty.. proč k situaci došlo atd. A je zřejmé, že kolikrát vyplavou věci, o kterých už člověk třeba ani neví, nebo si ujasní co a jak.
Takže za sebe bych anonymní tazatelce doporučila návštěvu poradny, může jít nejdřív sama, nebo hned s manželem… my když jsme šli poprvé, vzali si nás pan a paní doktor, a na podruhé si nás rozdělili a po 3x jsme šli zase všichni společně.
zuzino, nemám zkušenost s manželskou poradnou, ale s psychologem, ono to není tak, že ti poradí, co máš dělat, aby to bylo dobře, ale pomůžou ti (jistým vedením, vlastně by se dalo říci manipulací) nahlédnout ty problémové věci z jiného úhlu a pak už asi záleží na každém, jak s tím naloží. Předpokládám, že v těchto poradnách půjde o to samé. Osobně to považuji za šanci dostat se z nejhoršího, kdy opravdu nejsem schopná ničeho jiného než svého zaujatého pohledu, ale na hlubší terapii bych si klasickou psychologii nevybrala, spíše něco jako záchranná brzda.
Snad nebude vadit,když se zeptám jestli máte někdo zkušenost s manželskou poradnou?Funguje to opravdu tak,že když tam dejme tomu přijdeme s manželem,že si nerozumíme nebo já nevím není to ono,tak nám poradí co s tím máme dělat?Fakt nemám zkušenosti.Peťko co jsem ve své době četla k řešení nevěry,tak to nebyly rady typu o tom mluvit,pokud chci manželství udržet.Spíš pokud chci rodinu zachránit,tak zamknout to na 100 západů a klíč zahodit.Bohužel to asi není situace pisatelky,tam by asi byla dobrá návštěva nějakého odborníka jak už psaly holky.
Zkusila ještě léčbu ve stylu vést si tak trochu svůj život,mít své tajemství,prostě aby tě manžel obrazně řečeno neměl jistou,ale bojoval?
Toto je opravdu hodně těžké téma. Myslím si ale, že hrozně záleží na situaci a v jakém stavu partnerského vývoje se právě ona dvojice vyskytuje.
Před několika lety jsem si říkala, že bych nevěru neodpustila, nyní mám pocit, že třeba i ano. Už to nemám v hlavě tak zaryté, že ne a ne a za žádných okolností.
Jak se s nevěrou vyrovnat tedy neporadím. Určitě si ale myslím, že dobrým řešením by mohla být návštěva manželské poradny apod. Snažit se o problému a svých pocitech mluvit.