Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chválím a děkuji
Objevila jsem tyhle stránky zcela náhodně a pohybuji se tu teprve dva týdny. Už teď vím, že tu budu často 🙂 Chválím. Chválím tvůrce za nápad a realizaci i vás, holky, je fajn vědět, že tu jste, poradíte a soucítíte. Připadám si v poslední době tak nějak ztracená a spojení s vámi mi dodalo trochu odvahy, trochu nadhledu a trochu klidu. Děkuju. Děkuju za to, že jste.
Páni, koukám, že Padmé oslavila 4. “narozeniny“ na VD 🙂
Ahoj, taky tě vítám v klubu:))))))Věř, že tady budeš hoooodně často, asi před rokem jsem sem nakoukla, a pak se stala závislou:))))))))Člověk se tady může vypovídat, vždycky se najde někdo, kdo tě utěší, sem tam se snažím poradit-doufám že dobře:)))) a mám radost, když sama můžu někomu někomu třeba sama poslat pár slov podpory.
Padmé-je to kruté-věř mi nesmíříš se nikdy s takovým trápením. Máš čas se rozloučit. Je mi to líto,moje babi umřela po dlouhé nemoci:-( vím jaké to je stát u něčí postele. Ale maminku mám,takže ta Tvoje bolest je zase jiná:-( Nepřemýšlej o nějakém vracení,maminka jistě ví jak moc ji miluješ. Tohle je život a můžeme se starat s láskou zase o své děti.
Klidně se tu vypiš,vyplakej a jindy zase napiš jak jsi měla dobrý den:-) Vždycky se najde někdo kdo prožívá něco podobně a bude Ti moci být malinkou útěchou. Tak se drž. K
Děkuju za přivítání. Je to tuuuze milé. Dneska jsem se tu (na stránkách) trochu porozhlédla a musím se přiznat, že jsem v tomhle předvánočním období také nějaká “naměkko“. Letos mi život taky (jako každé z vás nějakým způsobem) dal na zadek! Mám velmi vážně nemocnou maminku, její lékař i pan primář mi do očí řekli, že ji neuzdraví, že to nedokážou. Podjely mi nohy. Nemůžu se s tím smířit. Pořád na to myslím. Trápím se a brečím. Je to nejlepší máma na světě, vždycky pro mně udělala všechno, co mohla, za celý život – i když to bude znít neuvěřitelně – mě neuhodila, s láskou mě vychovala a za to, kým jsem dnes, vděčím jen jí. Do toho měl tchán mozkovou mrtvici, přestal chodit, mluvit, na půlku těla (obličej, ruka) nehybný, kdo to zná, ví o čem mluvím, jaká jsou to muka. Trápili jsme se komplet celá rodina, nejvíc můj manžel a skončilo to bohužel úmrtím. No a do třetice jsem si v srpnu ublížila sama – hnula jsem si páteří resp. dvěma obratli a mám venku plotýnku, bylo to dost krutý, byla jsem tři měsíce “mimo“, ale mám to za sebou a nezdolně věřím, že bude líp. Teď už chodím do práce a moji kluci (manžel a syn) jsou fajn a jsem ráda, že je mám. Přesto je mi pořád do breku. Uvědomuju si tu strašnou blízkost smrti, tu naši dočasnost, pořád se za něčím honíme a to nejdůležitější nám uniká mezi prsty. Dneska jsem byla za mamkou, koupila jsem jí obrovskou kytici řezaných květů, nugátové bonbóny a řekla jí, že ji mám ráda a myslela jsem to upřímně a hluboce jsem to tak cítila. Nikdy jí nedokážu vrátit, co pro mně udělala. Je mi to tak líto… šmankote, to jsem se teda rozepsala, odpusťte, že je to tak dlouhý, asi to muselo ven a asi jsem chtěla, abyste o mě něco věděly.
Padmé, přidávám se k ostatním s uvítáním. Doufám, že ti nadšení vydrží a případně bude i časem sílit ;-)))
Virenko, jestli manža tu myčku opravdu vyklidí, tak bych si dovolila to považovat za pozitivum VD :-)))) (ale chápu, že on to asi vidí jinak)
Ahoj Padmé 🙂 No, jestli je ten návyk neškodný, jak pro koho :-)) Já jsem třeba začala úplně flinkat večerní žehlení, chudák znavený manža musí uklízet myčku 🙂 Jemu to možná nevoní tolik co mně. Užij si to s námi :-))
Ahojky Padmé:-)hezká přezdívka:-)
Vítám tě,užij si stránečky. k
Také tě vítám :)) Je to tu sice návykové, ale moc milé a jak píše Piškotka – neškodné…. je nám tu moc dobře všem, tak přeji, ať i Tobě! 🙂
Padmé, vítej. 🙂
Tak vítej :o) je to tu opravdu jako v rodince, a je to jediná závislost, která neškodí zdraví :o)))