Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nevím
Ahojte,
tak v neděli večer se nám vrátil tatínek z víkendu se svou milou a jejími dětmi. Prý byla pohoda, jakou dlouho nezažil. Tady doma taky, i prcek byl v klidu. Jen mě deptaly dotazy jako: kde spí tatínek, kdy přijde apod. Nakonec pronesl, že je nám dobře, i když není doma. Ale jen vstoupil táta do dveří, už byl z něj nadšený. Pak jsme spolu strávili dva večery, samá slušnost a ohleduplnost. Sám prý nemá jasno, kvůli malému pořád váhá. Mě tlačí do nějaké seznamky, abych si někam vyrazila… Ale mě se nechce ani za kamarádkami, už tak se přetvařuji před rodinou, jak byly super hory. Zítra jdu do práce a tam nebudu mít čas se v tom patlat. Doma je to divné a tiché. Syn půjde do školky až zítra, tak si hrajeme, sem tam něco uděláme. Ale mě chybí ani nevím co. Asi kousek mě. Dnes manžel na noc nepřijde (přijde mi směšné, když mi to hlásí nebo velmi způsobně děkuje za večeři), zítra nevím, pozítří ano, pak nevím… Je to zvláštní. Chce se mi nad tím brečet i smát. Jak dlouho se dá toto vydržet, nevím. Mějte se rádi, chvalte se a užívejte lásky. Mě to moc chybí.
Souhlasím s Dandou. Udělej si večer nebo i celou noc jen pro sebe a on ať se postará o Vašeho syna. Nedoumlouvala bych si s ním termín. Prostě postavit před hotovou věc, ať si to zařídí. Jestli už měl v plánu jiný program, to je jeho věc. Ty prostě děláš jen to, co Ti navrhoval.
A “servis“ bych mu také nedělala.
Držím pěsti, aby ses už netrápila a našla jsi nějaké řešení.
Je mi moc líto, čím procházíš, musí to strašně bolet. Jestli i po tom všem o něj stojíš…na Tvém místě bych zvolila taktiku, kterou Ti navrhuje “manžel“ – překonej se, vyraž do světa (ať už sama nebo s kamarádkou), on ať hlídá dítě a Ty se vrať “šťastná a sexy“ a předstírej, jak úžasné rande jsi právě prožila.
Jinak to vidím tak, že “manžel“ si užije půl roku změny, pak opadne jeho zamilovanost a bude do smrti litovat, že není s Tebou…
tak to je mazec, zajímalo by mě, kam to dojde. Z tvého článku to na mě působí tak, že ty se o něj staráš a s jinou si jen užívá. Já bych se ho zbavila, i když je to otec tvého dítěte, k tobě se takhle nemůže chovat.
Nečetla jsem všechny reakce, ale určitě bych mu ten servis co mu děláš nedělala. Já vím, možná mu chceš dokázat, že dělá špatně, když chce od tebe odejít, ale věř mi, že v tom to není. Spíš bych se s ním co nejdřív snažila domluvit na rozchodu a na rozdělení majetku, protože by asi bylo hlavně pro tebe i vašeho syna lepší, kdybyste bydleli sami, bez tatínka. Já vím, jak tohle deptá. Taky jsem to zažila a skončilo to akorát velikou hádkou i fyzickým napadením ze strany mého exmanžela. Věř, že ti bude lépe, když budeš bydlet jen s prckem a budeš mít klid. A časem si najdeš i hodného a upřímného partnera. Jen ho nehledej prosimtě hned. Nejdřív si užívej svobody i když s tím malinkým roztomilým závazkem už je ta svoboda trochu omezená.
Jsi blázínek!!Ty mu ještě vaříš a necháš se deptat tím, že dnes nepříjde a zítra bude s vámi přes noc, protože neví ještě, jak se rozhodne?? Já bych ho pakovala co nejdříve do pryč, teda k novému objevu.Ať si objev užije vaření a podstrojování. Dokud na něj budeš “čekat“ bude toho jen využívat a Tebe víc a víc všechno bude deptat.
Rozhodni a rozsekni to, on se k tomu nedokáže odhodlat a ubližuje tím nejvíc Tobě a malému…
Držím palce!!!
Záleží na tobě, co uděláš. Můžeš tu mít vypsaných deset rad a deset návodů, stejně se budeš muset rozhodnout ty.
Myslím, že by sis měla říct – sama pro sebe, bez ohledu na rodiče a přátele (na chvíli si je odmysli, abys mohla promluvit sama za sebe) – jestli ho chceš.
A jestli ano, tak proč?
(láska, zvyk, slušnost, strach…)
Pokud ho máš pořád ráda, jsi schopná a ochotná mu odpustit a chceš to podstoupit kvůli sobě i kvůli dítěti- udržet rodinu pohromadě, zatni zuby a bojuj.
Hlavně buď k sobě upřímná…
A pak se podle toho zařiď.
Držím palce. Hodně štěstí.
A určitě se ozvi.
Já myslím, že ještě není všechno zahozeno… Píšeš, že jste spolu od 16 – myslím, že manžel prostě “zblbnul“, taková touha po něčem jiném, novém, po dobrodružství, je bohužel mnoha mužům vlastní. Asi jste si už za ty roky stačili zevšednět. Mám radu podobnou jako Virenka a Bramborka – nedělat ukvapené závěry a nebalit mu hned kufry. Takové rozhodnutí už se pak nedá vzít zpátky. A ještě – zkus něco změnit – udělat se nová, zajímavější, žena s tajemstvím…je to na tobě. Nevyčítej, neřeš, buď příjemná, ale buď taky žena sebevědomá, vědoma si své ceny…Je to krutá ironie, ale tak jedině se “loví“ zpátky muži. Až budeš mít někdy chuť, přečti si od Dostojevského Uražení a ponížení. Je to trochu na toto téma, ale to dost psycho. Držím palce.
Anonymní, já tě docela chápu. S mým mužem jsme spolu také od našich 16, tedy už 11 let. Také je první a jediný. Přeji ti pevné nervy a pocit uklidnění až se rozhodneš, ať už se rozhodneš jakkoli.Držím ti palce.Věřím, že to dobře dopadne, i kdyby pro tebe dobře znamenalo, že se ho konečně zbavíš,nebo že “si ho necháš“.Virenko, řekla jsi to všechno kráásně za mne. Nedívala jsem se – jakpak si vede tvůj chlapec? Snad už je vše v pořádku?
Anonymní, to je tedy fakt těžká situace. Já ale chápu, že větší část toho člověk chroustá kvůli synkovi, a potom, jenom pár dní od informace, že partner už mě nemá za jedinou, se veškeré tvoje cítění opravdu předělat nedá.
Moc na tebe myslím, souhlasím s ostatními, že dokud se on nevyjádří jasně, nebo dokud ty nebudeš vědět, že takhle tedy opravdu dál ne a aktivně to neukončíš, je to jen přežívání a pěkně to asi bude drásat nervy. Ale na druhou stranu, ukvapené rozhodnutí, pod ohromným tlakem, když je ve hře malé dítě, to taky není pravé ořechové. Já bych domácnost asi nechala fungovat stejně jako dřív, k jídlu bych ho přizvala, ale co se týče prádla a ostatního servisu, to bych v klidu a jasně nechala jemu. A ohlídala bych, aby plnil svou část péče o domácnost, kterou byl zvyklý dřív – dokud se opravdu jasně nevyjádří, jak by si to tedy představoval dál. Hlavně držím palec, ať se nepokazí vzájemná komunikace – o to bych se snažila maximálně, aby bylo možno se domlouvat slušně a hlavně kolem synka myslet na něj v první řadě. A s rodinou to nějak chápu taky, při té rychlosti, s kterou ses to dozvěděla, člověk musí sebrat odvahu čelit ještě emocím zbytku rodiny. Navíc je možné, že člověk vyslechne různé já jsem to říkala a ponoukání, jak se s ním už nebabrat a tak – a zatím možná nemáš sama ani trochu jasno, co bude dál, natož reagovat na další lidi. Ale ono to v tobě uzraje, a až vnitřní rozhodnutí přijde, bude hned líp, uvidíš.
Souhlasím s Karamelou – já bych tohle nevydržela a už vůbec bych se o něj nestarala. Asi by bylo nejlepší sbalit mu kufry – ať jde “za svým srdcem“ – nakonec možná zjistí, že to srdce je stejně jen u tebe. Hlavně se zkus netrápit – soustřeď se na syna, na sebe… třeba se ještě všechno spraví, ale teď momentálně bych viděla jako nutnost radikální řez. Hodně sil ti přeji!
Víš já bych mu teda nevařila:-) Nic žádný servis. Asi to děláš kvůli malému aby nic nepoznal-ale ono to stejně přijde-stejně jednou tatínek odejde napořád. Mám pocit,že ta bojovnice v Tobě se propadá a nastupuje nějaká hnusná deprese,zklamání a zoufání si. Takže takhle NE! Nepodléhej tomu. Ty musíš být šťastná a spokojená-je to jen Tvůj život. Když budeš spokojená Ty-bude i Tvoje dítko.
Tohle je jen přežívání a zavírání očí-dobře to víš.
Já bych před rodinou nic netajila-to Tě fakt obdivuju a zároveň nechápu,že jsi ochotná se v tom plácat tak sama.
Měla by sis na každý den po práci naplánovat nějakou aktivitu a manželovi oznámit,že bude hlídat malého tehdy tehdy ať se podle toho zařídí. Opravdu si zajdi ke kadeřnici,do fitka,do bazénu,vypovídej se kamarádce-neblázni takhle to nejde řešit. K
Mě by toto taky děsně deptalo.
Mám ráda ve věcech jasno – takže pokud váhá, tak radši definitivně vypakovat, pak to třeba pár dnů fest obrečet, otřepat se a začít žít nový život.
Takhle to je spíš přežívání.
Bohužel jsem na něm hodně psychicky závislá. Byl to můj první kluk, seznámili jsme se v 16 a od té doby jsme spolu (skoro 15 let). Nikdy jsem jiného neměla. Stěhovali jsme se kvůli jeho zaměstnání do neznáma. žila jsem jen pro svou rodinku. O to vše je to těžší.
Musím říci, že tě obdivuji a nechápu zároveň. Co tě s tím člověkem ještě pojí…..? Já už bych asi byla dávno zbalená nebo bych zabalila kufry jemu….. podle situace. Přesto přeji hodně nervů a síly.